Dnes je pátek 29. března 2024., Svátek má Taťána
Počasí dnes 15°C Polojasno

Malvíny nebo Falklandy? Nová kapitola starého sporu

Malvíny nebo Falklandy? Nová kapitola starého sporu
Argentinští veteráni Války o Falklandy | zdroj: Profimedia

Malvíny neboli Falklandy jsou už téměř dvě století neuralgickým bodem vzájemných vztahů mezi Argentinou a Spojeným královstvím. Spor o vlastnictví nevelkého souostroví v Atlantském oceánu, který v roce 1984 vyvrcholil krátkou válkou, se periodicky otevírá v závislosti na politických okolnostech v obou zemích. Plánovaná cvičení britské armády spustilo zatím nejnovější diplomatickou přestřelku, která hrozí přerušením slibného období mírnění napětí.

"Argentinská republika odmítá pořádání těchto manévrů na argentinském území nelegálně okupovaném Spojeným královstvím. Chování Spojeného království je v naprostém rozporu s principem mírového uspořádání sporu, jednomyslně podporovaného zeměmi napříč regionem," píše se mimo jiné v oficiálním prohlášení argentinské vlády, zaslaném o víkendu britskému velvyslanci v Buenos Aires.

Plánované cvičení se má uskutečnit mezi 19. a 28. říjnem a toto oznámení bez udání podrobností poslala britská strana té argentinské s několikadenním předstihem, čímž vzbudila výše zmiňovanou protestní nótu a další rozhořčené argentinské reakce.

Zejména opozice ze strany bývalé prezidentky Cristiny Kirchnerové sice podpořila stanovisko vlády, zároveň však využila napětí k získání politických bodů, když upozornila na své mnohem tvrdší postoje proti rozpínavým Britům.

"Ministryně zahraničí Susana Malcorrová i prezident Mauricio Macri by měli okamžitě a s plnou rozhodností zasáhnout proti této nové nepřátelské akci ze strany Británie," vyzval vládu Héctor Recalde, šéf poslaneckého klubu opoziční Fronty za vítězství v dolní komoře.

Vojenské cvičení odsoudila také regionální Unie jihoamerických národů (UNASUR), vyjadřující tak stanovisko okolních latinskoamerických států, zpravidla podporujících argentinské nároky.

Ostrov jako otázka národní cti

Tyto nároky, zdroj nekonečného a trpkého konfliktu, se datují do samotných počátků argentinské nezávislosti. Malvíny bývaly součástí Španělského impéria a koloniálního místokrálovství Río de la Plata, jehož nástupcem se stal nezávislý stát Spojené provincie Río de la Plata – dnešní Argentina.

Ostrovy byly málo obydlené a užívané hlavně pro rybářské účely, nicméně jejich malá posádka a veškeré obyvatelstvo bylo v lednu roku 1833 napadeno britským královským námořnictvem a donuceno odejít. Původní obyvatele nahradila nová vlna anglických a skotských kolonistů a z Malvín – nyní přejmenovaných na Falklandy – se stala důležitá vojenská základna.

Odpor vůči "okupaci", jak Argentinci logicky nazývají britské obsazení jejich teritoria, probíhal obvykle diplomatickou formou, především pak na půdě OSN po roce 1945, kdy Spojené království oficiálně oznámilo svůj úmysl zbavit se koloniálního impéria.

Jak se ukázalo, Malvín se to týkat nemělo, přestože se několik vlád neúspěšně pokoušelo dojednat například možný prodej ostrovů do argentinských rukou kvůli jejich (tehdy) nevelké hodnotě. Vláda argentinské vojenské junty sázela právě na tuto relativní nevýznamnost ostrovů, když se roku 1982 rozhodla je obsadit silou. Nepředpokládala však v tak vzdálené oblasti tvrdou britskou odpověď.

Výsledkem ikonického střetu se stala přesvědčivá porážka argentinské armády, zaplacená 649 argentinskými a 255 britskými životy.

Příkopy mezi oběma soupeři se ještě prohloubily a z Malvín se stala v obou případech jakási otázka národní cti. Především v tomto století vzájemné provokace několikrát eskalovaly do diplomatické krize a zamrznutí politických i ekonomických vztahů.

Na argentinské straně od konce loňského roku trochu utichlo řinčení zbraněmi poté, co byl v prezidentských volbách zvolen středopravicový byznysmen Mauricio Macri. Ten se oproti své předchůdkyni Cristině Fernándezové rozhodl výrazně změnit celkový směr zahraničněpolitické orientace – alianci s levicovými režimy v Latinské Americe a dobré vztahy s Ruskem, Čínou nebo Íránem vystřídal za důraz na normalizaci vztahů s klíčovými liberálně demokratickými režimy včetně Spojeného království.

Blýská se na lepší časy?

Tam, kde na britské provokace Fernándezová odpovídala dokonce sankcemi a pokusem o absolutní izolaci dotyčných ostrovů, pokouší se Macriho vláda v první řadě o marginalizaci celého sporu. Ministryně zahraničí Malcorrová vysvětluje, že ve vztahu mezi Británií a Argentinou představují Malvíny pouze 20 procent a ostatní otázky celých 80 procent.

"Bylo by hrubé zjednodušení tvrdit, že naše vztahy s Velkou Británií se omezují jen na otázku Malvín. Samozřejmě, že v tomto ohledu máme různé názory a musíme najít způsob, jak náš konflikt vyřešit, to však neznamená, že bychom kvůli tomu měli přestat vést veškerý dialog se Spojeným královstvím," řekla v lednu, kdy byla oficiálně formulována změna politiky vůči Malvínám.

Aby demonstroval svůj nový přístup, zrušil Macri hned po nástupu pozici zvláštního náměstka ministerstva zahraničí, který měl v předchozí vládě prominentní pozici. Naopak se pokoušel o jednání o ekonomické spolupráci a dohodl ukončení ekonomického embarga cílícího na omezení britské těžby ropy v okolí ostrovů.

Otevřela se i otázka možných pravidelných letů, dosud blokovaných z obou stran – a také dalšími latinskoamerickými zeměmi na žádost Argentiny. Argentinská vláda vyjádřila svou ochotu tolerovat pravidelné měsíční spojení s Brazílií.

Konflikt hluboko v duších

Tyto ústupky ale naráží na hluboce zakořeněnou citlivost malvínského konfliktu. Znát je to především v Argentině, kde je nárok na souostroví rovnou zakotven v demokratické ústavě a k tématu se demonstrativně vyjadřují třeba i členové národního fotbalového týmu, kteří na posledním mistrovství světa roztáhli transparent s nápisem "Malvíny jsou argentinské".

Nebo dokonce duchovenstvo – současný papež František ještě jako arcibiskup z Buenos Aires pravidelně sloužíval mše na připomínku padlých argentinských vojáků a vyjadřoval podporu nárokům své země.

Malvíny jsou ale důležité také pro britskou prestiž a udržování dojmu, že země je stále imperiální velmocí. Britští politici rutinně pořádají vojenská cvičení, navyšují vojenskou přítomnost či vydávají tvrdá prohlášení ve chvíli, kdy potřebují rychle a levně získat politické body. Sama Thatcherová si svým vítězstvím v krátké válce významně vylepšila image. A v době po Brexitu, přející nacionalistickým sentimentům, je tato výspa dřívější britské slávy zase o něco populárnějším tématem.

Nedávno oznámená vojenská cvičení mají potenciál argentinskou ochotu k postupnému sbližování utlumit a dost možná značí návrat k další sérii odvetných opatření, která tak dlouho komplikují britsko-argentinské vztahy i život samotných obyvatel izolovaných a neustále ohrožených ostrovů.

Zdroje:
Vlastní