Julia je sociáKlní pracovnice, Jeff pracuje jako softwarový inženýr v Googlu. Žijí v americkém státě Massachusetts a mají spolu malou dcerku. Zkrátka jeden z milionů mladých amerických párů.

Jenže jedna věc je od ostatních odlišuje – přestože dohromady vydělávají celkem dost peněz, většinu z nich věnují na charitu. A fungují tak už několik let.

Jejich společný příjem za rok 2013 činil necelých 245 tisíc dolarů (zaokrouhleno zhruba šest milionů korun). což je na americké poměry velmi slušná částka. Přesto jim k životu stačilo něco přes šest procent z jejich výdělku, pokud odpočítáme daně a úspory, což vyšlo na 15 tisíc dolarů na rok. To je v přepočtu 358 tisíc korun.

Vystačili si tedy oba dva dohromady s necelými 30 tisíci měsíčně, řekněme s 15 tisíci na každého, což není příliš mnoho ani v Česku, natož ve Spojených státech.

Zbytek - celých 40 procent z celkové, nezdaněné částky (100 tisíc dolarů, tedy 2,4 milionu korun) dali na charitu.

Připadají vám jako blázni? Jenže Julia a Jeff jsou úplně normální. Nemají pocit, že by byli chudí, a není to ani tak, že by si nemohli dovolit to, co pro ně má skutečnou hodnotu. Jen prý musí 'hospodařit opatrně'. 

Podrobnosti o jejich příběhu se můžete dočíst v knize Strangers Drowning, která vyšla letos. Její autorka, redaktorka prestižního časopisu The New Yorker Larissa MacFarquharová v ní popisuje případy "extrémní morálky".

Julia a Jeff tvrdí, že chtějí pomáhat potřebným a podle toho také jednají. Někomu to může připadat jako extrém, faktem ale je, že peníze sice leccos usnadní, štěstí se za ně ale koupit nedá. Ano, je to příšerně omleté klišé, na jeho pravdivosti to ale nic nemění.

Pro ilustraci: američtí psychologové zkoumali, zda je pocit štěstí závislý na výšce příjmů. A vyšlo jim, že nijak zvlášť. Zatímco Američané s měsíčním příjmem 32 tisíc dolarů zvolili na desetimístné škále spokojenosti sedmičku, u lidí s dvojnásobným příjmem stoupl pocit štěstí v průměru jen o půl bodu.

Koneckonců, vidíte to všude kolem i bez anket. S vyšším příjmem stoupá hlavně množství toho, co si člověk může koupit a taky obvykle kupuje. Jistě, určité hmotné statky potřebujeme. Ale ruku na srdce, bez kolika věcí, které kolem sebe máme, bychom se opravdu obešli?