Život tučňáků Humboldtových mají dokonale zmapovaný v plzeňské zoo, kde tento druh chovají už od roku 1997. Na západ Čech nejdříve dorazily dva páry z německého Frankfurtu nad Mohanem, potom jeden pár z Prahy a později tři samice ze Zlína. Od té doby se v Plzni vylíhlo téměř 200 mláďat v několikáté generaci. "Tito tučňáci hnízdí v párech. Každý je schopný na jaře i na podzim odchovat dvě mláďata, a to po inkubaci kolem čtyřiceti dní," uvedl tiskový mluvčí plzeňské zahrady Martin Vobruba.

Tento jihoamerický druh tučňáků u nás chovají ještě v Praze, Liberci a Zlíně, ústecká zoo pak chová afrického tučňáka brýlového. "V Evropě tučňáky Humboldtovy chová okolo 140 institucí," upřesnil Vobruba.

Na lední medvědy nenarazí

Tučňáci jsou kromě několika umělých nor schopni vytvořit i vlastní hnízdní úkryt pod kameny. Současné plzeňské hejno má 28 dospělých a šest zimních mláďat, která jsou stará jen pár dní. "Mláďata těchto tučňáků se do přepeření liší od dospělých jednodušší kresbou, na břiše nemají černou elipsu a nad okem bílý pruh," popisuje nové přírůstky Vobruba.

Tučňáci se v zoologických zahradách živí především sledi, přičemž každý z těchto ptáků denně v průměru sní okolo deseti ryb, což odpovídá asi jednomu kilogramu. "V době hnízděni a krmení mladých je to ale až dvojnásobek," doplnil mluvčí plzeňské zoo.

Ve volné přírodě žije 17 druhů tučňáků, kteří obývají pobřeží a ostrovy jižní polokoule od Antarktidy, Austrálie, Ameriky, Afriky až po Galapágy. "Nežijí však v Arktidě, takže se nesetkají s ledními medvědy, a také nemají nic společného se současným Madagaskarem, jak by mohl zavádět název animovaného filmu," usmívá se Vobruba.

Tučňáci Humboldtovi v minulosti byli na pokraji vyhynutí a i nyní jsou na červeném seznamu mezi zranitelnými druhy. V současné době je nejvíce ohrožuje poškození a ztráta biotopů, rybolov, znečištění oceánů, klimatické změny či turismus. Velké nebezpečí pro ně představují také lišky, zdivočelí psi a kočky.

Sladká voda jim nevadí

S životem těchto druhů tučňáků je spojena i řada zajímavostí. Například v Plzni se u nich díky pravidelnému termínu každodenního krmení zprostředkovaně projevuje změna letního a zimního času. "Svou potravu očekávají v přesný čas a po změně se přizpůsobují, stejně jako lidé," říká Vobruba. V zoologických zahradách jim nevadí ani sladká voda, která však musí být čistá, protože jsou citliví na sliznice očí a dýchacích cest. "Řada druhů může být v Evropě dokonce chována pouze v klimatizovaných pavilonech," dodal mluvčí.

Tučňáci na první pohled vypadají roztomile, kontakt s lidmi ale nevyhledávají. Své chovatele sice poznají, přesto je dokážou klovnout. "Agresivní ale nejsou," říká Martin Vobruba. Jejich denní rozvrh se skládá z plavání, slunění, péče o peří a odpočinku, který si dopřávají především v létě.

Uvádí se, že mláďata tučňáků, která se ve třech měsících vrhají do moře, před vstupem do oceánu spolykají drobné kameny – zřejmě k tomu, aby lépe dokázala trávit potravu. "To však není výsadní věcí tučňáků, v ptačí říši je to častější jev," vysvětluje Vobruba. Zatímco po souši se tučňáci na první pohled pohybují docela nemotorně, ve vodě jsou jako doma a dokážou plavat rychlostí až 40 kilometrů za hodinu. A taky se klidně potopí i do dvacetimetrové hloubky.

Londýnský pár

Asi nejtypičtějším rysem tučňáků Humboldtových je jejich věrnost, která je v páru velmi příkladná a viditelná. A nemusí to být pokaždé jen láska mezi samcem a samicí. Například v londýnské zoo žije páreček tučňáků gayů a podobnou zkušenost měli před lety i v Plzni. "Dokud v prvních letech chovu hejno vznikalo a tučňáků tady bylo relativně málo, zhruba do patnácti, tak jsme zažili i to, že spolu asi jednu nebo dvě sezony sdílely společnou noru dvě samice," pousmál se Vobruba.