Příští týden by měli šéfové Evropského parlamentu, Evropské rady a Evropské komise zahrnou balík 40 předloh zákonů do režimu přednostního zacházení. Jde například o konec poplatků za roaming pro mobilní operátory nebo reformu rozpočtu celé unie.

O těchto zákonech se bude rozhodovat  v takzvaných trialozích, což jsou setkání zástupců Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady za zavřenými dveřmi. Na nich se dojednává finální podoba zákonů, které se pak předkládají k hlasování evropským zákonodárcům.

Europoslanci však, stejně jako zástupci národních vlád, nemají žádné informace o průběhu neveřejných trialogů. Podle kritiků tohoto systému se tím jen potvrzuje dlouhodobý trend, kdy jsou zákony velkého významu a všeobecného dosahu jsou dojednávány a schvalovány za stále menšího dohledu veřejnosti.

V minulosti přitom platilo, že každý zákon procházel tříkolovou debatou mezi Evropskou radou a Evropským parlamentem, v jejímž průběhu se také podávaly pozměňovací návrhy.

Všech 751 členů Evropského parlamentu mělo dostatek času se s každým zákonem seznámit a vyjádřit se k němu. Také jednotlivé státy mohly definovat své postoje k určité legislativě ještě před hlasováním.  

V posledních letech je však stále větší tlak na to, aby se celý proces urychlil a zákony byly schvalovány tak rychle, jak je to jen možné. Zastánci zrychlených postupů argumentují významnou úsporu času, kdy se proces nezdržuje politickými debatami na otevřeném fóru.

Kritici ovšem mají jasno. Evropská unie tím jen podkopává svou důvěryhodnost a vzdaluje se demokratickým principům.  Olej do ohně přilévá také fakt, že ani Evropská komise, ani Evropský parlament nezveřejňují, kdy se konal který trialog a čeho se týkal.

O nás bez nás za zavřenými dveřmi

Největší problém je, že se z těchto jednání nezveřejňují žádné písemné dokumenty, takže v podstatě není možné zpětně zjistit, jak a proč bylo učiněno nějaké rozhodnutí, kdo zastával jakou pozici nebo v čem třeba ustoupil.

Profesor evropského práva Alberto Alemanno ze vysoké školy École des hautes études commerciales de Paris za poslední legislativní období se uskutečnilo 1500 trialogů a až 80 procent zákonů navržených Evropskou komisí bylo schváleno už v prvním čtení bez dalšího projednávání.

Dostat se k jakýmkoli podrobnostem o těchto jednáních prakticky není možné. Jejich účastníci jsou zavázáni mlčením s odůvodněním, že pokud by jejich stanoviska byla zveřejněna, zcela jistě by to zmařilo jakoukoliv šanci na dohodu.

S tím souhlasí i mnozí členové parlamentu, kteří opět zdůrazňují, že jen díky těmto neveřejným jednáním probíhá proces schvalování rychle a plynule. To ostatně potvrzuje i česká europoslankyně a členka Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Dita Charanzová: "Není to dokonalé, ale je to efektivnější, než formální postupy."

Klasickou ukázkou, jak systém funguje, je zákon o regulaci finančních trhů, který se má schvalovat v lednu a který ovlivní celý evropský finanční sektor. O tomto zákonu se debatovalo už na pěti neveřejných schůzkách, kterých se fyzicky zúčastnilo pouze pět europoslanců.

Zajímavé je, že dokonce ani Transparency International unijní neveřejná jednání nijak zvlášť nekritizuje. "Nejsme principiálně proti těmto schůzkám, ale musí být jasné, co šlo dovnitř a co vyšlo ven," poznamenává Daniel Freund z nevládní organizace, která se zaměřuje na boj s korupcí.

Přesto se poslední dobou zvedá vlna kritiky proti těmto neveřejným jednáním. Evropská ombudsmanka Emily O'Riellyová dokonce v květnu vyzvala Evropský parlament, aby jednání odtajnil a materiály z nich zpřístupnil online. Europoslanci by o tom měli rozhodnout v nejbližší době.

Výsledek hlasování je těžké odhadnout, jisté ale je, že trialogy z unijní legislativní praxe nejspíš jen tak nezmizí. To není dobrá zpráva pro evropskou veřejnost, která má mít možnost sledovat průběh jednání o zákonech, které se budou týkat každého občana unie.