Obraz čtvrtého nejrozšířenějšího náboženství na světě v jihovýchodní Asii, kde se nachází země s nejpočetnější buddhistickou populací, však může být diametrálně odlišný. Zvlášť pro tamní náboženské menšiny je často nereprezentuje dalajláma, ale docela jiný duchovní. Myanmarský (barmský) mnich Ashin Wirathu.

Devětačtyřicetiletý Wirathu byl podobně jako mnoho jiných mnichů na začátku století vězněn vojenskou juntou, pochybnou slávu však začal získávat teprve od roku 2012 jako duchovní vůdce protimuslimských bojůvek v Rakhinském státu na jihu Myanmaru.

Jeho výbušná kázání, lavinově se šířící po sociálních sítích, podle mnohých výrazně přispěla k pogromu na muslimských Rohinzích ve zmíněném roce a dnes pomáhá k ospravedlňování masového násilí armády, které vyhnalo do sousedního Bangladéše na šest set tisíc uprchlíků.

Mnich ve svých veřejných vystoupeních pravidelně mluví o hrozbě, kterou podle něj představuje sotva čtyřprocentní muslimská komunita v zemi, varuje před počtem jejich dětí a tvrdí, že muslimové jsou ve skutečnosti nelegální přistěhovalci ze sousedního Bangladéše, přestože je jejich přítomnost možné vystopovat hluboko do minulosti.

Zásadně o nich tedy nemluví jako o Rohinzích, ale jako o "bengálských muslimech". Zároveň káže proti mezináboženským sňatkům a patří mezi předáky hnutí za bojkot muslimských obchodů a jejich zboží.

Buddhistický bin Ládin

Populární Wirathu, který je svými odpůrci označován za "buddhistického bin Ládina", vystupoval natolik radikálně, že mu bylo v březnu letošního roku nejvyšší náboženskou autoritou v zemi na rok zapovězeno kázat.

Stalo se tak poté, co veřejně poděkoval vrahům muslimského právního poradce v Rangúnu a prohlásil, že by se buddhistické ženy měly raději vdávat za psy než za muslimy. Mnich na to ale nebere ohledy; nadále vystupuje na protestních shromáždění, provozuje blog a je aktivní na sociálních sítích.

Ve svých názorech navíc není osamocen. Sám Wirathu patří mezi členy vlivné Organizace pro ochranu rasy a náboženství, známé pod zkratkou Ma Ba Tha, zodpovědné třeba za přijetí série zákonů namířených proti muslimům v roce 2015.

Jak už vyplývá z jejího názvu, Ma Ba Tha v sobě spojuje boj za uchování náboženské dominance buddhismu se starostí o čistotu národa a rasy, kterou podle jejích členů ohrožují muslimové a vyznavači dalších náboženství, považovaní za příslušníky "koloniálních" etnik spojených s britskou okupací. Ma Ba Tha například při právě probíhající návštěvě papeže Františka v Myanmaru pohrozila odvetou, pokud by hlava katolické církve použila pro vyháněné muslimy označení "Rohingové".

Buddhističtí extrémisté

Buddhistický extrémismus také není ničím výjimečným pouze pro Myanmar, přestože právě tato země je v posledních měsících díky humanitární krizi a obviněním z genocidy v centru světového zájmu. Srovnatelné tendence se ve významnějším měřítku objevují v jižním Thajsku a hlavně na Srí Lance.

Právě na Srí Lance je historie extrémního buddhismu včetně zapojení mnichů do násilných činů dlouhá. Už v roce 1959 se stal ministerský předseda S. W. R. D. Bandaranaike obětí atentátu radikálního mnicha "pro větší dobro státu, rasy a náboženství", za což byl následně oběšen.

Buddhismus na Srí Lance je pevně spojen se sinhálským nacionalismem a přímo rasovými teoriemi, podle nichž jsou Sinhálci árijského původu, zatímco vyznavači jiných náboženství, zejména islámu a křesťanství, na ostrov nepatří ani svou vírou, ani svým etnikem.

"Tahle země patří Sinhálcům a jsou to právě Sinhálci, kteří tu vybudovali civilizaci, kulturu a osídlení. Běloši jsou zodpovědní za všechny naše problémy," tvrdí Galagoda Aththe Gnanasara, vůdce Bodu Bala Sena (BBS), nejvýznamnější organizace tohoto typu na Srí Lance, která se mimochodem letos dohodla na úzké spolupráci s myanmarskou Ma Ba Tha. "Snažíme se naši zemi vrátit Sinhálcům. Dokud se nám to nepodaří, budeme bojovat!"

Co dalajláma?

Prostředkem k tomuto cíli jsou vedle četných protestů pokusy násilím uzavřít muslimská jatka nebo přerušit bohoslužby v křesťanských kostelech. Takto dav vedený jedenácti buddhistickými mnichy například před třemi lety brutálně zbil protestantského pastora v okrese Kandy a vyhrožoval vesničanům, aby se neúčastnili křesťanských obřadů.

K podobným útokům dochází poměrně často a mnichům z BBS je připisována i zodpovědnost za protimuslimské bouře, při nichž v roce 2014 zemřeli čtyři lidé a osmdesát jich bylo zraněno. Ne náhodou bývá BBS přirovnávána k Tálibánu, a to dokonce přímo buddhistickými politiky na Srí Lance.

Stejně jako drtivá většina muslimských náboženských lídrů odsuzuje terorismus, bývá nábožensky motivované násilí podněcované či přímo vykonávané buddhistickými duchovními odsouzeno nejvyššími církevními autoritami v dané zemi i mimo ni.

Hlasitě mezi nimi zaznívá hlas čtrnáctého dalajlámy, kterého sice vyznavači Théravády, tedy nejrozšířenějšího směru buddhismu v jihovýchodní Asii, neuznávají, jeho váha je ale na mezinárodním poli značná a představuje významnou morální autoritu. Tändzin Gjamccha v rozhovoru pro reportéry odsoudil násilí na Rohinzích a nechal se slyšet, že by Buddha stanul na jejich straně.

"Myslím, že by Buddha za daných okolností nepochybně těm nebohým muslimům pomohl," prohlásil dalajláma a dodal, že útočící radikálové by si "měli vzpomenout na Buddhovo učení".

Idealizovaná představa buddhismu

Militantní duchovní nicméně tvrdí, že se Buddhovým učením skutečně řídí - a vycházejí také z šírších textů théravádské buddhistické tradice, kupříkladu z tzv. Velké kroniky (Mahāvamsa).  Ve známé pasáži se buddhistický král Dutugāmunu po porážce hinduistických sil za cenu "velkého krveprolití čítajícího miliony" dotazoval osmi svatých mužů, co má dělat.

Duchovní rádci mu odpověděli, že si nemá činit starosti, protože zabití příslušníci jiných náboženství byli pouhými "nevěřícími a muži zlého života, o nic lepšími než zvířata". Ne náhodou citoval stejnou pasáž 30. října v projevu před myanmarskou armádou prominentní mnich a buddhistický učenec Sitagu Sayadaw, aby tak obhájil její postup proti Rohingůn.

Z historické perspektivy se nejedná o nic výjimečného. Mnich Faqing vedl v šestém století v Číně krvavé povstání pod heslem "přišel nový Buddha, vyžeňte démony starého věku", což znamenalo mimo jiné masové zabíjení na dobytých územích.

Buddhističtí mniši zase v Japonsku na několik století ve středověku vytvořili rovnou válečnickou kastu, před níž se třásli sami císaři. A opět v Japonsku byli téměř všichni významní buddhističtí učenci a hlavní kláštery nekritickými podporovateli militarismu a brutálního šíření impéria za druhé světové války.

V poslední době značně medializované krveprolití v Myanmaru i zmíněné příklady z dalších částí světa a z historie v žádném případě neznamenají, že by byl buddhismus ze své podstaty násilným vyznáním. Právě naopak; posvátnost lidského života je v jeho učení naprosto klíčová a teoreticky by měl každý mnich, který se dopustí násilného činu, přijít o svoje šafránové roucho.

Připomíná nám ovšem, že na Západě sekularizovaný a idealizovaný buddhismus není jakousi perfektní životní filozofií a sérií meditačních učení, ale plnokrevným náboženství, které je možné ohnout a interpretovat podle momentální potřeby. Zvláště pak ve spojení s politickými cíli.