Terčem nevyhlášené války mezi Ruskem a Ukrajinou jsou i novináři, a to na obou stranách. Nejde přitom jen o ty, kdo riskují životy přímo v zóně konfliktu, jak dokládá nedávné zatčení šéfa ruské informační agentury v Kyjevě. Jaké jsou konkrétní zkušenosti reportérů s šikanou a pronásledováním?

Více než 90 procent voličů se v pondělním referendu vyslovilo pro nezávislost iráckého Kurdistánu a dva dny před sporným referendem v Katalánsku dávají vůdci místních separatistů najevo, že jsou odhodláni hlasování uspořádat za každou cenu, třebaže jim španělské úřady hrozí dalšími sankcemi. Máme se připravit na to, že se bude překreslovat mapa světa?

Hájit morální principy je sice věc chvályhodná, setrvávat na nich ale tvrdošíjně a za každou cenu i tehdy, když vedou do slepé uličky, nikomu neprospěje. To platí především v zahraniční politice. Něco podobného se pokusil naznačit šéf německých liberálu ze Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner, když navrhl, aby se konflikt kolem anektovaného Krymu "zmrazil" a začalo se s Moskvou zase normálně mluvit. Za to, že se pokusil prolomit tabu, to pořádně schytal, což je podle deníku Die Welt ukázkou toho, jak maximalistické lpění na morálních pozicích znemožňuje jakoukoliv cestu vpřed.

Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem se rozšiřuje do stále více oblastí. Po více než třech letech anexe Krymu a konfliktu na východě Ukrajiny, kde se kyjevská vláda snaží o navrácení kontroly nad vzbouřenými a nepokrytě Ruskem podporovanými regiony, došlo prakticky ve všech sférách k přetrhání vztahů mezi oběma státy. 

Úterní setkání německé kancléřky Angely Merkelové a ruského prezidenta Vladimira Putina v Soči bylo dalším potvrzením bezradného přešlapování Západu. Mezi oběma státníky vládla chladná atmosféra, schůzka nepřinesla vůbec nic, a pokud se některá kancléřčina vyjádření vůbec dají označit za kritiku, pak to bylo jen velmi zaobalené špitnutí vedle vodopádu prezidentových propagandistických frází. Putin ze svých postojů neustoupil ani o píď a o nějakém sblížení nemůže být řeč.

Takzvaná Doněcká lidová republika, rádoby státní útvar vyhlášený povstalci na východě Ukrajiny, z mezinárodněprávního hlediska neexistuje. Neuznala ho jediná členská země OSN a vážně nejde brát ani uznání Jižní Osetií – což je pro změnu kavkazský mezinárodněprávní troll, který uznává jen Rusko a další tři státy,  které Rusko jednoduše uplatilo výhodnými kontrakty (Nikaragua, Venezuela) nebo rovnou penězi (Nauru). Přesto má doněcký státeček v Česku konzulát – a samozvaná konzulka Nela Lisková dokonce poskytuje jeho jménem "oficiální" rozhovory, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes.

Pravdu o tom, co se skutečně stalo na počátku srpna na krymských hraničících, se nejspíš jen tak nedozvíme. Chtěli Ukrajinci opravdu spustit vlnu teroru na území, o něž před časem přišli, jak tvrdí Moskva, nebo šlo naopak o ruskou inscenaci, jak se dušují v Kyjevě? Vyloučit se nedá ani "ochotnická činnost", tedy obrazně řečeno. 

Ukrajinská pilotka Nadija Savčenková dostala 22 let vězení. Výše trestu, který ji udělil doněcký soud za "zabití ruských novinářů", ale vlastně není důležitá. V ruských rukou zřejmě nezůstane. O jejím osudu doopravdy rozhodne až výsledek směnného obchodu, pokud Moskva a Kyjev k nějakému vůbec dospějí. Savčenková je totiž luxusní zboží, které by Rusové rádi udali za co nejvyšší cenu. Jenže vůbec není jisté, že o ni Ukrajinci stojí...