Nad vídeňskými fiakry visí Damoklův meč

VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Fiakry jsou nedílně spojeny s obrazem Vídně. Ovšem takové Vídně, která už dávno neexistuje. Měly by z centra rakouské metropole zmizet? A nejsou podobné atrakce na obtíž i v jiných městech?

Fiakry jsou dodnes neodmyslitelnou součástí vídeňského koloritu

Fiakry jsou dodnes neodmyslitelnou součástí vídeňského koloritu,zdroj: Profimedia.cz

První vídeňský obvod má problém. Jeho lidovecký starosta Markus Figl požaduje, aby odtud nadobro zmizely fiakry. Anebo aby se jejich počet alespoň výrazně snížil. Že jsou kočáry tažené koňmi už více než tři stovky let neodmyslitelnou součástí vídeňského koloritu, mu nijak těžkou hlavu nedělá.

Jde o asfalt, nebo o příští volby?

Pokud si někdo myslí, že starostlivého ouřadu trápí zdraví koní vystavených hustému městskému provozu, je šeredně na omylu. Jde mu prý především o asfaltový povrch silnic v centrálním městském obvodu, který prý tato ušlechtilá zvířata svými kopyty natolik poškozují, že opravy ročně schlamstnou v přepočtu dva miliony korun. O zdržování plynulého provozu nemluvě – zvlášť když si to kočáry leckdy provokativně pomalu šinou prostředkem silnice.

A stěžují si i hostinští: Stanoviště fiakrů v blízkosti zahrádek odrazují hosty svým zápachem, protože koníci se za ty stovky let pořád nějak ne a ne naučit chodit na záchod a ulevují si, kudy chodí. Povinné pytlíky u zadku sice udržují vozovky relativně čisté, protipachovou funkci ale zatím jaksi nemají.

Pan starosta za svůj nápad navíc nachází slova uznání i mezi ochránci zvířat. Ti ve zrušení fiakrů spatřují vítaný konec údajného týrání koní, jejichž využití v městské dopravě je podle nich už v dnešní době přežitek.

Slovo fiakr mimochodem pochází z francouzštiny. V pařížské ulici Rue de Saint Fiacre zřídil jistý Nicolas Souvage v roce 1662 první stanoviště drožkářů.

Ve Vídni byla první licence na fiakry udělena o 31 let později a kolem roku 1700 jich tu jezdilo na sedm stovek, v letech 1860 až 1900 dokonce více než tisícovka. Povolání kočího tu bylo výsadou mužů, první žena usedla na kozlík až v roce 1984. O 20 let později byly povinně zavedeny podocasní vaky na koňské kobližky. Dnes ve Vídni funguje 26 podniků provozujících fiakry, pro park Schönbrunn má licenci jen jeden z nich.

Figlovi soupeři mají řadu protiargumentů. Namítají například, že když se daří fiakrům, daří se turistice, a tím pádem celému městu. Ale ruku na srdce: Komu vlastně Vídeň patří? Těm, kdo tu žijí, anebo turistům?

Doba, kdy Vídeňáci měli z fiakrů ve svém každodenním životě praktický užitek, už dávno minula. Kočáry jsou tu dnes jen jako atrakce, která má turistům simulovat atmosféru staré Vídně. Tedy obraz císařské metropole, který už dávno neexistuje a který se jen někdo snaží uměle držet při životě. Co naplat, že jde o atrakci vskutku královskou – vždyť ve fiakru se během návštěvy Vídně v roce 1986 svezl třeba i následník britského trůnu princ Charles s lady Dianou. (Chcete se projet fiakrem po Vídni z pohodlí domova? Deník Kurier přináší na svých stránkách sedmiminutové 360° video ZDE.)

Uspokojit potřeby turistů, jakkoli je to relevantní cíl, by ale nikdy nemělo být hlavním zájmem městské správy a nemělo by být nadřazeno potřebám obyvatel. Kam to nakonec vede, vidíme dnes především v Benátkách, anebo koneckonců i v Dubrovníku. Tato města se prakticky změnila v zábavní parky a de facto neobyvatelné kulisy pro miliony návštěvníků vyzbrojených foťáky a šermujících tyčemi na selfíčka. Je tohle opravdu zachování historického ducha města, které si přejí jeho obyvatelé?

Byť to pan Figl otevřeně nepřizná, zavěšením Damoklova meče nad fiakry se chce v první řadě zavděčit svým voličům, kteří v centru metropole žijí – nikoliv těm, kdo bydlí po hotelích a airbnbíčkách. Takže když blábolí něco o rozbitých silnicích, myslí už především na volby v roce 2020.

Lidé přijdou o práci, koně o život

Dřív jsme byli někdo. Dnes po nás už i haranti z chodníků pokřikují, že trápíme zvířata, stěžují si vídeňští fiakristé. Namítají, že při dodržení všech pravidel nepředstavuje tahání kočárů pro koně žádnou nadměrnou zátěž.

Víme, co se jim líbí a co jim dělá dobře, říkají. Trávíme s nimi více času než s většinou lidí. Jsou to zvířata, která si potrpí na jasný řád, pravidelný režim, hodně pohybu a činnost. Není znám jediný případ, kdy by se fiakristům kůň při práci ze zdravotních důvodů zhroutil, a i pravidelné kontroly jejich stájí vykazují minimální nedostatky – například poškozené stěny boxů. Ze zákona navíc smějí koně "pracovat" jen 18 dní v měsíci, během týdne musejí mít dva - nikoliv po sobě následující - dny volna a ročně pět týdnů dovolené. Překročí-li venkovní teplota 35 stupňů, mají koně volno.

Ale co se s těmito krásnými, ušlechtilými zvířaty stane, když budou najednou bez práce a nebudou si moci takříkajíc vydělat na své živobytí? S tím si zatím nikdo příliš hlavu nelámal. Mluvčí vídeňských fiakristů Wolfgang Fasching, který vlastní 16 koní, to řekl natvrdo: "Věřte mi, já svoje zvířata miluji. Ale kdybych musel ukončit živnost, uživil bych je maximálně týden. Pak by mi prostě došly peníze na krmivo."

Zrušení fiakrů by tedy mohlo v krajním případě znamenat smrt pro více než pět stovek koní. Protože ti, kteří jsou ještě aktivní, pomáhají spolufinancovat i zasloužený odpočinek svých čtyřnohých předchůdců. A kdo dnes v Rakousku koupí vysloužilé kočárové koně? ptá se Fasching. Prodat by se sice dali bez problémů do Maďarska nebo do Rumunska, ale to by prý žádnému ze svých koní neudělal, protože ví, že je v těchto zemích rozhodně nic dobrého nečeká. Vždyť tři ze svých koní získal právě v Maďarsku, čímž je vysvobodil z tamních bídných poměrů.

Pravda je, že část zvířat by byla vhodná pro jezdecký sport, ale co s nimi udělá tak náhlá změna prostředí, kdy už nebudou moci klusat bok po boku vedle svého partnera, na něhož si za ta léta tak zvykli?

Než centrum rakouské metropole přistoupí k tomuto radikálnímu opatřením, mělo by se zajistit, aby každý kůň mohl důstojně dožít v co nejlepších podmínkách. A nejde jen o koně. O místo by zřejmě přišla až tisícovka lidí. Nejen kočí, ale i podkováři, veterináři a zemědělci. Krmivo, stelivo a slámu do stájí dodává vídeňským koním třiadvacet statků.

Řešením by snad mohly být speciální plastové podkovy, které nyní město testuje. Reakce fiakristů jsou ale spíše rozpačité. Nové obutí sice na rozdíl od toho kovového na dlažbě neklouže, ale má i jednu obrovskou nevýhodu. Chybí totiž typický klapot kopyt, což může třeba pro nepozorné chodce a řidiče představovat potenciální nebezpečí.

Všeho s mírou

Řešení přetřásané 'kauzy fiakry' je přitom jednoduché jako facka a staré jako lidstvo samo. A platí nejen pro Vídeň, ale pro všechna atraktivní města na světě: Všeho s mírou!

Zachovat tradiční fiakry je v pořádku, stejně jako je v pořádku jejich počet omezit, aby nebyly na obtíž místnímu obyvatelstvu.

A když už by se měly vídeňské fiakry rušit, tak ať tedy laskavě zmizí i další, mnohem horší turistické pseudoatrakce: Od kýčovitých napodobenin automobilových veteránů, v nichž se vozí po městě návštěvníci, přes pouliční hudlaře, živé sochy a všudypřítomný prodej debilních rádoby suvenýrů až po trapné Mozartovy dvojníky, s nimiž se můžete na ulici nechat za drobný bakšiš vyfotografovat. Marš z města a neotravovat! Ať se uvolní místo pro ta nádherná zvířata. Aby je příští generace neznaly už jenom z obrázků...

Tagy: doprava Rakousko zahraničí atrakce Vídeň zvyky a tradice turistika a cestovní ruch

Zdroje: vlastní