"Jsem na sebe pyšný, chtěl jsem se ale rozloučit s trofejí nad hlavou," bránil se jen s obtížemi slzám Petr Čech po květnovém prohraném finále Evropské ligy, v němž s Arsenalem podlehl Chelsea 1:4.

Mohla to být grandiózní tečka za pohádkovou kariérou. Sedmatřicetiletý brankář, který od mladého věku nesnášel být druhý, však i přes vlastní výborný výkon zůstal v posledním zápase kariéry poražen.

Ani ona bolestivá prohra v dalekém Baku nicméně nezměnila nic na faktu, že Petr Čech na sebe může být právem pyšný.

Z Plzně mezi světové hvězdy

"Nejlepší brankář ve hře nohama? Pepe Reina. Ve vzduchu Neuer, řekl bych. Nejlepší ruce má asi Casillas. Celkově nejlepším brankářem posledních dvaceti let je ale Petr Čech," prohlásil počátkem letošního roku jiný legendární gólman Gianluigi Buffon.

Petr Čech si za léta ve vrcholovém fotbale vysloužil obrovské uznání po celém světě. Paradoxně je přitom možná více doceňovaný v zahraničí než v Česku, kde mu mnozí stále nedokáží odpustit jeho chybu z mistrovství Evropy 2008. Čech tehdy v závěrečném duelu základní skupiny s Tureckem nezkrotil lehký centr a soupeř i zásluhou této minely dokonal vítězný obrat, po němž postoupil do čtvrtfinále turnaje právě na úkor české reprezentace.

Jenomže definovat Čechovu kariéru jedinou, byť sebezbytečnější chybou svědčí o úzkoprsosti. Rodák z Plzně posbíral za léta v bráně řadu úspěchů, jen namátkou pár těch nejvýznamnějších:

• čtyřnásobný mistr Anglie
• vítěz Ligy mistrů z roku 2012 (oboje s Chelsea)
• brankář s nejvíce čistými konty v anglické Premier League (202)
• nejlepší brankář roku 2005 podle Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků
• 3. místo na mistrovství Evropy 2004 s českou reprezentací
• rekordman v počtu vítězství v anketě Fotbalista roku České republiky (9)
• rekordman v počtu startů za českou reprezentaci (124)

Být ověnčený tolika vavříny svědčí o úžasné kariéře, Čech si ale získal respekt po celém světě rovněž zásluhou svého vzorného chování, ať to může znít jakkoliv pateticky.

Chlapec z plzeňských paneláků od svých sedmnácti let, kdy debutoval v české lize v dresu Chmelu Blšany, překonával jednu výzvu za druhou a postupně stoupal mezi nejlepší. Českou ligu si podmanil ještě jako náctiletý, následně během působení v Rennes vyčníval také ve Francii a už ve dvaadvaceti zastával pozici jedničky v Chelsea, které pomohl dosáhnout statusu velkoklubu.

Právě v Chelsea prožil jak své nejzářivější momenty, tak ten nejhrůzostrašnější. V roce 2006 ho protihráč Stephen Hunt trefil kolenem do hlavy, čímž mu způsobil frakturu lebky. Lékaři na operačním sále mu museli kost rekonstruovat a vyztužit destičkou.

Perfekcionistu Čecha ale těžký úraz přibrzdil jen na čtyři měsíce. Do brány se vrátil o mnoho dříve, než odhadovaly první prognózy. Hlavu mu sice už do konce kariéry chránila helma, díky pracovitosti a mentalitě ale nic neztratil ze své výkonnosti - naopak se odrazil až mezi úplnou světovou špičku.

O stálé místo mezi třemi tyčemi v Chelsea ho připravil až v roce 2014 mladší konkurent Thibaut Courtois. Čech přesto neobvyklou roli náhradníka akceptoval s pokorou, i když nehodlal dlouho vysedávat na lavičce náhradníků. I ve 33 letech jevil ambice pravidelně nastupovat na nejvyšší úrovni a bojovat o trofeje, a tak v létě 2015 kývl na nabídku jiného špičkového klubu z Londýna, Arsenalu.

V novém působišti si nakonec kariéru prodloužil o čtyři roky, přičemž ze základní sestavy byl i kvůli zdravotním problémům vystrnaděn (opět mladším spoluhráčem) až v poslední sezóně.

Velké výzvy i po konci kariéry fotbalisty

Zmiňovaný brankář Buffon jednou přirovnal konec hráčské kariéry ke smrti. S životem mimo zelené trávníky se ostatně těžce vyrovnával nejeden fotbalista.

U Čecha se ale nepočítalo s tím, že se bude poté, co pověsí kopačky na hřebík, potýkat s marným hledáním náplně života. Přirozeně se předpokládalo jeho pokračování ve fotbalovém prostředí v jedné z manažerských funkcí.

Už jako brankář totiž oplýval nadprůměrnou herní inteligencí. Jeho spoluhráči dokonce vzpomínali, jak během zápasů rozdával pokyny hned ve čtyřech světových jazycích.

Dráha funkcionáře ho nakonec skutečně neminula. Započal ji ve svém osudovém klubu Chelsea, kde se od července ujal funkce poradce sportovního a technického úseku. V gesci bude mít vytváření a řízení strategie klubu.

Pro český fotbal je nicméně škoda, že se Čech rozhodl jít ve šlépějích svého bývalého spoluhráče z reprezentace Pavla Nedvěda, jenž je viceprezidentem Juventusu a také zakotvil v zahraničí.

Fotbalová asociace České republiky, kterou fakticky řídí její místopředseda Roman Berbr, jinak rovněž kmotr a bývalý pracovník komunistické Státní bezpečnosti, se již dlouhá léta oprávněně potýká s prachbídným renomé. Přítomnost světových osobností jako Petr Čech a Pavel Nedvěd ve vedení českého fotbalu by byla hotovým darem z nebes a nadějí na lepší zítřky.