Poslanecká sněmovna se v březnu chystá volit šest členů Rady České televize a dva členy Rady Českého rozhlasu, kterým končí mandát. Z uchazečů a uchazeček nominovaných organizacemi a sdruženími zatím volební výbor dolní komory udělal předvýběr osmnácti kandidátů a kandidátek do Rady ČT a šesti do Rady ČRo.

Obsazování mediálních rad je dlouhodobě kritizováno za to, že politické strany a hnutí si do nich volí spřízněné osobnosti, které pak v radách zastupují jejich zájmy. Složení rad se tak mění podle aktuální situace ve sněmovně, čímž se vyprazdňuje smysl rad, který je vyjádřen i tím, kdo uchazeče a uchazečky do obou orgánů nominuje.

Klíčové je především to, jaká má být role Rady ČT a Rady ČRo podle zákona o České televizi a Českém rozhlase a koho vlastně radní v těchto orgánech zastupují a čí zájmy hájí. V každém případě je zřejmé, že nemá jít o osoby s jasnou vazbou na politické strany a hnutí.

V zákoně o České televizi (u Českého rozhlasu je to totožné) se píše: "Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize, je Rada České televize". Dále se zde zdůrazňuje, že členy rady volí Poslanecká sněmovna tak, aby "v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy".

S tím pak úzce souvisí, kde se uchazeči do rady berou: "Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy." Už jen to stačí k tomu, abychom pochopili absurditu a zvrhlost současného stavu, který již nějakou dobu trvá a který s největší pravděpodobností bude pokračovat i v následujících letech, čemuž nasvědčuje i aktuální proces obsazování rad.

Veřejná služba a zájmy reprezentované sdruženími

Úlohou Rady ČT (respektive ČRo) je zastupovat veřejnost při kontrole činnosti dané instituce. Veřejnost si veřejnoprávní televizi a rozhlas platí prostřednictvím koncesionářských poplatků, a má proto právo skrze rady tuhle kontrolu vykonávat.

Podstatné však je, že ten který radní nereprezentuje veřejnost jako celek, nýbrž konkrétní kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy, a to ve vztahu k programovému schématu tak, aby v něm nebyly opomenuty. To znamená, že pokud je v České republice například významná část katolíků, ČT by měla vysílat pořady i pro ně. Které zájmy to u jednotlivých radních jsou? Přece zájmy reprezentované organizacemi a sdruženími, které je do rad navrhly.

S tím jsou v našem prostředí spojené všelijaké problémy. Například Rada ČT má 15 členů, z čehož plyne, že oněch zájmů tam nemůže být zastoupeno zase tolik (zkrátka zájem hráčů šachů, hokejistů v jednom daném městě nebo pěstitelů kaktusů tady za běžných okolnosti už být pokrytý nemůže). Pro srovnání: obdobná rada v Bavorsku má 50 členů. Výsledkem je situace, kdy se u nás velmi špatně vyrovnává, aby různé významné zájmy byly zastoupené více než ty okrajové. V lepším případě mají všichni po jednom zástupci.

V horším pak o tyhle zájmy vůbec nejde a rady se skládají z členů a členek navržených obskurními a marginálními spolky zastupujícími velmi abstraktní, či naopak vysoce specifické zájmy v horní dolní, kdy ve skutečnosti je daný spolek pouze nositelem nominace, ve skutečnosti jde ale o osobu spjatou s určitou politickou stranou.

Další potíž souvisí se samotnou působností rad, kdy mají na starosti dost rozdílné činnosti. Na jedné straně tak například konkrétně Rada ČT jmenuje a odvolává generální ředitele, dohlíží na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize. Za tím účelem pak vydává stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky.

Na straně druhé schvaluje rozpočet ČT, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku, kontroluje účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize podle schváleného rozpočtu, plnění povinností ČT převádět a používat výnosy z vysílání reklam v souladu se zákonem a zvláštním právním předpisem atd.

Po radních se tak poněkud nesmyslně chce, aby kromě toho, že dohlížejí na to, aby televize naplňovala svoji veřejnou službu (k čemuž nepotřebují významnější odborné kompetence kromě znalosti samotného fungování mediálních rad, přičemž zkušenosti a vzdělání v mediální oblasti jsou jim výhodou), rovněž zvládali i odbornější kontrolní činnost spojenou s finančními prostředky a rozpočtem.

ZO Struhařov a Federace židovských obcí v ČR

Je pozoruhodné podívat se na to, čí zájmy zastupuje šestice končících členů Rady ČT, a jaké naopak kandidáti předvybraní sněmovním volebním výborem. Letos v březnu vyprší mandát Janu Bednářovi, Luboši Beniakovi, Vratislavu Dostálovi, Michalu Hauserovi, Ivaně Levé a Vlastimilu Venclíkovi.

Kdo je do rady navrhl? Rada pro mezinárodní vztahy, Nadace Charty 77, Centrum pro média a demokracii, Filosofický ústav AV ČR a Českomoravský odborový svaz pracovníků školství. U Venclíka se mi nepodařilo dohledat, kdo ho nominoval, letos ho však neúspěšně navrhl Český filmový a televizní svaz FITES.

Z toho je patrné, jaké "významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy" zde byly doposud zastoupené. Stačí to srovnat se zájmy, které zastupují kandidáti, z nichž bude nové radní v březnu vybírat sněmovna.

Najdeme zde například kandidátku Českého svazu včelařů, ZO Struhařov (Evu Hubkovou), kandidáta spolku Šance na návrat (Petra Jedináka), uchazeče Federace židovských obcí v ČR (Michala Klímu), kandidáta Svazu průmyslu a dopravy ČR (Pavla Kysilku), kandidátku České biskupské konference (Hanu Lipovskou) či uchazeče Spolku českých právníků Všehrd, Šachového svazu ČR a Centra ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu (Pavla Matochu).

Máme tu i kandidáta navrženého Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (Vladimíra Pikoru), Univerzitou J.E. Purkyně v Ústí nad Labem (Martina Schmarcze), sportovním spolkem HC Litvínov (Jiřího Šlégra), Filmovou akademií Miroslava Ondříčka v Písku (Gabriela Švejdu), uchazeče nominovaného Centrem pro občanské svobody, založeného Václavem Klausem mladším (Luboše Xavera Veselého), či kandidáta spolku Každý koš pomáhá (Jiřího Závozdu).

Je z toho celkem zřejmé, že někteří kandidáti zastupují významné kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy, zatímco jiní jsou spíše figurkami politických stran a hnutí. Samozřejmě to hrozí i u renomovaných institucí a organizací, ale u těch lze mít jistou víru v to, že vědí, co dělají, a že když už někoho nominují, dotyčný bude aspoň zčásti hájit jejich náhled na veřejný zájem.

Zmatlaný zákon a široce respektované osobnosti

Největší povyk se strhl kvůli nominaci Hany Lipovské. Otevřeným dopisem České biskupské konferenci se vůči ní ohradila skupina devatenácti senátorů v čele s Markem Hilšerem. Ti se pozastavili především nad tím, že ČBK navrhuje kandidátku, která otevřeně zpochybňuje smysl existence veřejnoprávních médií.

"Členové této Rady by dle nejlepšího vědomí a svědomí měli hájit veřejný zájem kodifikovaný v zákoně o České televizi. Je zřejmé, že osoby, které otevřeně zpochybňují smysl existence médií veřejné služby, případně rovnou připouštějí potřebu jejich zrušení, nemohou v Radě hodnověrně hájit tento veřejný zájem," píšou senátoři ve svém dopise.

Hlavní pochybnost ve vztahu k Lipovské i k některým dalším kandidátům ovšem spočívá v tom, zda skutečně zastupuje určitý významný regionální, politický, sociální a kulturní názorový proud a zda jde o proud, jenž reprezentuje organizace či sdružení, které dotyčnou či dotyčné do rady navrhlo.

Je s podivem, že by ten katolický měla v Radě ČT zastupovat právě mladá ekonomka, která s ním prozatím nebyla nikterak spojovaná, a že Česká biskupská konference nenašla poněkud ctihodnější osobu, která by vzbuzovala méně pochyb, že bude prodlouženou rukou části politické reprezentace. K tomu přispívá už jen to, že Lipovská je externí analytičkou Institutu Václava Klause.

Přinejmenším však platí, že Lipovská je nominovaná všeobecně uznávanou organizací zastupující významný náboženský proud. Někteří jiní uchazeči či uchazečky o místo v Radě ČT jsou na tom výrazně hůře, přesto se do ní mohou dostat, protože mají podporu ve sněmovně.

Problém je tak dvojí. Zákon o České televizi a Českém rozhlase je zmatlaný a je zdrojem potíží, které se projeví o to silněji, když poslanci a poslankyně rezignují na to, aby členové a členky rad byly nezávislé a široce respektované osobnosti. Pořád je tomu totiž tak, že nabídka nominovaných je natolik široká, pestrá a kvalitní, že tam uchazeče tohoto druhu najít lze, a to dokonce takové, kteří by zastupovali různé významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy ve společnosti.