Sociální demokraté si o víkendu během druhého dne svého 40. sjezdu v Hradci Králové zvolili zbytek svého vedení. Tedy s výjimkou jednoho místopředsedy, kterého má dovolit Ústřední výkonný výbor ČSSD na svém nejbližším zasedání. Stranický sjezd se konal 7. dubna, což bylo na den přesně 140 let od založení sociální demokracie v hostinci U Kaštanu.

Strana si tak ke svým narozeninám dala dárek v podobě tří místopředsedů a jedné místopředsedkyně: poslance a náměstka hejtmana Ústeckého kraje Jaroslava Foldyny, hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického, poslance a bývalého brněnského primátora Romana Onderky a radní Kraje Vysočina Jany Fialové.

Bývalý jihomoravský hejtman a někdejší první místopředseda sociální demokracie Michal Hašek na svém facebookovém profilu napsal, že doufá, že ve straně končí čas "politiky liberálních experimentů, které naši voliči nechtěli a odmítali je, a také silného vlivu pražské kavárny na ČSSD". Sociální demokraté se podle Haška i personálně vracejí ke kořenům a ke své klasické politice pro dolních deset milionů občanů České republiky.

Tradiční volič se soustruhem  

Nejviditelnějším počinem sjezdu bylo zvolení Jaroslava Foldyny hladce hned v prvním kole. Umístil se za Janou Fialovou a předběhl Martina Netolického. Naproti tomu Roman Onderka si musel počkat až na druhé kolo a třeba předseda spolků Idealisté.cz Radim Hejduk při volbě místopředsedů zcela pohořel. Pokud něco Haškův údajný návrat ke kořenům symbolizuje, je to právě nástup Foldyny. 

Náměstek hejtmana Ústeckého kraje, kde vládne koalice složená z KSČM, ČSSD a SPD-SPO, na sjezdu sociální demokraty obvinil, že zapomněli na to, kdo je jejich voličem. Foldyna to však dobře ví a hned také obraz sociálnědemokratických voličů vykreslil: Chlap, co maká u soustruhu, žena, co se stará o dvě děti a je prodavačkou v supermarketu, dědeček a babička, co celý život makali.

Podle Foldyny je opravdu nezajímala ani inkluze, ani gender, ani multikultura, ani sňatky stejného pohlaví. Co jim ale vadí, je, že musí ráno vstávat, kdežto někdo se válí do jedenácti v posteli a pak jim ve dvě v noci hraje před domem na kytaru. "Oni to vnímali jako velkou křivdu a my jsme si mysleli, že je to naše sociální politika," hřímal na sjezdu už potřetí zvolený poslanec Foldyna.

Skoro to vypadá, že někteří sociální demokraté si myslí, že ČSSD v loňských volbách propadla kvůli tomu, že byla příliš liberální a málo konzervativní. Kromě toho neměla dost velké pochopení pro občany, kteří se bojí uprchlíků, nadávala jim do xenofobů a fašistů a během své vlády dostatečně neprosazovala levicovou politiku.

Inkluze, gender a multikulturalismus   

Je to stará obehraná písnička, jež nebere v potaz to, že ČSSD byla ve vládní koalici s hnutím ANO, které nejenom odmítá třeba sektorovou daň, ale v době Sobotkovy vlády bránilo i zvyšování důchodů. Takže prosazovat výrazně levicová opatření, která by šla po krku finančním gigantům, jak by chtěl například Foldyna, nebylo jen tak.

Také nelze říct, že by sociální demokraté neměli porozumění pro obavy veřejnosti z příchodu uprchlíků nebo že by snad dokonce někomu nadávali. Dělal snad něco takového ministr vnitra Milan Chovanec? Přitom právě on měl v této oblasti za sociální demokracii hlavní slovo. 

Jistě, našli se sociální demokraté, kteří vůči jeho postojům měli výhrady, ale většinový jev to nebyl. Stejně tak témata jako inkluze, gender, sňatky stejnopohlavních párů či multikulturalismus rozhodně nebyla vlajkovou lodí ČSSD. Snad jedině inkluzi si vzala za své. V ostatních si počínala velmi opatrně a například sňatky stejnopohlavních párů nijak neprosazovala.

Co se týče sociální politiky, je samozřejmě hloupost, že by ČSSD podporovala to, aby někdo vyspával do jedenácti. Sociální demokraté šli právě opačnou cestou. Byla to sociálnědemokratická ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kdo zdůrazňoval, že "chodit do práce se musí vyplácet více než brát sociální dávky a nepracovat".

Stýskání si po Sobotkovi  

Současné vedení sociální demokracie za svoji přednost vydává to, že jsou v něm zastoupeny různé názorové proudy. Na druhou stranu se objevují názory, že liberální levice a konzervativní či tradiční levice se v jedné straně nesnesou a že si sociální demokraté musí vybrat, jakou stranou budou. Zatím to vypadá, že ČSSD stále zůstává rozkročená mezi několika proudy. Vzdálenost mezi předsedou Janem Hamáčkem a místopředsedou Foldynou je značná. 

Obecně se zdá, že sociální demokraté přeceňují programové hledisko. Příčina toho, proč je velká část voličů opustila, vůbec nemusí spočívat v programu. Část ČSSD si namluvila, že postačí, když se zřeknou liberálních experimentů, a s voliči se dveře netrhnou. Zakázat si gender a multikulturalismus a bude dobře. Aby si zjednodušili práci, řekli si, že stačí změnit rétoriku a vrátit se ke kořenům a tradičním voličům - a hlasy se jen pohrnou.

Otázka je, kam přesně se ČSSD po svém sjezdu a svých 140. narozeninách vrací. O návratu ke kořenům a tradičním voličům se toho v sociální demokracii namluvilo už mnoho. Zatím to působí především jako změna rétorická.

Třeba je to skutečně tak, že se sociální demokraté určité vrstvě voličů vzdálili. Těžko ale postačí, když se budou usilovně tvářit, že mají pro ně a jejich předsudky, trápení a frustrace pochopení a přitakají jim i v jejich domnělých starostech.

Uvidíme, co ČSSD předvede v příštích volbách. Možná Jaroslav Foldyna a další budou časem ještě vzpomínat na výsledky, jakých strana dosahovala pod vedením Bohuslava Sobotky. Žádné velké překvapení by to nebylo.