V Česku loni vlastnilo zbrojní průkaz 292 283 lidí. Získat povolení sice nějakou dobu trvá, ale není to až tak složité. Jakékoli snahy o omezení držení zbraní berou lidé jako útok na svou svobodu.

U nás se po zpřísnění zákona o zbraních a munici zvedla lehká vlna kritiky, na Spojené státy ale nemáme. K druhé straně hranice – Japonsku – ale máme také daleko.

V zemi s nejvyšším procentem soukromého vlastnictví zbraně na počet obyvatel (ano, USA za sebou nechaly například i Jemen), nemá snaha amerického prezidenta Baracka Obamy na omezení jejich držení naději.

A to přesto, že v roce 2008, kdy v Japonsku zemřely po výstřelu ze zbraně dva lidé, to v USA bylo zhruba 12 tisíc, dalších 587 Američanů ten rok padlo po náhodném výstřelu.

Vzduchovku hlásit policii, meč vládě

V Japonsku nemá zbraň téměř nikdo. Kdyby chtěl, stejně se téměř k žádné nedostane. Naprostá většina z nich je zcela zakázaná.

Výjimek je jen pár – po více než měsíc dlouhém absolvování sérií vyšetření, pohovorů a registrací si zájemci mohou pořídit vzduchovku nebo loveckou zbraň. Pokud zemře vlastník zbraně, musí ji jeho dědicové ihned odevzdat úřadům.

A příliš jednoduché to nemají ani vlastníci meče – ti nemusí jeho držení hlásit policii, ale za to rovnou vládě. Katana je totiž považovaná za kulturní dědictví a meče tak musí být registrovány na jméno.

Japoncům ale přísná omezení nevadí, například do roku 1946 nenosili zbraň ani policisté. Úplný zákaz zbraní pak přišel v roce 1958 a týká se i mečů, což odborníci připisují národní kampani na odzbrojení samurajů.

Policie nemá práci, Japonci jsou ochotní a mírumilovní

Téměř všechny zbraně v Japonsku jsou v držení armády nebo policie, ale i ta se snaží za každou cenu střelby vyvarovat. Nemá vlastně ani moc důvod – i když v žádném japonském filmu nesmí chybět pořádná střílečka, v reálu už nejsou výstřely tak žhavé. Na zbraně totiž začíná rezignovat i slavná japonská mafie Yakuza.

Podle Davida Kopela, který napsal v roce 1993 studii o japonské kontrole zbraní (a zatím nepřišel nikdo s ničím aktuálnějším, protože změna prakticky nenastala), policie zbraň nepotřebuje i díky povaze japonského obyvatelstva.

"Japonci, jak zločinci, tak prostí občané, jsou oproti jejich americkým protějškům mnohem ochotnější a vstřícnější při domácích prohlídkách a v odpovídání na policejní dotazy," vysvětluje Kopela, proč si nemusí policie spolupráci vynucovat výhrůžkou se zbraní v ruce.

To česká policie stále ještě někdy musí a ta americká při tom má někdy dokonce méně zbraní, než člověk, proti kterému stojí.