Devět z deseti migrantů, kteří přicházejí, přesněji připlouvají, do Evropy, jsou Afričané. Evropští politici spřádají plány na pomoc černému kontinentu. Doufají, že tím omezí nápor na svou jižní hranici.

"Když bude beznaděj příliš velká, všichni mladí Afričané se jednoho dne seberou a půjdou hledat štěstí jinam (samosebou do Evropy). Pokud pomůžeme Africe, pomůžeme sami sobě. Budeme ve větším bezpečí," hlásá německá kancléřka Angela Merkelová.

Byznys s Afrikou

Už nyní Evropská unie rok co rok na černý kontinent posílá více než 20 miliard eur. Jenže to je jen kapka ve Středozemním moři, přes které připlouvají Afričané. A tak evropským politikům, kteří se snaží Afriku pozvednout, a přitom jsou svázáni stropy vládních rozpočtů, nezbývá než nasměrovat na černý kontinent soukromé peníze.

Nejnovějším projektem tohoto typu je Aliance mezi Evropou a Afrikou pro udržitelné investice a zaměstnanost, za kterou stojí šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Kombinace grantů a záruk má snížit rizika pro soukromé investiční projekty, které by měly do pěti let vytvořit v Africe deset milionů pracovních míst.

Junckerova aliance není jediným plánem tohoto typu. Německá kancléřka Merkelová loni ve skupině dvaceti nejvyspělejších zemí světa (G20) prosazovala investiční plán – Kompakt s Afrikou, globální verzí Junckerovy evropsko-africké aliance.

A ještě před kompaktem a před tím, než se Juncker a spol. vytasili s novou aliancí, připravila vláda Merkelové "Marshallův plán pro Afriku", který má usnadnit německým firmám podnikání na černém kontinentu.

Poslední zhasíná

Ne všichni evropští státníci optimismus Angely Merkelové sdílejí. Kancléřčin spojenec, francouzský prezident Emmanuel Macron, poznamenal, že v minulosti existovala spousta podobných projektů jako kompakt nebo aliance, takže "pokud by to bylo tak jednoduché, problém by byl dávno vyřešen".

Zpravodaj deníku Wall Street Journal v Senegalu upozorňuje (tady), že do Evropy míří z této západoafrické země tisíce mladých mužů. Nevyhání je přitom bída nebo obava o život. Senegal je na africké poměry stabilní a prosperující země.

Odcházejí vesměs mladí muži, kteří nežijí v hliněných chatrčích, ale ve zděných domech, používají kompy a smartphony. Tito mladíci díky hospodářskému vzestupu země vydělali peníze. Proč by se tedy nevydali na cestu do vysněného Eldoráda, když na to mají?

zdroj: YouTube

"Odtud lidé neodcházejí z nouze. Oni prostě odejít chtějí, oni touží po Evropě," cituje zpravodaj deníku Julese Diopa, ministra pro migraci. Ministr v rozhovoru upozornil, že z jeho země odcházejí také státní úředníci, policisté a učitelé, tedy lidé s jistým zaměstnáním.

Nejchudší i nejbohatší zůstává

Vztahem mezi bohatstvím a motivací k migraci se v knize Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century (Exodus: Migrace a multikulturalismus v 21. století) zabývá Paul Collier, ekonom z Oxfordské univerzity a ředitel univerzitního Centra pro studium afrických ekonomik.

Collier ho vyjadřuje převráceným písmenem "U". Na levém dolním kraji písmene je nejchudší Afričan, který by rád migroval (vyrazil do Evropy), ale nemá na to peníze. Cesta (+ plavba) není zadarmo. Stojí od tisíce do tří tisíc dolarů.

Nejbohatší na konci písmene si cestu dovolit může, ale nevyplatí se mu. Ten, který je mezi nimi nahoře na oblouku na cestu peníze má, a navíc se mu vyplatí, protože není tak bohatý, jak by mohl být v Evropě.

Většina Afričanů patří do první kategorie, jsou na počátku "U". Z toho si můžete odvodit jednoduchou rovnici: Ekonomický růst Afriky = vyšší migrace do Evropy.

Platnost rovnice dokazuje početné zastoupení migrantů ze zmíněného Senegalu, ale i z Gambie a Pobřeží slonoviny. To nejsou rozvrácené státy na pokraji hladomoru, ale na africká měřítka slušné státy na ekonomickém vzestupu.

Collierův výklad potvrzuje výzkum Centra pro výzkum a analýzu migrace (tady). Z grafů vyplývá, že pravděpodobnost migrace v Asii a subsaharské Arice roste se zvyšujícími se příjmy domácností (strana 38 a 39).

Čísla dokládají, že migrace do Evropy neroste kvůli tomu, že by se lidé v zemích, odkud se do Evropy nejčastěji utíká, měli hůř než dřív. Životní úroveň se v nich naopak v uplynulých letech zvyšovala.

Donald stavitel

Z toho bychom však neměli vyvodit závěr, že by bylo lepší nechat Afričany vlastnímu osudu a v chudobě. Pomáhat chudým patřím mezi základní křesťanské ctnosti.

Chystané investice mohou africkým státům pomoci postavit jejich ekonomiky na nohy. Dosud pro to Evropa mnoho nedělala. Západní korporace degradovaly Afričany na dodavatele surovin a z černého kontinentu se stalo unijní odbytiště přebytků potravin.

A jak zabránit příchodu Afričanů, kteří se budou mít lépe a dají dohromady peníze na cestu do Evropy? Donald Trump na to má stavitelský recept: Postavit přes Saharu báječnou zeď. Maličkost – jen 4800 kilometrů dlouhý val vzdorující písečným dunám v desítce cizích zemí střežený vlastními vojáky.

Reálně nahlíženo, Evropská unie by měla především:

1) Sjednat dohody s africkými státy, že budou přijímat své migranty zpátky – a také jim za to zaplatit.  

2) Omezit své štědré sociální systémy.

Štědrá Evropa

Není samosebou, že migranti směřují do těch evropských zemí, kde dostanou největší dávky – a to jsou skandinávské země a Německo.

V Německu dostane rodina se třemi malými dětmi na kapesném měsíčně v přepočtu víc než patnáct tisíc korun. Ubytování a základní stravu má přitom zdarma. Proto do Německa přicházejí nejen Afričané a Asijci, ale také Albánci a Kosované.

Výmluvnou statistiku najedete na webu Organizace pro Hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD - zde). Můžete z ní vyčíst třeba to, že Evropská unie se na světové populaci podílí 7,2 procenty, na globální ekonomice však 24 procenty (měřeno hrubým domácím produktem – HDP).

Na sociální zabezpečení přitom osmadvacítka dává 58 procent světových výdajů, tedy podstatně víc než zbývajících 92,8 procenta světa!

Ještě se divíte, že se Afričané do Evropy hrnou?