V legendární satiře 'Ivánku, kamaráde' komentují Čtvrtníček s Lábusem odpískanou penaltu slovy: "Ty vole, ta byla přísná". Možná ještě ostřeji okomentovali čeští milovníci a výrobci zbraní aktuální návrh z Bruselu. Evropská komise, která ho představila jen pět dní po pařížských atentátech, s ním plánuje zásadním způsobem překreslit zbrojní mapu Evropy.

Směrnice o kontrole a nabývání zbraní přeřadí všechny poloautomatické a samonabíjecí zbraně do nejvyšší zbrojní kategorie A. V praxi to znamená, že obyčejní lidé můžou na zbraně jako pistole zapomenout. Běžní držitelé zbrojního průkazu spadají do kategorie E, kterým zbraně slouží k ochraně zdraví, života nebo majetku. U nás do ní patří 232 tisíc lidí.

Zájem o zbrojní průkazy přitom v Česku roste. Každý rok ho dostane sedm až osm tisíc nováčků. Loni jich bylo dokonce deset tisíc. Bruselský zákaz proto čeští majitelé zbraní považují za útok, který ohrožuje bezpečí nás všech. 

Teroristé nekupují legální zbraně

Odpůrci bruselského nařízení argumentují hlavně tím, že teroristé používají ilegální zbraně. Zbraně z listopadového útoku v Paříži údajně pocházely z Balkánu a stopy po původu zbraní z útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo vedou dokonce na Slovensko. V obou případech skutečně šlo o zbraně z černého trhu.

Návrh komise se proto podle kritiků mine účinkem. Teroristé jsou sice šílení, ale ne zase tolik, aby na sebe zbytečně upozorňovali nakupováním legálních zbraní. Naopak lidé, kteří poloautomatické zbraně vlastní, je budou muset odevzdat úřadům.

Pokud by tak neučinili vůbec, stali by se držiteli ilegálních zbraní. Pokud by tak neučinili včas, zbraně by se později zbavovali mimo dohled úřadů, aby se vyhnuli případné pokutě. Směrnice by tak v konečném důsledku mohla naopak podpořit ilegální držení zbraní a černý trh. 

Občanská neposlušnost

Zarážející je ovšem představa, že by současní majitelé skutečně odmítli zakázané zbraně odevzdat. K tomu je ostatně nabádá i prezident sdružení na ochranu práv majitelů zbraní Tomáš Trávníček. V otevřeném dopise vyzývá současné držitele, aby se v krajním případě, až přijde "rozkaz z Bruselu", nebáli projevit občanskou neposlušnost a zbraně nevydali.

Nebyl by to pak zákaz určitých typu zbraní, co by ve výsledku zvýšilo počet ilegálně držených zbraní, ale nezodpovědnost jejich majitelů. Zarážející je na tom i skutečnost, že je k tomu navádí i sám šéf jejich sdružení.

Čeští "pistolníci" prostě trvají na právu chránit svou bezpečnost se zbraní. Není to ale jen otázka "dobrého pocitu"?

Váš soused má zbraň. Cítíte se bezpečněji?

Majiteli zbrojního průkazu může zbraň skutečně poskytnout pocit většího bezpečí. Tedy pokud ji má stále u sebe a pod kontrolou. Pochybnosti ovšem vyvolává představa, zda se i ostatní lidé cítí bezpečněji s vědomím, že 292 tisíc jejich spoluobčanů se zbrojním průkazem může mít u sebe zbraň. 

Použití zbraně je navíc nejextrémnějším způsobem sebeobrany, která je přísně omezená zákony včetně institutu krajní nouze a přiměřené sebeobrany. Tento argument je sice dvojsečný, nicméně faktem zůstává, že pravděpodobnost, že se držitel dostane do tak extrémní situace, aby střílel a soud to uznal jako přiměřenou sebeobranu, je přinejmenším v Česku velmi nízká. 

Nikdo netvrdí, že víc zbraní ve společnosti znamená automaticky také víc vražd a nehod v běžném životě. Zbraně ale v každém případě automaticky nezaručují ani větší bezpečnost, jak ukazuje mimo jiné notoricky známá situace ve Spojených státech. 

Majitelé zbrojního průkazu mají navíc zpravidla v držení více zbraní. Na 292 tisíc Čechů se zbrojním průkazem připadá 800 tisíc registrovaných zbraní. Pokud se do toho započítají i nelegální kousky, české domácnosti ukrývají až 1,6 milionu zbraní. 

V demokratickém prostředí samozřejmě platí, že proti gustu žádný dišputát. Někdo rád chodí na procházky do lesa, jiný zase rád nakupuje boty a někdo si rád zastřílí. Žijeme ale ve společnosti, která monopol na násilí vkládá do rukou státu. Rozhodnutí svěřit státní moci vlastní bezpečnost mělo své důvody, které kdysi převážily nad primitivnějším systémem individuální ochrany. Než ho začneme přehodnocovat, měli bychom dobře zvážit, zda o to opravdu stojíme.