Zatímco Macri vítězně shlížel z téměř každého rohu, pozitivní a na první pohled státnický, jeho konkurent z vládní Fronty za vítězství (FpV), Daniel Scioli, se z plakátů nervózně zubil. Sympatie nevzbudil ani v jediné televizní debatě, kde jen potvrdil, že je odepsaný.

Jeho prohra bude hlavně vnitrostranickým tématem pro zděšené perónisty, kteří poprvé po letech přišli o moc. A to měli podle původních předpokladů zvítězit už v prvním kole!

Důležitější je ale v tuto chvíli samozřejmě osobnost Macriho.

V mnoha ohledech je nový prezident přesným protikladem své předchůdkyně. Cristina Kirchnerová, známá prostě jenom jako "Cristina", se nejen po Latinské Americe proslavila svým emotivním stylem. Byla dramatická, excentrická a vždy v konfliktu, ať už s médii, opozicí, členy vlastní strany nebo třeba s argentinskou justicí.

Vášnivě si například psala vlastní tweety a klidně v nich urážela opozici stejně jako zahraniční politiky. Její rétorika byla bojová, podle mnoha příznivců odrážející argentinskou povahu.

V takovém případě by Macri nebyl Argentinec. Kampaň založil na klidném stylu plném obecných frází bez jasně vytyčených plánů. Jeho hlavním heslem se stala španělská verze obamovského 'Yes, we can!', které jeho příznivci nadšeně křičeli po celou nedělní noc na argentinských ulicích.

Macri byl tak trochu argentinským Babišem - miliardářem, co slibuje vyčistit zemi a efektivně ji řídit, protože ostatní to nedokázali. Ovšem byl Babišem bez urážek – naopak pochopil, že po dramatické Cristině touží unavení Argentinci po "klidné síle".

Uměl taky správně zahrát oblíbenou národní písničku, podle níž jsou Argentinci národem nesmírně talentovaným a předurčeným k bohatství, jenže politici jim to překazili. Ale když zvolíte Macriho, vydechnete a konečně budete mít možnost realizovat svůj potenciál!

Macri byl zkrátka dokonalým kandidátem, v kampani se dokázal prezentovat jako kdokoli podle jeho přání. Konzervativcům nabídl usměvavého a zodpovědného tátu od rodiny (s již třetí manželkou v pořadí), podnikatelům slib uvolnění regulacemi pevně svázané ekonomiky a levicovým voličům se pro jistotu zapřísahal nerušit sociální programy.

Perónisty potěšil tím, že se k populistickému guru otevřeně přihlásil, i když zase ne až moc, aby nerozčílil jeho horlivé oponenty.

Nový argentinský prezident je natolik dokonale zabalen do své vlastní (mimořádně profesionální) sebeprezentace, že se jeho osobnost kamsi vytratila. Jestli tam vůbec někdy byla – Macri si svůj obraz pečlivě buduje už od 90. let, kdy byl populární prezident klubu Boca Juniors a posléze starosta hlavního města Buenos Aires.

Protože vlastně slíbil všechno všem, není úplně jasné, jak jeho vláda skutečně změní Argentinu. Zas takovou sílu k tomu stejně mít nebude, nedisponuje totiž dostatečným počtem hlasů v parlamentu a poražená Fronta za vítězství obsadila většinu guvernérů provincií.

Možná tak nakonec rovněž zůstane jen u jiného stylu – nový argentinský prezident naváže lepší vztahy se Spojenými státy i Velkou Británií (slíbil zrušit zvláštní ministerstvo pro Malvíny), pokusí se vlichotit zahraničním investorům sliby o lepších podmínkách a ve skvěle provedených spotech pravidelně promluví k národu, že už se daří líp.