V posledních měsících lze jen těžko hledat výraznější postavu v zápasech národního mužstva. Třiadvacetiletý útočník Patrik Schick pravidelně o třídu převyšuje své reprezentační kolegy, naposledy v červnu dovedl Česko ke dvěma důležitým výhrám v kvalifikačních duelech o mistrovství Evropy 2020, v nichž vstřelil tři branky.

Nenaplněná očekávání

Schickovy výkony na klubové scéně s tím ale zjevně kontrastují a nepotvrzují zvěsti o jeho obrovském potenciálu. V AS Řím, kam přišel v létě 2017 po třináctigólové sezóně v janovské Sampdorii, pouze sporadicky naznačil své dovednosti.

Během dvou sezón si nedokázal vybojovat stálé místo v základní sestavě a zaznamenal jen osm branek. Coby rekordní posila v historii Římanů v hodnotě 38 milionů eur (skoro miliarda korun) nenaplnil očekávání.

Ztráta sebedůvěry a další, markantnější potíže (jako opakovaně vracející se zranění nebo nastupování na méně oblíbené pozici křídelníka) přiživily nutkání změnit prostředí. To se nakonec podařilo zrealizovat na začátku týdne v posledních minutách letního přestupového období.

Odchovance Sparty Praha, za niž odehrál 136 minut, získalo na roční hostování v ceně 3,5 milionu eur (90 milionů korun) RB Lipsko, které si rovněž vyjednalo opci na přestup za 29 milionů eur (přibližně 750 milionů korun).

Šance pod mladým trenérem

Podle zpráv německých médií si Schicka do Saska vyžádal trenér Julian Nagelsmann, aktuálně jedna z nejzajímavějších postav v německém fotbale.

Nagelsmannovi je pouze 32 let, přesto si již stačil vybudovat respekt, za což vděčí svému tříletému působení v Hoffenheimu. Tým původně bojující o záchranu se jeho zásluhou etabloval v širší špičce německé Bundesligy a Nagelsmann se oprávněně dočkal ambicióznějšího projektu. V červnu se ujal otěží v RB Lipsko, s nímž by rád narušil sedmiletou mistrovskou nadvládu Bayernu Mnichov.

Charismatický trenér kvůli vážnému zranění kolena nikdy nedosáhl na kariéru profesionálního fotbalisty. Ještě na prahu dospělosti byl donucen změnit plány a začal studovat sportovní vědy. Po absolvování oboru koučoval mládež v Hoffenheimu, než se mu naskytla překvapivá příležitost u tamějšího A-týmu.

Nagelsmann se řadí mezi mladou generaci fotbalových trenérů, která sazí na datovou analýzu, taktickou propracovanost a talentované hráče. Schicka vidí jako jednoho ze dvou útočníků ve svém variabilním rozestavení 3-5-2, nebo eventuálně 4-4-2.

Devatenáctinásobný český reprezentant sice bude jediným čistokrevně levonohým hráčem v ofenzivě Lipska, týmu tak může nabídnout odlišné herní varianty, místo v základní sestavě si ale bude muset nejprve zasloužit. Momentálně totiž v útoku operuje sehraná dvojice ve složení střelec Werner a pracant Poulsen, jíž také kryjí záda hladoví mladíci.

Lipsko se nicméně kromě účasti v německé lize a poháru připravuje i na zápolení v milionářské Lize mistrů. Schickovi se tedy naskytnou při rotaci sestavy zajímavé porce minut na hřišti. Pak bude pouze na něm, aby na rozdíl od angažmá v AS Řím přesvědčil o svých kvalitách.

S aktivním stylem hry v RB Lipsko, opírajícím se o týmovou provázanost a agresivní presink, by se technicky zdatný Schick měl sžít daleko rychleji než s často prvoplánovou taktikou v AS Řím.

Nenáviděné RB Lipsko

Schick však nepřichází do obyčejného fotbalové prostředí, jeho nové působiště se vymyká zvyklostem v Německu a potažmo v celé Evropě.

Navzdory atraktivnímu pojetí fotbalu je RB Lipsko v očích německé fotbalové veřejnosti na samém chvostu žebříčku popularity. U některých skupin navíc neoblíbenost přerůstá až do čiré nenávisti.

V roce 2009 rakouská společnost Red Bull, specializující se na prodej energetických nápojů, koupila od celku SSV Markranstädt licenci na pátou nejvyšší německou soutěž a uměle vytvořila klub, který se během několika let vyšvihl mezi nejlepší mužstva Bundesligy, německé první ligy.

Vzestup nového klubu ovšem zastiňuje propagace značky Red Bull. Německému fotbalu byl prostřednictvím milionových investic a neetickým obcházením pravidel vnucen červený býk.

Bundesligové týmy nesmějí v názvu uvádět svého sponzora ani vlastníka. RB Lipsko formálně nařízení neporušuje, byť první dvě písmena, skrývající oficiální pojmenování klubu "RasenBallsport Leipzig", které v němčině zní stejně krkolomně jako v českém překladu "Travní míčový sport Lipsko", automaticky odkazují na název energetického nápoje.

Snad ještě hlasitější kritice ale oprávněně čelí vlastnictví RB Lipsko. Bundesligové pravidlo 50+1 nařizuje, že až na historické výjimky žádný jednotlivý subjekt (osoba či společnosti) nemůže mít v klubu větší než 49procentní podíl. Většinu si mezi sebe rozdělí členové, kterých bývá několik tisíc a kteří ročně skládají poplatek ve výši desítek eur. Tito fanoušci se následně svými hlasy podílejí na demokratickém rozhodování o chodu daného klubu.

Roční příspěvek v RB Lipsko ale činí tisíc eur a hlasovací právo drží pouhých sedmnáct členů, z nichž většina jsou pracovníci společnosti Red Bull.

Existence RB Lipsko hlavně kvůli výše zmíněným krokům a sportovním úspěchům s sebou přináší pravidelné protesty z řad jiných německých celků - ať už z jejich fanouškových základen nebo samotných vedení. Neustálé štiplavé poznámky o umělém klubu a jeho využívání jako marketingového nástroje Red Bullu občas naruší poněkud nevybíravější formy protestu, jako když tvrdé jádro příznivců Dynama Drážďany například hodilo ve vzájemném utkání s Lipskem na hrací plochu uříznutou hlavu býka.

Schicka ale odpor německé veřejnosti vůči novému zaměstnavateli apriori nezajímá. V Lipsku pod taktovkou progresivního stratéga Nagelsmanna vidí šanci na oživení své stagnující klubové kariéry. Ve 23 letech nemůže nadále mrhat svým potenciálem, zvlášť pokud ho předurčuje k dráze elitního útočníka.