Motorové prkno na dvou kolech, které vyrábějí i české firmy pod názvem "kolonožka", stihl podobný osud jako masově rozšířené vynálezy. Stačí trochu změnit design, dát jinou baterii a už je možné obejít duševní vlastnictví…

Chen začal vozítko vyvíjet před čtyřmi lety, americký patent na něj ale získal až 27. května 2014, protože vyřízení všech potřebných papírů trvalo patnáct měsíců. S výrobou neměl problém – svým plánem nadchl fanoušky sci-fi na crowdfundingovém serveru Kickstarter.

A v tom je právě problém – představil na něm prototyp tak detailně, že projektantům z Číny nedalo příliš práce vytvořit jeho kopii. Patent nepatent trh zaplavily levné napodobeniny jeho původního vynálezu.

"Na padělky svých vynálezů jsem zvyklý"

Není se co divit – zatímco originální Hovertrax, jak vynález nazval, stojí i po snížení nákladů od 1000 do 1500 dolarů (24 500 – 37 tisíc korun), napodobeniny jsou koupit klidně za pětinu. To už je cena, kterou jsou lidé za podobnou blbinku ochotni vydat.

"Vyrobili jsme jen pár tisíc kusů. Mám informace o tom, že v Číně funguje zhruba 11 tisíc továren, které vyrobily několik milionů kusů," postěžoval si britskému deníku The Guardian.

zdroj: YouTube

V prosinci se byl prý do několika továren i osobně podívat. "Poděkovali mi za nápad na vynález. Vědí, že porušují můj patent, ale také vědí, že s tím nemůžu nic dělat," povzdychl si s tím, že většina autorů velkých vynálezů na tom příliš neprofitovala.

"Už jsem na to zvyklý. Za posledních deset let už bylo takhle zkopírováno šest mých vynálezů," tvrdí Chen, který víc doufá v úspěch své jednokolky na baterky.

I když je oficiálně jeho vynálezcem Chen, stejně se kolem hoverboardu vede válka o patenty a výrobce, a to zejména se společností IO Hawk. Vzhledem k boomu, který ještě rozdmýchávají celebrity, jež se na vozítku prohánějí, jde o stamilionový byznys.

Kvůli zraněním je některé státy zakázaly

Tedy zatím – Chen sice zmiňuje tisíce továren, ale velká část z nich svou výrobu ruší. Kopie jsou totiž často nekvalitní, rozpadají se a je společně s jejich rostoucí oblibou přibývá počet nahlášených zranění.

Na to postupně reagují velcí internetoví prodejci – například Amazon ve Spojených státech výrazně omezil počet modelů, které na svých stránkách nabízí.

A s novou situací se musí legislativně vypořádat i jednotlivé země, stejně jako to musely udělat v případě "bratrance" hoverboardu, vozítka segway.

Na prkně se dvěma koly poháněném bateriemi se tak lidé nesvezou třeba ve Velké Británii. Ve většině zemí jsou brány jako motorové vozidlo, a je tak zakázáno prohánět se na nich na chodnících.

Třeba v Německu nebo v Austrálii na nich smí lidé jezdit jen na soukromém pozemku, a to ještě se svolením jeho majitele. Ve svých areálech je zakazují i univerzity a některé letecké společnosti prkna nepustí na palubu, a to ani do zavazadlového prostoru.

V Česku zatím oficiálně žádné restrikce nejsou, protože počet hoverboardů tu zatím tak vysoký není. Dá se ale odvodit, že se na ně vztahují stejná pravidla jako pro segwaye.

I když jsou hoverboardy zřejmě jen krátkodobým výstřelkem, který rychle nahradí jiný trend, jsou typickým příkladem novinky, se kterou se společnost musí rychle nějak popasovat.

Stejně jako tomu bylo v případě zmíněných segwayů, obdobně otravných selfie tyčí, ale i služeb, které vznikly díky mezerám v zákonech – třeba alternativy taxislužby a ubytování Uber a Airbnb.