Samozřejmě, že v minulosti bylo nesčetně pokusů zebry domestikovat. Ani evropští kolonizátoři nešetřili v 19. století námahou, aby z těchto divokých tvorů udělali jízdní nebo tažná zvířata. Ale veškeré snahy byly nakonec téměř vždy marné. Případy, kdy se to podařilo, jsou skutečně velmi vzácné.

Mírumilovná zvířata? Jen naoko…

Jak je to možné, když se to u koní povedlo? Souvisí to především se specifickým chováním zeber. V africké savaně na ně číhá spousta predátorů, takže jsou od přírody extrémně plaché a při sebemenším náznaku blížícího se průšvihu se dávají na útěk.

zdroj: Profimedia

To však není všechno. Jsou také vybavené velmi účinnými obrannými mechanismy, což by do těchto sympatických a zdánlivě mírumilovných zvířat řekl jen málokdo. Jsou-li ve stresu, chytí je pořádný rapl a divoce kolem sebe kopají a koušou. A to není jen tak, protože svými silnými kopyty dokážou přerazit i lví čelist a neméně nebezpečné je i jejich silné kousnutí, které může nadobro zmrzačit lidskou ruku.

Navíc se při dotyku obvykle reflexivně přikrčí, takže jim prakticky není možné nasadit ohlávku a jen velmi obtížně je lze chytit do lasa. Na rozdíl od asijských divokých koní jsou kromě toho k lidem obecně velmi nedůvěřivé. Zřejmě dobře vědí proč.

A právě nezkrotnost zeber je podle expertů i jedním z důvodů, proč se v Africe nevyvinuly žádné vysoce vyspělé civilizace a komplexnější společnost. Chyběla tu totiž zvířata, na kterých by se dalo jezdit nebo která by se dala využít obecně k dopravě. Bez koní to zkrátka tenkrát nešlo.

Proč mají zebry pruhy?

A když už je řeč o zebrách: Co to přírodu proboha napadlo, že je vybavila zdánlivě nesmyslnými pruhy, když jsou díky nim v savanách tak dobře viditelné?

Teorií je na dvě desítky. Podle jedné z nich kočkovitým šelmám zebry díky svým pruhům ve stádu natolik splývají, že predátoři nedokážou jednotlivé kusy od sebe rozlišit. Jiná hypotéza tvrdí, že zebří zbarvení má především chladící efekt. Tmavé pruhy se totiž logicky zahřívají výrazněji než ty světlé. A když se teplý vzduch nad nimi střetává s chladnějším vzduchem nad těmi světlými, vytvářejí se malé vzdušné víry, které fungují jako miniaturní větráčky.

Nejpravděpodobnější vysvětlení ovšem je, že pruhy hlavně chrání zvířata před hmyzem, který nedokáže kvůli různému odrazu světla od černé a bílé barvy správně odhadnout vzdálenost a na zebří srsti přistát. Česky řečeno: narazí a natluče si o ni sosák.

A když už se mu náhodou přistát podaří, dlouho neposedí. Zebry totiž hmyzáky aktivně zahánějí intenzivním mácháním ocáskem. To totiž dovedou mnohem lépe než koně, s nimiž společně patří do skupiny koňovitých lichokopytníků.

zdroj: YouTube.com