Je virus zika novou nemocí?
Žádnou novinkou není. O infekci virem zika se ví už desítky let, poprvé byla popsaná ve 40. letech v Ugandě v Africe. Virus je podobný těm, které známe, ať už je to západoindická horečka, naše klíšťová encefalitida nebo celá řada dalších nákaz arboviry.

Dá se v toto chvíli už mluvit o epidemii?
Už asi ano.

Co ji vyvolalo?
Stejně jako u jiných nemocí za to může hlavně přemnožení přenašeče, tedy toho komára. Pokud se najde nějaká – říkejme tomu – komunita komárů, předávají si to mezi sebou a do dalších generací. Proto když dojde k přemnožení zrovna této komunity, rozšíří se i virus. Ale stává se to i u jiných nemocí. Teď je to zrovna zika, v jiných případech to může být jiný virus.

Čím to, že se tak masivní výskyt nemoci a spojitosti s mikrocefalií objevily tak náhle?
Nemoc se šíří v oblastech, kde je zdravotní péče do určité míry omezená. Ne všichni k ní mají přístup, nechají se vyšetřit a ne všichni si mohou vyšetření dovolit zaplatit. Je tedy možné, že už tam ke zvýšenému výskytu nějakou dobu docházelo, než si to s tímto konkrétním virem spojili. Prostě si v dané oblasti všimli, že novorozené děti najednou mají nějaké problémy.

Jak si je spojili se zikou?
Na onemocnění se přijde po sérii anamnestických šetření. A pak se začne pátrat po tom, kde se poprvé výskyt objevil. Pak už to jde samospádem. Někdy ale trvá třeba několik měsíců, než se na pravý důvod přijde.

Nejdříve se mluvilo o přenosu prostřednictvím komárů. Nyní se přišlo na to, že se nemoc přenáší i pohlavní cestou…
Ne přímo pohlavní cestou, ale spermatem. Už na začátku se s tím počítalo, protože se zika se vylučuje i do moči a spermatu. Až teď ale bylo u několika žen prokázáno, že se skutečně nakazily touto cestou. Proto preventivní opatření zahrnují i chráněný sex po dobu až šesti měsíců po prodělání onemocnění.

Jinými tělními tekutinami se nešíří?
Samozřejmě, pokud by člověk dostal infuzi od momentálně nakaženého člověka, nemoc by také dostal. Ale vzhledem k tomu, jak se u nás s krví pracuje, tak toto nebezpečí určitě nehrozí.

Jak má člověk postupovat, když se vrátí z rizikových oblastí a má podezření, že by mohl být nakažený?
Pokud dotyčná osoba nemá do 21 dnů potíže a je muž, může zůstat úplně v klidu. Pokud má ale potíže, tak ať se obrátí na některé z infektologických oddělení nebo přímo na naše pracoviště. Provedeme mu vyšetření a v poměrně krátké době máme výsledky.

A v případě ženy?
Pokud jde o ženy, tak těm se nabízí vyšetření i pokud nemají potíže. A pokud by se vrátily a byly těhotné, při potvrzení diagnózy se jim dostane zvýšené prenatální péče prostřednictvím porodníků. Ostatní ženy by si ale raději měly také první měsíc po návratu dávat pozor.

Co žena, která nemoc prodělala, a plánuje těhotenství?
Po vyléčení je braná jako zdravá žena. Pokud bylo onemocnění zlikvidováno, nebyly popsané žádné komplikace. Není tedy stanovený žádný limit, jak dlouho poté plánovat těhotenství. Vše je ale otázkou dalšího sledování. Asi jí budou lékaři také věnovat vyšší prenatální péči.

Jak se s člověkem, u něhož testy prokázaly nemoc, zachází?
Úplně normálně jako s kterýmkoli nemocným člověkem ošetřovaným v běžném režimu. Nemáme žádná zvláštní opatření, není nikde izolovaný. Vyšetření a léčba mohou mít ambulantní formu.

Takže nehrozí podobné bezpečnostní akce jako v případě epidemie eboly?
To rozhodně ne. Podobná izolační opatření v tomto případě neděláme a ani nic takového nepřipravujeme. Nákaza prakticky nehrozí, protože tu není ten přenašeč. S tím člověkem se tak zachází, jako by měl jakýkoli jiný virus.  

Je Česko na zvýšený výskyt viru připravené?
Samozřejmě. To je vidět i na tom, že jsme nemoc u obou nakažených diagnostikovali hned, když přijeli. U importů se na toto vždy myslí. Jakmile se zprávy o nemoci objevily, zareagovali jsme a Státní zdravotní ústav pořídil vyšetřovací soupravy. V podobných případech, kdy se objeví nová infekční nemoc, je reakce velmi rychlá. V řádu dní.

Které nemoci si lidé z tropických oblastí vozí nejčastěji?
Záleží samozřejmě na konkrétních oblastech. Velice časté jsou třeba horečka dengue a malárie. Může to být tyfus, paratyfus a zaznamenali jsme i chikungunyu, to je podobné virové onemocnění. Vzácně si mohou přivézt choleru nebo nějakého parazita. Samozřejmě nejčastější jsou cestovatelské průjmy.

Která z těchto exotických nemocí je nejnebezpečnější?
Záleží na kontextu. Epidemiologicky nejnebezpečnější jsou hemoragické horečky, tedy lassa, ebola nebo marbur. Co se týká klinického stavu, tak opět krvácivé horečky, ale umřít se dá klidně i na malárii nebo choleru.

Má některá z dosud známých tropických nemocí podobné dopady na narozené děti?
Poškození plodu ne. Ale to je známé třeba u "obyčejného" viru zarděnek. Viry zarděnek poškozují plody v prvních měsících až v 50 procentech případů. Buď dochází k vadám neslučitelným s životem a dojde k potratu, nebo se dítě narodí s těžkými problémy. I proto se proti nim u nás celoplošně očkuje.

Jak dlouho trvá, než se na nemoc vyvine vakcína?
S vakcínami je to složité, jsou to vždy léta. Když se ale třeba objevila nová pandemická varianta viru chřipky, vznikla vakcína velmi rychle. Svět se obával, že by mohlo dojít k něčemu, co se stalo v případě španělské chřipky. První verze vakcíny tedy byla na světě hodně brzy.

Co znamená brzy?
Asi do roka. Jinak trvá vývoj vakcíny řadu let. Nemůžeme tedy očekávat, že by vakcína proti zice byla do roka.