Magdalena Dobromila Rettigová: Mnohem víc, než jen kuchařka

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Když se řekne Rettigová, vybaví se každému z nás nejspíš jedno jediné – dobré jídlo. Případně oblíbený citát: Dej do toho půl kopy vajec! Je to však trochu nespravedlivé. Magdalena Dobromila totiž zdaleka nebyla pouze autorkou kuchařských receptů. Její buditelské snahy měly podstatně širší záběr a vlastenecké povídky, básně, ale i humorná dílka dosáhla ve své době docela velkého úspěchu.

Jméno Rettigová se dnes spojuje především se slavnou kuchařkou. Dobromila byla ale mnohem víc než "žena od plotny"

Jméno Rettigová se dnes spojuje především se slavnou kuchařkou. Dobromila byla ale mnohem víc než "žena od plotny",zdroj: wikipedia

Otcem budoucí autorky slavné kuchařské knihy byl František Artmann, správce na panství hraběte Kounice ve Všeradicích u Hořovic, kde se 31. ledna roku 1785 malá Magdalena narodila. O její výchovu se nejprve starala matka spolu s rodinným přítelem P. Eugeniem Frankem, piaristou a bývalým hraběcím vychovatelem.

Magdalenka byla nadaným dítkem, velmi brzy uměla číst a psát, přestože do školy začala chodit až v deseti letech.

Do té doby ovšem rozhodně nezahálela, jak sama vzpomíná ve svém životopise: "Od mého pátého roku nepletla pro mne matka ani oka, neboť mi k pátým narozeninám darovala šest párů nových punčoch, velké přadeno příze a jehlice se slovy: Co si napříště upleteš, budeš mít. Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe."

Dětství neměla lehké. Záhy byla nucena starat se o celou domácnost, neboť otec a postupně i všichni sourozenci zemřeli, a na matce zůstalo zajišťování veškerého živobytí.

Teprve po přestěhování do Plzně začala chodit do školy, kde brzy patřila k nejlepším žákyním. Však si také za svou sečtělost a předčasnou vyspělost od spolužaček vysloužila posměšné přezdívky "klášternice" a "stará moudrá". Po nějakém čase se spolu s matkou stěhují do Prahy.

Pozdější známá vlastenka do svých osmnácti let hovořila pouze německy. K českému jazyku ji přivedl až Jan Antonín Sudiprav Rettig. S budoucím manželem se Magdalena znala od svých 12 let, teprve po dalších deseti však přátelství přerostlo ve vzájemnou lásku.

Matka zprvu vztahu nepřála, novopečený právník nebyl totiž zrovna zámožný, a hezká a šikovná dcera si mohla vybírat z lépe zajištěných partií. Magdalena však tehdy vážně onemocněla, a tak matka nakonec svolila s tajnou nadějí, že ke sňatku posléze nedojde. Vše ale dobře dopadlo, a slečna Artmannová se ve svých 23 letech šťastně provdala.

Rettig sice pocházel z poloněmecké rodiny, byl však nadšeným obrozencem a velkým propagátorem všeho českého. Vlastenečtí manželé dokonce připojili ke svým jménům nová, slovanská – Dobromila a Sudislav. Často se stěhovali, Rettig později zastával také funkci radního, a to hned v několika městech. Kromě Prahy pobývali v Táboře, Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou, a od roku 1834 v Litomyšli.

Jan Antonín podporoval svou ženu v obrozeneckém nadšení i spisovatelských pokusech. Zpočátku opravoval její práce, a manželčiny verše občas otiskoval spolu se svými, protože se ve volných chvílích věnoval také poezii.

Vážená paní Magdaléna

Velkou zásluhu na dobré češtině Magdaleny Dobromily měl kromě jejího manžela vlastenecký doktor Koráb, ošetřující lékař jejích častých a vleklých zdravotních obtíží. V psaní ji podporovala i hraběnka Kolowratová a Václav Kliment Klicpera.

Jan Hostivít Pospíšil, obrozenecký nakladatel, s nímž se seznámila při častých nákupech českých knih, nabídl mladé spisovatelce vydávání jejích děl poté, co se dozvěděl, že nejen česky čte, ale také píše a svá díla dokonce předčítá.

Magdaléna se osobně stýkala s Palackým, Šafaříkem i Jungmannem, a s mnoha dalšími vlastenci si dopisovala. Dopisy psala často a ráda, a to ne ledajaké, ale "básnířské", tedy ve verších.

Její drobná poetická i prozaická dílka, mravoučné sbírky vlasteneckých povídek s pěknými názvy jako Chudobičky, Mařenčin košíček pro dívky, Věneček pro dcerky vlastenecké nebo třeba divadelní hra Bílá růže, byla ve své době ceněna. Dnes bychom je zavrhli jako sentimentální, ale podobnou romantikou tehdy žila celá Evropa.

Rettigové si ostatně velmi vážila i Božena Němcová, která při vydání svého litografického portrétu navrhovala, že by se spíše slušelo zhotovit obrázek paní Magdalény.

Tvorbu jedné z prvních vlastenek původně otiskovaly časopisy jako Čechoslav, Dobroslav, Poutník slovanský, později se stala i dopisovatelkou českých Květů. Paní Dobromila ovšem nejen psala, pořádala také nejrůznější výukové kurzy pro dívky, které se v nich učily nejen vaření, domácím pracím a hospodaření, ale třeba i literatuře.

Půjčovala české knihy a pořádala výlety. Vedla "kafíčkovou společnost" s předčítáním české prózy i poezie a zapojovala se do veřejného života. V Ústí nad Orlicí, kde vznikla většina jejích děl, založila veřejnou knihovnu, v Litomyšli čistila studánky a stavěla altánek.

Dobrý oběd spíš, než dobrá báseň

Možná by se paní Magdalena divila, že z celého jejího díla zůstalo lidem v paměti pouze jedno jediné - proslulá Domácí kuchařka. Od prvního vydání roku 1826 až dodnes vychází znovu a znovu. Téměř dvě stě let!

Nebyla první kuchařskou knihou, jak by se snad mohlo zdát. Její velká obliba však spočívala jak v zaměření na rozsáhlé střední vrstvy, tak kupodivu - v jednoduchosti. Navíc byla psána spisovnou češtinou, což tehdejší obrozenecká obec nadšeně přivítala. 

Domácí kuchařka nezůstala osamocena. O pár let později vychází oblíbená Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby spokojenosti své i manželovy došla nebo Kafíčko a vše, co je sladkého - Sto předpisů, kterak se všeliké nápoje i to, co je k přikousnutí při besedách neb společnostech paní a pánů, připravovat mají, kde se kromě kávy učily hospodyňky připravovat také čaj, kakao, dorty a zmrzlinu.

Z manželského spojení Rettigových vzešlo několik dětí, pouze tři se však dožily dospělosti. Dcera Jindřiška úspěšně stanula na prknech opery pražského Stavovského divadla, Štýrského Hradce i mnichovské Královské opery, kde byla dokonce primadonou.

Syn Ondřej vstoupil do piaristického řádu, v němž se věnoval astronomii a mineralogii. Zájem o tyto obory zdědil nejspíš po své matce, která se kromě vaření a psaní s chutí věnovala také sbírání minerálů, tedy ženské zálibě tehdy poněkud neobvyklé. Druhý syn Karel pracoval jako sazeč v Terstu.

Obrozenecký manželský svazek, považovaný tehdy za ideální, nebyl zřejmě úplně bez mráčku. Paní Magdaléna se v životopise později svěřila, že kdyby jí bylo znovu dvacet, "raději by se ze skály vrhla, než do manželství vešla".

Snad manžel příliš nedoceňoval její stálé kulinářské experimenty, jak se zase nechal slyšet on. Nakonec Jana Antonína přežila o pouhý rok. Zemřela roku 1845 a pochována je v Litomyšli, kde je také zřízena její pamětní síň.

I ulice v Praze 1 se nazývá po Magdaleně Dobromile. V rodných Všeradicích zase naleznete galerii a muzeum nesoucí její jméno. A hospůdku U Paní Magdalény, nabízející nejen dobroty podle jejích receptů, ale třeba také višňový a švestkový likér Magdička a Magdalena. Ostatně r. 1961 byl natočen film podle veselohry, sepsané Aloisem Jiráskem.  Jmenuje se – jak jinak - Magdaléna Dobromila Rettigová.

Paní Magdaléna dobře věděla, že "lidem stále ještě více chutná dobrý oběd, nežli pěkná báseň".  A tak si pamatujeme první českou spisovatelku a vlastenku především jako kuchařku. Nicméně přiznejme si – kdo by si nedal višňový štrúdl s čokoládou, krupičné krémové knedlíčky nebo štičí paštiku? 

Tagy: Česko domácí kulinářství hobby a volný čas dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: Vlastní