Sociální demokraté si do svého čela zvolili Jana Hamáčka a Jiřího Zimolu, o moc víc toho však na svém mimořádném sjezdu v Hradci Králové nestihli. Klíčové je usnesení, které si delegáti sjezdu schválili ohledně dalšího vyjednávání o vládě. Jeho text je vskutku šalamounský.

Sjezd tak sice pověřil svého předsedu a statutárního místopředsedu jednáním s ANO a dalšími parlamentními stranami o uspořádání vlády s cílem zajistit stabilní politické prostředí a prosadit maximum priorit ČSSD. Konstatoval však zároveň, že účast trestně stíhané osoby ve vládě považuje za zásadní problém a vyzývá hnutí ANO, aby do pozic členů vlády nenominovalo osoby obviněné nebo trestně stíhané a odblokovalo tak vznik možné stabilní vlády.

ČSSD navíc požaduje, aby o přijetí vyjednaných podmínek, o případném vstupu strany do vlády rozhodli všichni členové v závazném vnitrostranickém referendu. Delegáti si rovněž schválili, že vláda s účastí či podporou sociální demokracie se nesmí opírat o hlasy Okamurovy SPD.

Babišovo radostné zavýsknutí

Shrňme si to. ČSSD je po nedělním sjezdu rozpolcená mezi příznivce nově zvoleného předsedy Hamáčka a statutárního místopřesedy Zimoly (první získal hlasy 272 delegátů a druhý 224). V prvním kole měl však navrch Zimola se 179 hlasy a Hamáček jich obdržel jen 155. Jejich síly jsou tak vyrovnané. Výsledkem je, že nový předseda musí postupovat v tandemu se statutárním místopředsedou a nemůže si dovolit jednat na vlastní pěst. Jeho mandát je zkrátka slabý.

Schválené usnesení pak po vzoru chytré horákyně umožňuje dvojí výklad. Dá se chápat tak, že vedení strany nemá mandát vyjednat účast na vládě s trestně stíhaným premiérem, protože to sjezd považuje za problém. Stejně tak to ale Hamáček se Zimolou mohou vzít jen na vědomí, vládu s Babišem vyjednat a následně o tom nechat hlasovat v referendu.

Sociální demokracie se tak ani po sjezdu nikam neposunula a stojí dál na místě. Jestli hlavní sdělení, které po sjezdu Hamáček předsedovi hnutí ANO přednese, bude, že jeho trestní stíhání ČSSD považuje za problém a vyzývá ANO, aby na premiéra nominovalo někoho jiného, bude to jistě krásný výkop pro vládní vyjednání.

Babiš si radostí zavýskne a řekne si, že dobře udělal, že s jednáním o vládě počkal na sjezd sociální demokracie. Poplácá Hamáčka po zádech a prohlásí, že s takovou partají je potěšení jednat.

Stejně tak je možné, že toto hlavní sdělení sjezdu dá vyjednávací tandem jaksi do závorky jako něco trapného, k čemu se netřeba vracet, a velmi hbitě se přejde k tomu, jak by si ČSSD své vládní angažmá představovala. Hamáček se Zimolou se shodnou na určité společné představě, s tou pak seznámí Babiše a když se dohodnou, vše hodí na straníky, ať rozhodnou.

Svatá trpělivost 

Už před sjezdem se Hamáček i Zimola vyjadřovali v tom smyslu, že dávají přednost přímé účasti ve vládě před pouhou podporou menšinového kabinetu hnutí ANO. Zimola hovořil o koalici, ve které by jedna strana měla deset ministrů a druhá čtyři či pět, zároveň zdůrazňoval, že menší strana nesmí být přehlasovávána. Podle někdejšího jihočeského hejtmana si koaliční partneři musí být rovni a musí se respektovat.

Podmínek a obezliček, které si ČSSD klade a kterým bude šéf ANO vystaven, je vskutku mnoho: Trestní stíhání je problém, chceme být přímo ve vládě, ministerstva chceme aspoň čtyři a ne ledajaká, musíme být rovnocenným partnerem, podporu SPD nebrat a navíc cokoli vyjednáme není závazné, protože výsledek musí schválit naše vnitrostranické referendum. To aby se Babiš obrnil svatou trpělivostí.

Jednání navíc komplikuje to, že sociální demokracie je rozdělená minimálně na dva tábory. Skutečnost, že ji vede dvojice Hamáček, Zimola, vyjednávání jen ztíží. Nebyl by žádný div, kdyby se v jeho průběhu ukázalo, že domluva s Babišem není možná.

Předseda hnutí ANO by docela dobře mohl vystoupit s tím, že ČSSD toho chce příliš, zdržuje a komplikuje. Pokud Babiš nebude mít dost vůle se domluvit a couvat ze své představy jednobarevné vlády, vše se snadno zablokuje.

Padající omítka 

Vedení sociální demokracie zvolilo dobrou strategii, když chce nechat o případné vládní účasti rozhodnout straníky v referendu. Pokud by podmínky vyjednané Hanáčkem a Zimolou odmítli, bude to rozhodnutí široké členské základny a odpovědnost za něj ponesou všichni členové.

Nic víc si nelze přát. Sociální demokraté by tak dost možná nepřímo rozhodovali o tom, zda výrazně naroste pravděpodobnost předčasných voleb. Proto je nanejvýš žádoucí, aby takové rozhodnutí padlo ve vnitrostranickém referendu, nikoli během jednání Hamáčka a Zimoly.

Sjezd v Hradci Králové, který sociální demokraté přerušili do 7. dubna, nepřinesl nic jiného než to největší provizorium, jaké si lze představit. Jasné není vůbec nic. Debata o stranických stanovách běží, místopředsedové zvoleni nebyli, účast ve vládě je otevřená a závislá na referendu. Rozložení sil mezi Hamáčkem a Zimolou je vyrovnané a střet mezi nimi se odsouvá a teprve za rok na řádném sjezdu se ukáže, jakým směrem se ČSSD vydá.

Po nedělním sjezdu lze říci jediné, sociální demokraté získali čas a vše důležité se odkládá. Už jen ale prostředí kulturního domu, ve kterém se mimořádný sjezd konal, ukázalo, v jakém stavu se ČSSD nachází a že času mnoho nezbývá. Padající omítka mluví za vše.