Evropu, ve které si můžete hledat práci bez ohledu na hranice států, jsme začali považovat za samozřejmost. Jenže samozřejmá není.

Právo být zaměstnán a pracovat v jakémkoli státu Evropské unie za stejných podmínek jako "domorodec" patří k základním svobodám bruselského společenství. Říká se tomu volný pohyb pracovníků (popsáno zde).

V této svobodě se však objevují povážlivé trhliny. Rakouská vláda chystá zákon, podle něhož budou mít Rakušané při zaměstnávání přednost před cizinci, včetně cizinců ze zemí Evropské unie. A další opatření na "ochranu" před cizinci z chudších zemí unie chystají jiné západoevropské státy.

Pomohli sami sobě

Premiér David Cameron se snažil pro Brity vyjednat "úlevy", které by je usmířily se členstvím v Evropské unii. Jejich cílem bylo omezit vliv bruselské byrokracie na britské reálie a snížit příval cizinců z chudších států unie. Až na výjimky Cameron narazil, a tak ostrované hlasovali pro brexit.

Mezi ústupky, které ministerský předseda z unie vydupal, patří možnost snížit přistěhovalcům ze států sedmadvacítky přídavky na děti, které zůstávají ve své domovině. Evropská komise namítala, že se tím nabourá zásada volného pohybu. Britové se ale se zbytkem unie dohodli na právně závazném textu, který krátit přídavky umožňuje.

Platí pro celou Evropskou unii, může ji tedy využít každý. A tak stejné opatření, které uleví jejich sociálním systémům, v tichosti kromě britské připravují západoevropské vlády, které o ně zprvu vůbec neusilovaly. Například kabinet Angely Merkelové.

Je v tom logika: Když jsme Britům pomohli, proč bychom si nepomohli také sami sobě?

Příklady, které táhnou

Dalším důkazem, že příklady táhnou, je zmíněné Rakousko. Rakušané se inspirovali švýcarským příkladem.

Švýcarský parlament schválil koncem loňského roku zákon, podle něhož budou mít Švýcaři při zaměstnávání přednostpřed cizinci. Vypořádal se tak s referendem, v němž obyvatelé alpské země hlasovali pro regulaci migrace a zaměstnávání cizinců. Původně Švýcaři chystali pro zahraniční pracovníky kvóty.

Komise jako strážkyně evropských smluv vzkázala švýcarské vládě, že by kvóty pokládala za nepřípustné omezení volného pohybu a varovala, že by mohly ohrozit právo alpské země na členství v jednotném trhu. (Švýcarsko není členem Evropské unie, je ale zapojeno do Evropského sdružení volného obchodu a s osmadvacítkou je provázáno sítí smluv, včetně smlouvy o volném pohybu lidí.)

Švýcaři se proto přiklonili k mírnějšímu a méně nápadnému řešení, kterým však mohou dosáhnout stejného výsledku – omezit příliv zahraničních pracovníků. Parta kolem šéfkomisaře Jeana-Claudea Junckera  váhala, ale skousla to.

"Švýcarská norma je v souladu se závazky země," pravil mluvčí komise. A protesty se neozvaly ani z vlád unijních zemí.

Komise a vlády zjevně nechtějí vstupovat do dalšího konfliktu. Je patrné, že evropským lídrům jeden exit (brexit) stačí.

No a Rakušané nové reality v unijní politice pohotově využili. Kancléř Christian Kern během prezentace desetiletého ekonomického plánu vlády prohlásil: "Nastavíme nová pravidla pro zaměstnávání… Cizince zaměstnáme pouze v případě, že o danou pozici nebude mít zájem žádný rakouský občan."

Rakouská vláda tedy využila švýcarský precedent. Kdo ji bude následovat?

Četník ze Saint Tropez

A ještě jeden příklad klínu vraženého do jednotného trhu. V době britského referenda (červen 2016) upravily Německo a Francie své zákony o minimální mzdě. Cizí dopravci podle nich musí v těchto státech platit řidičům aspoň tamní minimální mzdu. A Francouzi začali zákon vymáhat a udělovat pokuty levným speditérům.

Zavést princip "stejnou mzdu za stejnou práci na stejném místě" má unijním zemím umožnit revidovaná směrnice o vysílání pracovníků. Zatím je však na stole pouze její návrh a kdo ví, jak dopadne. Některé vlády, včetně české, požadují, aby byl přepracován, protože porušuje princip volného poskytování služeb. Francouzi však na nic nečekali a začali rozdávat pokuty. Se stejnou přičinlivostí jako cholerický četník Cruchot ze Saint Tropez.

Jejich postup zjevně nabourává jednu ze čtyř základních svobod – svobodu, která kterémukoli občanu Evropské unie dává právo nabízet a poskytovat služby v jiném členském státě ze země svého původu.

---

Evropská unie vyhlásila za cíl sblížit ekonomickou úroveň členských zemí. Realita se však s cílem rozchází. Studie německé investiční společnosti Flossbach von Storch nedávno odhalila, že nůžky mezi státy eurozóny se rozevírají a majetkové nerovnosti mezi nimi rostou. Sever Evropy vedený Německem bohatne, jih stagnuje, v některých případech dokonce chudne.

Ani většina nových unijních států z východní a střední Evropy, které zůstaly mimo oblast eura, nejbohatší státy nijak výrazně nedohání. Bohaté země se proto snaží chránit své sociální systémy před chuďasy z jihu a východu a právo na volný pohyb lidí i služeb osekávají.