V sobotu oslaví Evropská unie šedesátku. Nepochybně se pochválí a vykreslí si světlou budoucnost. Skutečnost je ale taková, že mnozí její občané dnes touží po návratu k národním státům více než kdykoliv předtím. Kladou si otázku, co vlastně z členství v unii mají – zvlášť když finanční a uprchlická krize tak markantně odhalily její závažné nedostatky.

Parlamentní volby v Nizozemsku přitáhly pozornosti celé Evropy. Odpůrci i zastánci Evropské unie v nich viděli první test voličských nálad před ještě důležitějšími volbami ve Francii, Německu a dost možná v Itálii, a s napětím očekávali vzestup "holandského Trumpa" - Geerta Wilderse. Wilders nakonec skutečně posílil, od vytouženého prvního místa však zůstal daleko. Ještě větší vzestup zaznamenaly ve stejnou dobu některé otevřeně proevropské strany.

Pachatelem středečního teroristického útoku v Londýně byl 52letý Khalid Masood - britský občan, který byl kvůli násilnému radikalismu v hledáčku tajných služeb. K atentátu, při němž vedle útočníka zahynuli čtyři lidé a desítky dalších byly zraněny, se přihlásil Islámský stát. Při čtvrtečních následných raziích zadržela britská policie osm lidí.

Konec pokrytectví, Turecko v Evropské unii nemá co pohledávat. Nejvyšší čas zpravit o tom Turky.

Indonésie byla dlouho považována za vzorný příklad země s tolerantním a liberálním islámem. Od té doby, co se tento nejlidnatější muslimský stát stal demokracií, jsou zde ale islámští fanatici paradoxně na vzestupu. Dobrá pověst jediné muslimské země, kde jsou si velká světová náboženství rovna, tak pomalu ale jistě bere zasvé.

Chladná, napjatá, rozpačitá, křečovitě zdvořilá a s několika trapnými momenty. Tak vesměs popisují komentáře washingtonskou schůzku Donalda Trumpa a Angely Merkelové. Ovšem přestože z obou státníků asi nikdy velcí kamarádi nebudou, jejich setkání lze s odstupem času hodnotit spíše pozitivně.

Evropská unie připomíná ajťácký projekt. Skvělý nápad, ale funguje jen chvílemi a každý na něj nadává.

Slovenskou veřejností i politickou scénou stále hýbe téma amnestie, kterou Vladimír Mečiar zastavil stíhání osob spojených s únosem syna tehdejšího slovenského prezidenta Michala Kováče. Po dvaadvaceti letech se Slováci stále snaží tuto temnou kapitolu svých dějin rozkrýt.