Tama byla tříbarevnou variantou kočky, jež je pro Japonsko velmi typická (někdy se uvádí plemeno calico, ale to je ve skutečnosti barevná varianta). Narodila se v roce 1999 a byla jednou z pouličních koček, které v okolí lokální stanice Kiši ve městě Kinokawa v prefektuře Wakajama na jihu ostrova Honšú divoce žijí. Je zvykem, že cestující takové kočky krmí, jedním z pečujících byl i pan Tošiko Kojama, místní provozovatel malého obchůdku.

Kiši je na lokální, málo využívané trati, a tak byla stanice v roce 2004 málem uzavřena. Pro občanskou iniciativu ji ale nakonec nechala dopravní společnost otevřenou, pouze se na celé trati zbavila stálých zaměstnanců. Pro drobný provoz stačilo, že najala na částečný úvazek místní obchodníky z blízkosti staniček.

Tama, přednosta stanice

U stanice Kiši to byl právě Tošiko Kojama, který drobnou administrativu vlakové zastávky začal brát velmi vážně a brzy se u místních cestujících proslavil. A to především kvůli tomu, že z doposud toulavé kočky Tama udělal svého mazlíčka a maskota celé stanice.

Dopravní společnost Wakayama si brzy všimla Taminy popularity a v roce 2007 se toho rozhodla patřičně využít – kočka Tama byla oficiálně jmenována přednostou stanice. Tošiko Kojama se dál staral o běžný provoz, hlavní prací Tamy bylo vítat cestující. V malé budce u vstupu do stanice tak celý den odpočívala – a vítala. To vše za roční plat v podobě nejkvalitnější kočičí stravy.

Společnost celou akci pojala jako velké PR a dobře udělala. Tama dostala zlatý přívěšek s ozdobně vyvedeným jménem a především oficiální čepici přednosty, která byla na zakázku ušita tak, aby jí pohodlně seděla. Později byla doplněna i letní čepicí pro horké měsíce.

Superpřednosta a velký manažer

Dopravci vzrostl počet cestujících, postupně začala růst i místní turistika. Již rok po působení Tamy v pozici přednosty se konala slavnost, kde jí byl udělen titul "superpřednosta" (její známka byla doplněna o písmeno "S") přímo z rukou ředitele společnosti.

Tama nakonec povýšila na pozici jednoho z manažerů společnosti a dostala k ruce i dva pomocné kočičí přednosty – svou sestru Čibi a matku Miiko. Z Tamy se stala skutečná celebrita. Společnost vytvořila kočičí Tama Denša vlak, vyhledávanou turistickou atrakci. V roce 2010 byla celá nádražní budova přestavěna tak, aby připomínala kočičí tvář.

Guvernér prefektury dokonce Tamu pasoval na Rytíře Wakajami za přínos místní turistice. A nebyla to pouhá hra, ekonomické odhady hovoří o tom, že působení Tamy přineslo od turistů místní ekonomice zisky ve výši až 1,1 miliardy yenů (cca 230 milionů Kč).

Kočičí stanice zůstala

Kvůli zhoršujícímu se zdraví ovšem Tama přešla v roce 2013 do částečné penze, kdy už nepracovala ve stanici šest dní v týdnu, ale pouhé dva dny. Nakonec v roce 2015 uhynula ve věku 16 let a dostalo se jí bohatého, slavnostního pohřbu. K jejímu hrobu se lidé chodí dodnes modlit (kočka je v japonském šintoismu považována za symbol štěstí) a tradice žije dál.

Kiši zůstává "kočičí" stanicí, kde o kočky dál oddaně pečuje pan Tošiko Kojama, tichý asistent svých kočičích nadřízených. Společnost Wakayama dnes provozuje tři "kočičí" vlaky pod jmény Strawberry, Toy a Tama, na Tamiinu počest je pojmenovaná i nová kavárna v budově nádraží.

Přednostou stanice je dnes kocour Nitama, který pracuje pět dní v týdnu. Zatím nedosáhl na pozici superpřednosty, ovšem jak je vidět, ve společnosti Wakayama není pro kočku těžké udělat zářivou kariéru.