Mursiové a další domorodé kmeny v Etiopii zažívají těžké časy. Přitom ještě donedávna žili nerušeně v odlehlé oblasti Afriky. Jejich způsob života byl tisíce let beze změny. Byli závislí na povodních řeky Omo, která zavlažovala a hnojila jejich pole. Kromě toho je živil chov dobytka, pastevectví a lov.

Situace se změnila v roce 2015, kdy italská firma podporovaná etiopskou vládou dokončila vodní přehradu Gibe III. Sezónní záplavy ustaly a velké plochy půdy, na kterých kmen Mursi hospodařil, už nebylo možné dál obdělávat. Období sucha pro domorodé obyvatelstvo nebyla jednoduchá ani předtím, nyní však začal hrozit hladomor.

Ztráta střelných zbraní ohrožuje zemědělsko-pastevecký způsob života místních kmenů | zdroj: Profimedia

Souběžně s tím byla voda využívána hlavně pro průmyslové plantáže cukrové třtiny, které se vláda rozhodla vybudovat v celém údolí řeky Omo. Nové zavlažovací systémy se brzy staly hnízdištěm moskytů. Zahraniční pracovníci do dříve izolované oblasti zavlekli civilizační nemoci včetně HIV. Tehdejší etiopská vláda to všechno považovala za nutnou obět na cestě k pokroku.

Čínské banky a území zabrané bez náhrady

I zpráva OSN z roku 2011 se zmiňuje o negativních dopadech této stavby. Výbor pro světové dědictví vyzval etiopskou vládu, aby výstavbu přehrady zastavila. Všem finančním institucím, které Gibe III podporovaly, pak doporučil, aby svou finanční podporu pozastavily.

Firma Salini Impreglio, která přehradu budovala, se proti tomu ohradila. Tvrdila, že kampaň proti její stavbě není technicky a vědecky podložená. Mnoho věřitelů včetně Světové banky, Africké rozvojové banky a Evropské investiční banky však přesto financování přehrady odmítlo. Etiopská vláda se obrátila na východ a financování zajistila od několika čínských bank.

Přítomnost Číny v Etiopii od její počáteční investice do Gibe III exponenciálně narostla. Číňané zde vybudovali v rámci své Nové Hedvábné stezky infrastrukturu včetně dálnic, mostů, vodních děl a telekomunikací.

Kromě vlády si zde vytvořily silnou pozici rovněž čínské korporace. Pod vlivem domácích korupčních skandálů byly plantáže cukrové třtiny, které původně provozovala etiopská armáda, odkoupeny čínskými podniky. Ty získaly povolení i k výstavbě dalších zařízení v údolí řeky Omo. Území bylo zabráno místním kmenům bez náhrady.

Plantáže a cukrovary 

Cukr produkovaný čínskými konglomeráty se využívá po celém světě. Primát v jeho spotřebě drží Spojené státy. Ty jsou také třetím největším dovozcem etiopského cukru.

Protože plantáže a cukrovary rostou jako houby po dešti, místní kmeny proti nim stále více bojují. Podnikají nájezdy na stroje i dělníky. Přítomnost zahraničních investic rovněž zvýšila tlak na etiopskou vládu, aby region stabilizovala. Armáda proto začala domorodcům zabavovat střelné zbraně.

Premiér Abiy Ahmed od svého nástupu prosazuje zákony, které držení zbraní omezují. Až donedávna se armáda snažila tyto zbraně od domorodců získat násilím. I když masakry kmenů poslední dva roky pokračují, Ahmedova ozbrojovací strategie se změnila.

Hlídání dobytka s baterkou

Nově začali být domorodci zadržováni a vězněni. Jako výkupné za ně byly požadovány právě střelné zbraně. Neobešlo se to ani bez bití a ponižování. Šlo o to, aby se podvolili, spolupracovali a vydali své zbraně.

Kmen Mursi se pod inzenzivním tlakem prozatím vzdal velkého množství střelných zbraní, část si ale ponechal. Většina jednotlivců, kteří byli vládou označeni za zločince, byla vydána. Někteří se však stále skrývají. Pro potřeby vojenských jednotek bylo domorodcům bez náhrady zabaveno i mnoho kusů dobytka.

Právě ztráta střelných zbraní ohrožuje zemědělsko-pastevecký způsob života místních kmenů. Domorodcům mimo jiné slouží jako nezbytný znak mužnosti. Nyní si Mursiové stěžují, že bez nich nemohou hlídat svůj dobytek. Když přijdou hyeny, nic nezmůžou. Jsou bezbranní. Jediné, co mohou, je pokusit se je vyděsit baterkou.

Jedním z nezamýšlených účinků konfiskace zbraní bylo výrazné snížení bojů mezi místními kmeny. Po generace se mezi nimi odehrávaly nájezdy. Nyní se odzbrojení domorodci obávají toho, že se stanou obětmi těch, kterým ještě zbraně zůstaly.

Nad osudem domorodých kmenů v Etiopii tak nadále visí otazník a není jasné, co s nimi bude dál a čím případně nahradí svůj tradiční způsob obživy.