"Při mase na to hleděti musí, aby když ho více v zásobě jest, nezapáchalo. Nesmí se nikdy maso takové vařit, které skutečně již zavání, aniž se smí s omáčkou takovou přistavovat, kde to k pozorování bylo. Nejlépe jest takové maso s kyselými omáčkami připravovat a místo vaření na rendlíku či kutanu s cibulí, dymiánem a kořením dusit." 

Domácí kuchařka, M. D. Rettigová

Domácí kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové vyšla poprvé v roce 1826, poté ještě několikrát v přepracování samotnou autorkou. Unikátní sbírka receptů, návodů a rad výborně mapuje stravovací zvyklosti tehdejší doby, a to jak u chudiny, tak u bohaté šlechty.

Vždy zdůrazňovala, že povinností hospodyňky je dobře nakrmit svou rodinu či panstvo, pilně se učit a dbát na všechna doporučení i ohledně skladování potravin. Žádoucí podle ní bylo, aby se v kuchařských záležitostech vyznaly i ženy, které patřily k těm šťastnějším a na vaření měly vlastní personál. Je důležité, aby "si uměly poručiti", tvrdila.

Zužitkujte všechno

Poctivost a až puntičkářská touha zužitkovat všechno, co se dostane do kuchyně, a mistrné ovládání technologických postupů, vaření v páře, smažení, zahušťování, výroba zmrzlin v ledových kádích, jsou typické znaky jejího vaření. Sama říkala, že když budete její recepty poctivě dodržovat, nemůžete nic pokazit.

Nádavkem přidává i rady ohledně skladování potravin, uzení masa, konzervování i čištění nádobí, například čištění cínového nádobí přesličkovou natí. A kdo by řekl, že čerstvě namletá mouka se musí dobře vyvětrat? Jinak brzy zatuchne a přijde vniveč. 

Nejen na tehdejší dobu, ale i na tu dnešní působí překvapivě velké množství receptů exoticky. Používala drahé koření, šafrán, zázvor, citrusové plody, luxusní druhy masa, raky, ryby…. No ale třeba cukrářský um by jí mohl závidět leckterý dnešní cukrář, práce s barvením cukru nebo příprava piškotových těst či zmrzlinových sorbetů, to vše jsou postupy použitelné i v dnešní době. Dusila, pekla, polévala moučníky luxusním alkoholem a flambovala.

Kde se vzalo její nadšení do vaření?

Všechno zlé je pro něco dobré. Magdalena začala do školy chodit až v deseti letech a do té doby mluvila jenom německy. Krátce poté se přestěhovala k tetě do Prahy, kde na ni čekal nelehký úkol – vést celou domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí.

Už tak dost samostatná, osudem a ztrátami zkoušená Magdalena, se musela zocelit ještě víc. Při své vysoké inteligenci a chuti učit se novým věcem, hledat souvislosti ale záhy pochopila, že domácí štěstí začíná i končí u plotny.

Proč házet do polévky hrst krupice, protože "kdo by se s tím tiplal", když můžete vytvořit chutné knedlíčky nebo svítečky a oblažit tak celou sešlost u stolu?

Pro úplnost je třeba připomenout, že Magdalena Dobromila Rettigová byla také autorkou několika básní, próz a divadelních her. Publikovala jako vlastenka, vedla diskuzní společnosti a s podporou svého manžela Jana Aloise Sudiprava Rettiga (právník a radní) byla výraznou buditelkou své doby.