Když se v Číhošti na Boží hod v roce 1949 během mše začal hýbat kříž na oltáři, přítomní věřící oněměli a zpráva o zázraku se začala šířit po celé zemi. Trvalo "jen" měsíc, než si pro faráře Josefa Toufara přišla StB. Jejímu krutému mučení podlehl přesně před osmašedesáti lety, 25. února 1950. Zvláště při současných tendencích činnost StB relativizovat, bychom na události okolo tzv. Číhošťského zázraku neměli zapomínat.

Skupinka aktivistů se prostřednictvím dopisu papeži pokusila kritizovat kardinála Dominika Duku nejen za jeho sbližování s politiky. V čem mají aktivisté pravdu? A představuje pan kardinál hrozbu nejen pro katolickou církev, ale i pro českou společnost?

Když se mluví o buddhismu, většina českých čtenářů si nejspíš vzpomene na Tändzina Gjamccha. Tedy čtrnáctého dalajlámu, z nepálského exilu už desítky let prosazujícího nenásilný odpor proti čínské okupaci Tibetu, držitele Nobelovy ceny míru a autora mnoha knih o meditaci. Právě čtrnáctý dalajláma je nejvýraznější tváří takového buddhismu, jak ho zná společnost v Evropě a severní Americe. Buddhismu, který je spíš životní filozofií než plnohodnotným náboženstvím, buddhismu hlásajícího na prvním místě odpor vůči veškerému násilí.

Ženy v arabském světě zažily skutečně revoluční léto. Hned v několika zemích se podařilo zrušit dlouhá léta kritizované zákony a další významné posuny směrem k větší rovnoprávnosti jsou na obzoru. V cestě jim ale stojí konzervativci, kteří se opírají o náboženské argumenty i těžko vykořenitelné tradice.

Ruská vláda se sice jakž takž vypořádala s islamismem, romantický film o sto let staré události zrodil nebezpečí nového extrémismu, které Kreml nečekal. Obzvlášť před blížícími se prezidentskými volbami, které bude chtít Vladimir Putin s přehledem vyhrát.

Může Bůh nějakým způsobem vyjadřovat svá politická stanoviska? Podle několika spikleneckých teoretiků a náboženských fanatiků ano. A dělá to prostřednictvím přírodních katastrof. Vždyť už se to koneckonců osvědčilo za biblických časů při potopě světa, tak proč ne teď? Třeba zrovna pomocí hurikánů. Populární američtí televizní kazatelé to přece musí vědět nejlépe.

Třebaže se to při pohledu z naší kotliny, kde nejpočetnější část populace představují lidé bez vyznání a třetina populace se pokládá za ateisty, může zdát zvláštní, ve většině zemí panují vůči ateistům zásadní předsudky. To se týká jak zemí, kde se, podobně jako v České republice, většina lidí nepokládá za věřící, tak zemí, kde je příslušnost k některému náboženství běžná či dokonce samozřejmá. Nejběžnějším předsudkem je, že ateisté postrádají pevně ukotvenou morálku, a jsou proto náchylnější k neetickému jednání. Jak běžný ale tento názor je? Vyznívá pomalu v sekulárních společnostech? A sdílejí jej i sami ateisté?

Ještě nedávno byl v Česku jen jediný církví uznaný exorcista, dnes jich je deset. Při své práci prý čelí bez nadsázky scénám jako vystřiženým ze snímku Vymítač ďábla. Jejich poslání je složité. Většinou se pohybují na pomezí psychiatrie a nadpřirozena. Podívejme se na fenomén renesance exorcismu v Čechách střízlivě, kriticky a bez snahy o senzaci.