Sedmého června odstartovalo ve Francii mistrovství světa ve fotbalu žen. Potrvá měsíc a jde o osmý světový šampionát, ten první se konal v roce 1991. Kořeny ženského fotbalu však sahají mnohem dále.

Prameny ve Skotsku odhalují každoroční utkání dvou ženských týmů již na konci 18. století a o sto let později Skotská fotbalová asociace registruje první oficiální zápas. Raná historie ženského fotbalu se tak shoduje s tou mužskou, a to jak časově, tak místopisně. Třebaže pozdější vývoj se už diametrálně odlišuje.

Ženy nesmějí na fotbalová hřiště

Masivní vzestup ženského fotbalu nastal během první světové války. Ženy tehdy nejenže přebraly pracovní povinnosti po mužích, kteří odešli do válečné vřavy, ale také našly volnočasové zalíbení v kopání do míče.

Počátkem dvacátých letech bylo v Anglii až 150 ženských týmů, jejichž nejlepší zápasy sledovaly desítky tisíc fanoušků. Rozmach ale dlouho nevydržel, Anglická fotbalová asociace zakázala v roce 1921 pořádání zápasů žen na hřištích klubů, jež pod ní spadaly.

Přesně se neví, co za zákazem stálo – zda strach mužů ze vzrůstající popularity ženského fotbalu, nebo názory některých lékařů, kteří hraní fotbalu považovali za zdravotní riziko pro ženy. Důsledek byl však nezpochybnitelný: Ženská kopaná začal upadat, a protože Anglie v té době do značné míry určovala směřování fotbalu, zákaz se rozšířil i do kontinentální Evropy.

Vzestup navzdory překážkám

Uvolnění nastalo až v sedmdesátých letech, přesto trvalo další dvě dekády, než Mezinárodní fotbalová asociace FIFA uspořádala ženám první mistrovství světa. Stalo se tak dlouho po volejbalistkách (první MS v roce 1952), basketbalistkách (1953) a házenkářkách (1957).

Utkání mezi Čínou a Španělskem na šampionátu ve fotbale žen | zdroj: Profimedia Dnes se ženský fotbal těší velké popularitě. Na jaře navštívilo utkání španělské ligy mezi Atlétikem Madrid a Barcelonou rekordních 60 739 diváků. Na nynější MS ve Francii se prodalo přes 700 tisíc lístků. Březnový duel Ligy mistryň mezi Slavií Praha a Bayernem Mnichov sledovalo z tribun pražského Edenu téměř sedm tisíc fanoušků.

Obdivuhodný zájem ale srážejí neustálé překážky a předsudky, s nimiž se fotbalistky musí potýkat. Loni Norka Ada Hegerbergová přebírala před zraky fotbalového světa Zlatý míč pro nejlepší hráčku roku, když se jí moderátor ceremonie a DJ Martin Solveig zeptal, jestli umí "twerkovat" (kroutit pozadím).

Na Solveiga se snesla silná kritika za sexismus, ačkoliv se za svá slova později omluvil a Hegerbergová vzala celou událost s nadhledem.

Podobné případy ovšem nejsou ojedinělé. Fotbalistky dennodenně bojují o uznání a lepší podmínky, které by se aspoň trochu přiblížily poměrům v mužské kopané. Zarážející je přitom fakt, že patřičné podpory se ženám nedostává ani z nejvyšších kruhů vedení fotbalu.

FIFA i přes četné protesty dovolila odehrát celé MS žen 2015 na umělé trávě, přičemž podobný scénář u mužů by byl nemyslitelný. Samostatnou kapitolu špatně nastaveného systému ale představují finanční odměny.

Fotbalisté Francie obdrželi za triumf na loňském světovém šampionátu odměnu ve výši 38 milionů dolarů. To je více než celková částka 30 milionů dolarů, kterou si meze sebe rozdělí všech 24 týmů letošního MS žen.

Mužský fotbal je sice atraktivnější, na druhou stranu sám prezident FIFA Gianni Infantino podotkl, že mužské MS má přibližně čtyřikrát větší sledovanost než ženské. Finanční odměny od jím vedené asociace jsou ale na MS až třináctkrát vyšší pro muže.

Podobná disproporce panuje také v národní asociacích a klubech. Bez spravedlivějšího financování ženský fotbal nikdy nenaplní svůj potenciál. Šovinismus z vedení fotbalu ale v dohledné době nezmizí, jelikož je pro ženy velmi obtížné proniknout do nejvyšších organizačních struktur a narušit téměř výhradní mužský podíl na moci.

Běh na dlouhou trať

Do boje s frustrující situací se už před lety pustila zmiňovaná Ada Hegerbergová. Ačkoliv se její rodné Norsko kvalifikovalo na nynější světový šampionát, ona jako nejlepší fotbalistka světa zůstala doma. Před dvěma lety se totiž vzdala reprezentace na protest proti mužské nadvládě ve fotbalu.

"Vždy jsem respektovala fotbalisty za to, kolik vydělávají. Nicméně rozdíl je obrovský, ženy a dívky si zaslouží stejné příležitosti jako muži. To musíme změnit. Ve federacích a klubech najdeme muže ve vrcholných pozicích, kteří disponují pravomocemi dosadit ženy do důležitých funkcí. Vím ale, že je to běh na dlouhou trať," připustila Hegerbergová.

Prolomit současné poměry bude složité, stále hlasitější volání po změně, které se opírá o nárůst popularity ženského fotbalu, ale nelze donekonečna ignorovat.