Kdy má střídavá péče smysl?

V ideálním případě má dítě pevné pouto s oběma rodiči a střídavá péče mu pomáhá udržet rovnocenný vztah s matkou i otcem. Pokud se rodiče dokážou domluvit a vytvořit pro dítě stabilní prostředí, může to být pro něj dobrá volba. Děti si zvykají na dva domovy, mají možnost zažívat každodenní život s oběma rodiči a nepřichází o žádné důležité momenty.

Rodiče, kteří si navzdory rozchodu zachovají respekt a dobrou spolupráci, mohou svému dítěti zajistit harmonický vývoj i v novém uspořádání. Důležité je i to, aby bydliště rodičů nebyla příliš vzdálená a aby dítě nemuselo čelit stálému přecházení mezi dvěma diametrálně odlišnými světy.

Ze zkušeností za posledních téměř třicet let, kdy tento model “funguje” ale vyplývají i jeho nedostatky. Mezi veliké kritiky bývají často učitelé ve školách- není výjimkou časté zapomínání věcí, únava dítěte při vyučování, poruchy chování… rodiče si nepředávají důležité informace o prospěchu a školních problémech. Přílišná lhostejnost a přetěžování dítěte často vede k jeho psychickým problémům.

Snesitelnější variantou tak pro dítě může být tzv. hnízdová péče, kdy dítě zůstává v jednom domově a střídají se rodiče pravidelně u něj. Dítě tak zažívá minimální změny, vždyť i před rozvodem nebyli rodiče stále oba přítomní, ale také se občas v domácnosti míjeli. Tento model může dát dítěti stabilnější prostředí, ale opět vyžaduje vysokou úroveň komunikace, spolupráce a ochoty rodičů udržovat fungující systém.

Kdy střídavá péče nefunguje?

Ne vždy je ale tento model ideální. Pro příliš malé děti může být neustálé stěhování mezi domovy stresující. Velmi malé děti potřebují být bezpečně navázány na primárního pečovatele. Tato stabilní vazba je základem pro jejich zdravý psychologický vývoj.  Také pokud mají rodiče naprosto odlišný výchovný postup, může to dítě dezorientovat a místo stability zažívá chaos. Veliké škody páchají ublížení, závislí a manipulátoři. Bez ohledu na dítě svou sobeckostí narušují jeho psychický stav.

Další variantou, kterou mohou rodiče zvolit, je péče “společná”- pokud se na ní dokážou domluvit a pokud je v nejlepším zájmu dítěte. Dítě nemá přesně stanovené intervaly, kdy je u kterého rodiče- harmonogram je flexibilní a přizpůsobuje se aktuálním potřebám jak dítěte, tak i rodičů. Společná péče umožňuje oběma rodičům být aktivní součástí výchovy a rozhodování o dítěti, aniž by docházelo k přerušování vazeb nebo nutnosti neustálého stěhování mezi domácnostmi. Klíčové opět je to, aby rodiče dokázali efektivně komunikovat a koordinovat péči tak, aby dítě mělo stabilní a předvídatelné zázemí.

Velkým problémem při jakékoliv péči  je situace, kdy se jeden z rodičů cítí rozchodem zraněný a dítě používá jako nástroj k boji proti druhému rodiči. Dochází k manipulacím, pomluvám a dítě se ocitá uprostřed konfliktu, který ale není jeho. V takových případech se z dobré myšlenky stává psychická zátěž, která může mít dlouhodobé důsledky na jeho vývoj.

Spolupráce je klíčová

Ať už péče střídavá, nebo společná- není to jen o rozdělení dnů v kalendáři, ale hlavně o tom, zda je pro dítě skutečně přínosná. Rodiče by měli umět upřednostnit jeho dobro před vlastními emocemi a frustrací. Pokud to dokážou, může být jakákoliv varianta dobrým řešením. Pokud však mezi nimi panuje nenávist a snaha využít dítě jako nástroj pomsty, bude to mít neblahý dopad především a hlavně právě na dítě.