250 tisíc. Tolik lidí se podle střízlivých odhadů sešlo minulý týden ve středu v centru Buenos Aires. Většina z nich respektovala původní plán tichého protestu, často se však davem ozývaly výkřiky jako "Nisman je tady" nebo "Nikdy víc".

Událostí, která vyhnala davy do ulic i přes těžký déšť a často silný vítr, je záhadná smrt státního zástupce Alberta Nismana, který byl přesně měsíc před demonstrací nalezen mrtvý ve svém bytě. Se zatykačem na prezidentku a jejího ministra zahraničí.

Zmatený případ, který by byl v podobě románu považován literárními kritiky za vysoce překombinovaný, začíná už v roce 1994 nejhorším teroristickým útokem v dějinách Argentiny. Početnou židovskou komunitou tehdy otřásl výbuch náloží nastražených u centra vzájemné židovsko-argentinské pomoci AMIA (Asociación Mutual Israelita Argentina).

O život tehdy přišlo 85 lidí, dalších několik stovek bylo zraněno. Vyšetřování od počátku provázely potíže a zřejmé tlaky různých zájmových skupin. Všichni zadržení včetně několika policistů a údajného dodavatele materiálu pro výbušniny, Carlose Telleldina, byli léta taháni po soudech a nakonec osvobozeni.

Nekonečné vyšetřování plné skandálů

Několik skandálů výrazně poškodilo důvěryhodnost vyšetřování; například obžalování soudce Juana José Galeana z nabízení úplatku Telleldinovi za usvědčení obžalovaných policistů nebo obvinění tehdejšího prezidenta Carlose Menema z toho, že soudcova iniciativa ve skutečnosti pocházela od něj.

Sám Alberto Nisman, oběť současného dramatu, se na vyšetřování útoků podílel už od 90. let, avšak teprve v roce 2004 ho převzal v hlavní roli. O dva roky později obvinil z útoků Írán, který za něj měla provést organizace Hizballáh. V roce 2007 pak argentinská justice vydala zatykač na pět vysoce postavených Íránců včetně bývalého prezidenta Rafsandžáního, kteří měli stát a útokem. Vyšetřování se však nadále táhlo, nikdo nebyl zatčen.

V roce 2013 se vlády Argentiny a Íránu dohodly na zřízení nezávislé vyšetřovací komise a možnosti, aby argentinští vyšetřovatelé vyslýchali podezřelé v samotném Íránu. Židovská komunita nicméně tuto dohodu od počátku považovala za způsob zametení celé věci pod koberec.

Zatykač na prezidentku a prostřelená hlava

Jak se nyní ukazuje, Nisman během dlouhých let případ nezanedbával a s pomocí tajných služeb nechával vyslýchat nejvyšší politické představitele. A nakonec 14. ledna letošního roku připravil tří set stránkový spis obviňující současnou prezidentku Kirchnerovou, jejího ministra zahraničí a řadu dalších politiků vládní strany z úmyslného maření vyšetřování a z tajné dohody s Íránem, aby byla událost z roku 1994 definitivně vymazána z historie obou zemí.

O čtyři dny později byl Nisman nalezen v koupelně svého bytu s prostřelenou hlavou. Policie předpokládala sebevraždu, nicméně to vyloučila jak Nismanova rodina, tak prezidentka sama, která vzápětí slíbila vyšetření podezřelé smrti.

A 3. února přišla zpráva, že zesnulý státní zástupce měl na prezidentku připravený zatykač.

Spiknutí nebo vzpupné tajné služby?

V médiích nyní existují dvě zcela protichůdná vysvětlení v závislosti na politické afiliaci. Verze zastávaná odpůrci Kirchnerové tvrdí, že Nisman odhalil rozsáhlé argentinsko-íránské spiknutí a tajnou dohodu, kdy měla země výměnou za zmaření vyšetřování získávat výhodně íránskou ropu a naopak za zvláštních podmínek vyvážet vlastní suroviny.

Justice je nyní podle této teorie pod politickým útokem, stejně jako nezávislá média; například novinář Damian Pachter zabývající se Nismanovou smrtí uprchnl do Izraele ze strachu o život. Tuto teorii samozřejmě zastává kromě velké části veřejnosti především zástup prezidentských kandidátů z opačného tábora. V zemi se na konci roku uskuteční volby se zcela nepředvídatelnými výsledky a jeden z kandidátů na prezidentský úřad Sergio Massa před nějakou dobou odpadl právě z vládní strany a nyní se velmi viditelně objevil na protivládním protestu.

Naopak Kirchnerová a její příznivci považují celou záležitost za hru zpravodajských služeb utržených ze řetězu. Ani to se nejeví zcela nepravděpodobně vzhledem k historii Secretaría de Inteligencia, vytvořené původně za účelem převádění nacistických pohlavárů do Argentiny.

Špionážní drama pokračuje

Argentinská tajná služba se nedávno zapletla do celonárodního sledování a odposlechů ve zcela monstrózního rozměrech a Antonio "Jaime" Stiuso, Nismanova spojka a informátor, který pomáhal s odposlechy špiček státu, je považován za nejobávanějšího muže v zemi. Navíc jsou prokazatelné jeho časté kontakty s americkými a izraelskými tajnými službami, se kterými podle dokumentů WikiLeaks komunikoval také Nisman.

V reakci na události prezidentka už minulý měsíc předložila návrh na rozpuštění a kompletní reorganizaci argentinských tajných služeb. Mezitím se plánují další protesty a političtí protivníci spolu s opozičními médii žádají okamžité odstoupení Kirchnerové nebo impeachment.

Mezitím další státní zástupce, Gerardo Pollicita, pokračuje v dosavadní Nismanově práci a na základě jím shromážděného důkazního materiálu především z výslechů předal soudu žádost na vyšetřování prezidentky Kirchnerové a jejího ministra zahraničí. Vývoj případu tedy leží především na soudci Danielu Rafecasovi, který rozhodne o dalším postupu.

Jistě pod silným politickým i veřejným tlakem.

A už tak ekonomicky zdevastovaná a politicky rozhádaná Argentina se může těšit na pokračování dramatu, kterému nikdo pořádně nerozumí. Trochu světla by do něj snad mohl vnést záhadný Stiuso, nicméně ten se hned po Nismanově smrti vytratil a ignoruje výzvy soudu, aby se dostavil k výslechu. Možná se bojí stejného osudu, jaký potkal státního zástupce. Možná odkudsi z bezpečí tahá za nitky.