Sobi jsou dodnes na severu Evropy a na Sibiři jedním z nejdůležitějších domácích zvířat. Jejich domestikace začala zhruba před 2000 až 800 lety před naším letopočtem a později byli často využíváni jako tažná zvířata. Dokonce byli označováni za magická zvířata, která na Sibiři a v severských kulturách fungovala jako duchovní pomocníci šamanů, jež měla za úkol chránit.

Nejznámější sobi jsou však ti polární, které chovají i v českých zoologických zahradách, stejně jako soby karelské, kteří jsou jejich vzácným lesním poddruhem. Jedno takové stádo mají od roku 2013 v Zoo Praha, kde v současné době chovají čtyři dospělá zvířata a dvě letošní mláďata.

Parohy má i samice

Sob karelský, který ve volné přírodě žije ve Finsku a ruské Karélii, má šedavé až šedohnědé zbarvení a poměrně dlouhé nohy. Oproti domácím sobům je celkově větší a štíhlejší. "Sob je zároveň jediným druhem jelena, u kterého má parohy i samice, i když jsou o něco slabší, než je tomu u samců," upozornil zoologický náměstek pražské zahrady Jaroslav Šimek. Proč tomu tak je, se však neví. "Pravděpodobně jim slouží k tomu, aby si ve sněhu dokázaly parožím vyhrabávat potravu," dodal.

O sobích parozích se zároveň často traduje, že jsou nejrychleji rostoucí kostí na světě, odborníci se však ani na tomhle neshodnou. "To je dost sporné. Myslím, že toto tvrzení patří všeobecně pro paroží všech jelenovitých," řekl vrchní chovatel kopytníků Zoo Praha Jan Marek.

Sobi jsou také skvěle vybaveni pro život v drsných podmínkách a před zimou je chrání hustá srst či dlouhá a široká kopyta, která brání jejich proboření do hlubokého sněhu. "Na rozdíl od sobů domácích mají delší nohy, což jim usnadňuje pohyb v hlubokém sněhu," doplnil Marek.

Krmení? Speciální granule i lišejníky

Ještě v 17. století byla populace soba karelského, který dává přednost životu v lesích, mnohem rozšířenější. Ovšem v důsledku lovu, úbytku lesů i konkurence ze strany zdomácnělých sobů byli sobi na finském území koncem devatenáctého století vyhubeni. Změna nastala až ve druhé polovině 20. století, kdy byli znovu vypuštěni ve finském Národním parku Salamjärvi a jejich současná populace se v zemi tisíců jezer odhaduje až na tři tisíce zvířat.

"Jsou to potravní specialisté, potřebují kvalitní luční či vojtěškové seno a rozmanité druhy větví, z nichž okusují listí a pupeny. Dále pro naše soby nakupujeme speciální granule vyvinuté přímo pro soby a krmíme je ve velkém množství lišejníky," uvedl Marek. Právě lišejníky jsou v zimním období hlavním zdrojem sobí potravy a pro jejich zdravý vývoj a dobrou kondici jsou nutné i v lidské péči. "Dovážíme je v sušeném stavu z Finska a u nás je těsně před krmením namáčíme do vody," doplnil vrchní chovatel.

Pobývali i u nás

Sobi jsou zároveň symbolem (nejen) amerických Vánoc. Tato tradice započala v roce 1823, kdy se v amerických novinách objevila báseň s názvem Návštěva svatého Mikuláše, v níž po obloze osm sobů táhlo saně.

Mimochodem, Santovi sobi se pohybují raketovou rychlostí, ale víte, jak rychle dokážou běhat po zemi? "Nevím, jestli toto někdo měřil, ale tipuji, že na krátkou chvíli dokážou vyvinout klidně i rychlost okolo 50 kilometrů za hodinu," říká náměstek Šimek.

A ještě jedna zajímavost na závěr – odhaduje se, že sobi polární žijí na naší planetě už více než 200 tisíc let. A během poslední doby ledové pobývali dokonce i na našem území!