Poslední zářijovou neděli si Rakousko zvolí nový parlament. Kdo v předvolebním boji očekával konkrétní návrhy řešení zásadních problémů, je zatím asi zklamán. Partaje nebojují ani tolik mezi sebou, jako se spíše předhánějí v tom, která zaleze voličům hlouběji do zadku. A posloužila k tomu i tradiční místní dobrota – vídeňský řízek.

Populismus, kam se podíváš

Koaliční vláda lidovců (ÖVP) kancléře Sebastiana Kurze a svobodných (FPÖ) se rozpadla v květnu kvůli korupčnímu skandálu předsedy FPÖ a vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho. V čele země je od června přechodný úřednický kabinet v čele s bývalou šéfkou ústavního soudu Brigitte Bierleinovou.

Lidovci zůstávají v předčasných volbách favority. Však z nich také v nynější kampani padá jeden báječný návrh za druhým. Například že by rakouskou fotbalovou ligu měla přenášet veřejnoprávní televize ORF, a nikoliv placené kanály, že v ústavě má být zakotveno právo na placení penězi v hotovosti nebo že mají být na vládních budovách instalovány fotovoltaické panely.

Parádní nápady, která se masám nemohou nelíbit. Prostě populismus par excellence. Na tom by ovšem ještě nutně nemuselo být nic špatného, kdyby se partaj ještě mimo to snažila řešit i nějaká zásadnější témata. Ale kde nic tu nic.

Problémů je přitom v Rakousku habaděj: ekologie, dostupnost bydlení, rovné pracovní podmínky a dobré příjmy, daňová politika, která by podpořila porodnost, nebo integrace cizinců a školství.

Musí být řízek opravdu denně pro každého?

Lidovci v tom pochopitelně nejsou sami, podobnými ptákovinami jako oni se zabývají i dosud opoziční sociální demokraté (SPÖ). Jejich šéfka Pamela Rendiová-Wagnerová tomu všemu o víkendu nasadila korunu, když na twitteru napsala, že "řízek se nesmí stát luxusem". To je populismus ve své nejčistší formě: sice hloupý a bezobsažný, ale říkající si o nadšený aplaus.

Die heimische Landwirtschaft ist klein-strukturiert und produziert Fleisch in Top Qualität. Darauf sind wir stolz! Entscheidend sind faire Preise für die Bauern, Tierschutz und leistbares Fleisch. Denn das Schnitzel darf nicht zum Luxus werden!

— Pamela Rendi-Wagner (@rendiwagner) 10. srpna 2019

V Rakousku je řízek přitom na hony vzdálen tomu, aby se stal luxusem. V nádražním bufetu dostanete za pár eur šnycl jak sloní ucho. Problém totiž stojí přesně opačně: Maso je příliš laciné, ačkoliv jeho levná produkce neprospívá vůbec nikomu: zvířatům, výrobcům, spotřebitelům ani klimatu. A kdo minulý týden mrknul do zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), mohl se dočíst, že stoupající spotřeba masa má fatální následky v globálním měřítku.

Šéfka SPÖ se v tweetu vyslovila pro férové ceny pro zemědělce, ochranu zvířat i dostupné maso. Ale už jaksi neprozradila, jak by toto všechno chtěla v budoucnu skloubit dohromady.

Sociální demokraté se zkrátka snaží dát prostému voliči všemožně najevo, že mají porozumění pro jeho potřeby. A zcela zjevně jde v tomto případě také o – byť nevyřčenou – narážku na debatu v sousedním Německu ohledně zvýšení DPH na maso ze současných sedmi na 19 procent s tím, že nejde o základní potravinu. Opatření má zabít dvě mouchy jednou ranou: snížit utrpení zvířat (získané peníze mají dostat zemědělci pro zlepšení podmínek chovu) a bojovat proti klimatickým změnám. V Rakousku naproti tomu podobnou regulaci nepodporují ani Zelení, na potraviny zde platí snížená desetiprocentní sazba DPH (oproti základní dvacetiprocentní).

Tweet šéfky SPÖ tak nepředstavuje návrh řešení, ale stává se součástí problému. Stejně tak jsou součástí problému i lidovci, kteří v otázce ochrany klimatu stojí jednoznačně na straně průmyslu a kapitálu.

Řízek jako zbraň proti muslimům?

Není to ovšem poprvé, co tradiční vídeňský řízek zasáhl do rakouského předvolebního boje. FPÖ se minulý měsíc vyslovila pro povinné podávání řízků v mateřských školách. Šlo o reakci na případ v německém Lipsku, kde se ve dvou školkách zakázalo – s ohledem na muslimské děti – vepřové maso a želatinoví medvídci. "Jde o špatně pochopenou toleranci vůči přistěhovalcům, kterou je třeba jasně odmítnout. Nejsme to my, kdo musí přizpůsobit své stravovací zvyklosti, ale naopak oni," uvedla FPÖ s tím, že každé dítě má právo si pochutnat na řízku.

Ponechme stranou lapsus, když FPÖ své prohlášení na facebooku podpořila ilustračním snímkem talíře s (údajným) řízkem, v němž hnidopichové jednoznačně poznali fotku rybího filé ze servisu depositphotos z roku 2012.

das foto beachten: das ist ein parnierter FISCH.
leute, kommando retour: das ist ein diskreter aufruf der fpö zur inklusion und geschwisterlichkeit. "an brösel- fisch darf a jeder essen!" pic.twitter.com/dXclYkBnPU

— Stefan-Tibor (@stefan_tibor) 25. července 2019

Svobodní za tento přehmat sklidili posměch, samotná podstata problému ovšem zůstává. Patnáct procent lidí žijících v Rakousku jsou cizinci, čtvrtina obyvatelstva má migrační původ. Mezi přistěhovalci sice stále ještě dominují Němci a občané EU, počet muslimů se nicméně za posledních 20 let v devítimilionové alpské republice více než zdvojnásobil na 700 tisíc lidí. To ostatně vidí i bez jakýchkoliv statistik každý, kdo se někdy prošel ve Vídni po ulici nebo projel metrem.

Sociální demokraté řeší řízky, ale zavírají oči před mnohem závažnějším problémem, jakým je právě imigrace. Nemluví o ní, aby nepřihráli body pravici, přitom jde o záležitost, která zásadním způsobem prorůstá do všech oblastí života: Od školství (problémové školy), přes sociální věci (dávky vázané na minimální zdroje), zdravotnictví (přeplněné čekárny) a bydlení (obecní výstavba) až po bezpečnost (kriminalita cizinců).

Je snad politicky korektnější předstírat, že se nic neděje?

Mateřštinou necelé třetiny žáků základních škol v Rakousku není němčina, jejich podíl podle nedávné studie za posledních 10 let stoupl o 43 procent. Nejdramatičtější je situace ve Vídni, kde němčina není mateřským jazykem šesti z deseti žáků. To samozřejmě neznamená, že se děti nikdy německy nenaučí, ale ukazuje to na nutnost jednat.

Tak například v celém vídeňském desátém okresu jsou prakticky jen problémové školy. Většina žáků tu skoro neumí německy, oficiální učební plán nelze dodržet a kvalita veřejných škol z části prakticky klesla na úroveň zvláštních škol.

Průměrně každý pátý patnáctiletý školák pořádně nechápe čtený text a neumí ani kloudně počítat. A tento průměr navíc udržují školy v menších městech, protože v těch velkých je situace ještě horší.

Kdo si na to dovolí poukázat, je ihned označen za populistu, rasistu, štváče nebo ultrapravičáka. Politicky korektní naopak je problém zlehčovat, případně jej zcela ignorovat a posílat vlastní děti do soukromé školy, která je multikulturní pestrosti ušetřena. Anebo na základě zfalšovaného místa pobytu zařídit potomstvu kvalitnější veřejné školy, což se ve Vídni stalo jakýmsi lidovým sportem.

Kdo to neudělá, musí přihlížet tomu, jak jeho dítě ukončí povinnou školní docházku v jedné z problémových škol, aniž by následně mělo jakoukoliv šanci se dobře uplatnit na pracovním trhu. Nehledě na to, že rodičům chybějí informace o tom, jak dobrá či špatná je škola, kam své děti posílají.

Je skandální, aby v zemi, jako je Rakousko, byla dětem odepřena dobrá budoucnost jen proto, že se narodí v nesprávném okrese. Skandálnější už je pouze to, když se před tímto problémem zavírají oči a blábolí se o řízcích pro každého, případně o přenosech domácí ligy.