Na první pohled jsme s nimi nesrovnatelní: my se hýbeme, mluvíme, milujeme, ale oni stojí na místě, mlčí a zdánlivě jen tiše rostou. Přesto mají stromy s lidmi víc společného, než by kdo čekal. Sdílejí mezi sebou potravu, varují se před nebezpečím, vychovávají své „děti“ a dokonce stárnou podobně jako my. Příroda v nich skryla moudrost, která zahanbuje naši domnělou nadřazenost.

Aljaška je nádherná – a děsivá. V rozlehlém pásu známém jako „Aljašský trojúhelník“ prý od 70. let zmizelo přes 20 000 lidí. Každý rok se tu eviduje zhruba 2 250 pohřešovaných, což je dvojnásobek amerického průměru. Nejde jen o legendy: v oblasti se odehrála i jedna z největších pátracích akcí v dějinách státu.

Obrazovka a realita bývají častokrát dvě zásadně odlišné věci.

V plzeňské zoologické zahradě včera uhynul na srdeční kolaps samec nosorožce indického Baabuu.

Chovatelé drůbeže v Německu už museli kvůli šíření ptačí chřipky utratit zhruba 400.000 ptáků.

V posledních letech lze pozorovat změnu. Mnozí Češi hledají únik z centra měst směrem na jeho okraj nebo přímo do vesnic. Poptávka po klidu, prostoru a možnosti žít blíže přírodě získává na síle. Ale co je za tímto fenoménem? A co lidé ve skutečnosti očekávají od života „na okraji“?

Chobotnice nepoužívají všech osm chapadel stejně, ale některá z nich upřednostňují pro určité činnosti.

Na první pohled zaujme svou atypickou architekturou inspirovanou americkými projekty, při bližším seznámení okouzlí chytrým řešením prostoru, technickými vychytávkami i propojením s okolní přírodou. Rodinný dům v Hradištku – Brunšově, jen kousek od Štěchovické přehrady, je přesně tou nemovitostí, kde se snoubí komfort moderního bydlení s uvolněnou atmosférou venkova