Případ únosu syna prezidenta Kováče je zcela výjimečný z mnoha ohledů. V žádné evropské zemi se nestalo to, co se stalo v poslední srpnový den roku 1995 na Slovensku. Neznámí muži zablokovali vozidlo s prezidentovým synem, vytáhli ho z auta, spoutali, donutili vypít dvě lahve alkoholu a odvezli do rakouského Hainburgu, kde ho nechali ve voze.

Michal Kováč dostal prý v průběhu únosu několik ran elektrickým paralyzérem, byl také zbit. Od počátku existovaly silné indicie, že akci zorganizovala Slovenská informačná služba (SIS), která podléhala tehdejšímu premiérovi Vladimíru Mečiarovi.

Mečiar měl s prezidentem Kováčem extrémně špatné vztahy a snažil se Kováče oslabit případně zcela dostat z úřadu. Výpověď v tomto smyslu poskytl korunní svědek Oskar Fegyveres, který následně uprchl do zahraničí. Dalším svědkem byl agent Robert Remiáš, kterého o rok později zabil výbuch v jeho vozidle BMW v Bratislavě.

Na konci loňského roku byl dokonce v Mali zadržen jistý Luboš Kosík, který se měl na únosu osobně podílet. Vyšetřování případu se na Slovensku vleklo a nakonec ho v roce 1998 zastavila amnestie Vladimíra Mečiara, na kterého na krátko přešly prezidentské pravomoci, když Kováč skončil své volební období. Mečiar v amnestii výslovně zakázal pokračovat ve stíhání nebo začínat stíhání nové, které by se případu týkalo.

Sedmkrát zrušení nevyšlo

Temný a dodnes nevyjasněný případ dokládá poměry, které v 90. letech na Slovensku panovaly. Prorůstání mafie do politiky a nevybíravé praktiky v politickém zápolení byly běžným koloritem tehdejší doby. Případ měl mnohé dozvuky, jeden z hlavních aktérů tehdejší ředitel SIS Ivan Lexa byl v roce 1999 už jako poslanec zbaven imunity a strávil 95 dní ve vazbě. Soud ho ovšem shledal nevinným.

Slovenský parlament od té doby už sedmkrát rozhodoval o zrušení Mečiarovských amnestií, ani v jednom případě se nenašel dostatek poslanců, kteří by pro návrh zvedli ruku. Bývalý premiér Mikoláš Dzurinda se pokusil rovněž amnestii zrušit, ale stopku mu vystavil Ústavní soud, který rozhodl, že amnestii nelze zpětně měnit. Jediný úspěch na politickém poli bylo schválení deklarace, kterou navrhla vláda premiéra Fica. V ní odsuzuje jak zavlečení prezidentova syna do ciziny, tak následnou Mečiarovu amnestii.

Nejnovější vlnu zájmu o případ přinesla jak nedávná smrt bývalého prezidenta Kováče, tak také snímek režisérky Mariany Čengel-Solčanské s názvem Únos, který se v březnu začal promítat v kinech a který je touto kauzou inspirován.

Prezident Andrej Kiska na pohřbu Michala Kováče prohlásil, že je povinností se s touto věcí vyrovnat. Část politické scény je pro zrušení amnestie, zejména jde o koaliční stranu MOST-HÍD. Naopak nejsilnější strana Směr Roberta Fica ji sice považuje za nemorální, ale hlasovat pro zrušení nehodlá, protože to podle ní není legálně možné. Návrh na zrušení amnestie má podle posledních průzkumů podporu 65 procent obyvatel Slovenska.

"Společnost by byla šokovaná"

A co na to všechno Vladimír Mečiar? Vystoupil v diskusním pořadu, kde proti němu seděl právě předseda strany HÍD-MOST Béla Bugár. Mečiar odmítl odpovědnost SIS nebo svou vlastní za únos prezidentova syna a držel se teorie, že šlo o únos zinscenovaný prezidentem, který chtěl odvrátit pozornost od stíhání svého syna.

Amnestie prý měla za případem udělat tlustou čáru a zbavit obvinění i politiky a osoby z finančních kruhů. "Některé věci by byly pro veřejnost šokující," vysvětluje Mečiar, proč ani dnes nechce říct o celé věci pravdu. Prý by to mohlo rozvrátit celý politický základ státu.

Jak to případem dopadne, není jasné. První vlaštovkou by ale mohl být krok slovenské vlády, která ve středu navrhla ústavní novelu otevírající cestu ke zrušení amnestie. Opozice sice kritizovala detaily návrhu, celkově ho ale neodmítla. 

Poptávka ve společnosti je velmi silná a je možné, že se najde dost politiků, kteří se jí pokusí vyjít vstříc. Jak by při zrušení amnestie vyšetřování dále probíhalo, to už je vůbec v mlze - řada svědků již zemřela a od tragické události uplynulo už hodně času. Na druhou stranu Bugár připomíná, že podle deklarace OSN z roku 1992 není možné vyhlašovat amnestii na trestné činy únosu. 

Podstatné je, že téma je i po tak dlouhé dob stále živé a rezonuje ve slovenské společnosti, která by si zasloužila znát pravdu. To ostatně neplatí jen o Mečiarovské amnestii na Slovensku, ale také o Klausově amnestii v České republice. Ale na to si asi budeme muset ještě mnoho let počkat.