Přispíváte čas od času na charitu? Kupujete si každý rok bílou pastelku či žlutý květ měsíčku zahradního? A umíte si představit, že byste místo toho každý měsíc věnovali na charitu většinu svého příjmu? Přesně tak žijí manželé Julia Wiseová a Jeff Kaufman. Jejich příběh se dokonce dostal do knihy, která nedávno vyšla ve Spojených státech. 

Když si prohlédnete staré rodinné fotky z kufru po prababičce, určitě si všimnete, že se na většině z nich nikdo moc neusmívá. Na portrétech z přelomu 19. a 20. století se lidé tváří přinejmenším vážně, někdy dokonce takřka naštvaně. Napadne vás, proč tomu tak je? Vysvětlení je hned několik.

Evropa pomalu stárne a vymírá. Na první pohled dost filozofický problém, že? Nikoli však pro obyvatele italské Sellii, která se za několik desítek let proměnila ze středověkého městečka v malou vesnici. Situace je tam natolik krizová, že tamní starosta zakázal lidem umírat. Boj se smrtí ale svádějí i jinde po světě. 

Obyvatelé severní polokoule měli v noci z neděle na pondělí příležitost spatřit úplné zatmění Měsíce. Tento jev doprovázel tzv. superúplněk, kdy měl Měsíc načervenalou barvu. O pozorování nezvyklého úkazu byl mezi lidmi velký zájem. Například do hvězdárny v Ondřejově dorazily desítky lidí. 

"Konečně mohu umřít, děkuji." Tuto jednoduchou větu slýchá nizozemský řidič sanitky Kees Veldboer téměř denně. Už osm let jeho charitativní organizace Stichting Ambulance WENS plní poslední přání nevyléčitelně nemocným lidem. On a další dvě stovky dobrovolníků vozí smrtelně nemocné pacienty k moři, na svatby či do galerií.

Do vesmíru už lidstvo vyslalo pěkných pár věcí – spoustu šrotu, několik důmyslných udělátek, větší i menší organismy a dokonce i pár příslušníků vlastního rodu, kteří se po prvních nesmělých pokusech stabilně usadili na oběžné dráze naší planety. Přinejmenším ještě několik let se budou střídat na Mezinárodní vesmírné stanice. Na palubu zásobovacích lodí se vejde všelicos, a tak občas není nouze o zajímavé experimenty. V rámci jednoho z nich se do vesmíru podívala i skotská whisky.

V jedné z Ezopových bajek závodí zajíc s želvou, ale ta ho nakonec porazí, když si sebevědomý zajíc na chvíli zdřímne. Mohl by se podobný závod někdy odehrát v přírodě a je možné, aby želva porazila zajíce? Na tyto otázky se snaží odpovědět britští vědci. 

Archeologové objevili zvláštní kamenné nástroje v pralesích západní Afriky i na plážích v Thajsku. Pocházejí ze stejné doby jako egyptské pyramidy a náhodný pozorovatel by asi dlouho musel přemýšlet, k čemu tyto nástroje sloužily. Nevytvořila je totiž lidská ruka.