V Německu sílí protisilámské nálady. Zřejmě budou po událostech v sousední Francii narůstat. Můžou znamenat i rozkol ve vládní koalici, protože konzervativní CSU se nějak nemá k tomu se vůči nim jasně vymezit.

Evropou opět obchází strašidlo komunismu, tentokrát tedy neokomunismu v podobě hnutí jako řecká Syriza nebo španělské Podemos. Právě ultralevicová Syriza má značnou šanci vyhrát v lednových řeckých volbách. Z jejích plánů ekonomům v evropských centrálách vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Levice v tom naopak vidí poslední naději, jak evropský projekt postavit na nohy.

Dlouholetý starosta Berlína Klaus Wowereit 11. prosince 2014 končí ve funkci – po třinácti letech. Svého nástupce si vybral sám - je jím jeho radní pro rozvoj a životní prostředí, spolustraník ze sociální demokracie Michael Müller. Panují však obavy, že rozverného a charizmatického Wowereita tenhle strohý úředník jen tak nenahradí.

První německá spolková země má v čele vlády reprezentanta postkomunistické a ultralevicové Die Linke. Tou zemí je Durynsko, jehož premiérem se 5. prosince oficiálně stal Bodo Ramelow. Nová koalice složená z Die Linke, zelených a sociálních demokratů má v zemském sněmu většinu jednoho hlasu. Ramelowovo zvolení znamená prolomení porevolučního tabu a v Německu je celospolečenským tématem.

Nevinná kauza s financováním gamanože pro piešťanskou nemocnici vyvolala nevídané zemětřesení na slovenské politické scéně. Padla nejen ministryně zdravotnictví, ale dokonce i předseda parlamentu Pavol Paška. Jeden z nejvěrnějších spojenců premiéra Fica, o kterém se ještě nedávno mluvilo jako o možné budoucím prezidentovi nebo premiérovi. A Bratislavu i další města již několik týdnů zaměstnávají velké demonstrace. Premiér Fico dokonce začal nahlas uvažovat o své demisi.

Donald Tusk převzal v pondělí od Hermana Van Rompuye úřad stálého předsedy Evropské rady, tedy takzvaného prezidenta Evropské unie. S polským expremiérem by funkce mohla získat skutečný obsah a politickou váhu. 

O víkendu proběhly sjezdy dvou klíčových francouzských opozičních partají: ultrapravicová Národní fronta se veze na vlně úspěchu (na jaře vyhrála volby do Evropského parlamentu) a potvrdila ve svém čele Marine Le Penovou (získala plných 100% hlasů), neogaullistická pravicová UMP zvolila svým předsedou exprezidenta Nicolase Sarkozyho a netrpělivě vyhlíží zářné zítřky. Se současným prezidentem Françoisem Hollandem, který je v polovině funkčního období, už nikdo nepočítá. Dokonce ani jeho vlastní socialisté.

Nespokojenost s Milošem Zemanem v roli prezidenta roste a nejen na sociálních sítích se řeší, kdo by ho měl nahradit, případně kdo by se mu mohl účinně postavit. Mnozí prezidentovi odpůrci se domnívají, že se na Hrad dostal jen proto, že vlastně neměl reálného soupeře.