Tragédie jménem Huascarán: Prokletou expedici Čechoslováků smetla lavina

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Huascarán, s nadmořskou výškou 6768 metrů nejvyšší peruánský vrchol, je čtvrtá nejvyšší hora Jižní Ameriky. Ničivé zemětřesení 31. května 1970 spolu s uvolněnou lavinou kamení a ledu z jeho vrcholu připravilo o život neuvěřitelných sedmdesát tisíc lidí. Účastníci československé "Expedice Peru 1970" byli mezi nimi.

Pod lavinou uvolněnou zemětřesením zemřelo až 70 tisíc lidí, včetně 15 členů československé expedice Peru 1970

Pod lavinou uvolněnou zemětřesením zemřelo až 70 tisíc lidí, včetně 15 členů československé expedice Peru 1970,zdroj: Profimedia.cz

Myšlenka zdolat horu amerického kontinentu pocházela z hlav členů horolezeckého oddílu Lokomotiva Liberec. Původně zamýšleli zdolat aljašskou Mount McKinley (6194 m), nejvyšší vrchol Severní Ameriky, ovšem snahu severočeských horolezců spatřit na vlastní oči místa proslulé "zlaté horečky" ukončily v létě 1968 tanky "spřátelené sovětské pomoci". Vybavení, mapy i odznáčky První české horolezecká expedice Aljaška 1970 skončily tedy v koši, neb v době normalizační bylo "krajně nevhodné cestovat na území USA", jak horolezce informoval tehdejší předseda ČSTV Bosák. Souhlas oficiálních míst se nekonal.

Vypadalo to, že v koši skončí i myšlenka výpravy. Po mezinárodním horolezeckém kongresu přišlo však pozvání z jihoamerického Peru. A s ním i náhradní cíl. Vybrán nebyl nejvyšší Huascarán (6768 m n. m.), ale nižší, avšak podstatně náročnější Huandoy s hlavním vrcholem ve výšce 6395 m n. m. Pro Čechy byl velkou výzvou, na jeho jižní stěně již ztroskotali Argentinci, Američané i Britové. Tak se zrodila "Expedice Peru 1970".

A její účastníci? Mezi vybranými byli horolezci skvělí i průměrnější, publicista a vedoucí výpravy Arnošt Černík, sochař Valerián Karoušek a především dvaapadesátiletá legenda "horské fotografie" Vilém Heckel. Nejzkušenější horolezeckou hvězdou byl teprve šestadvacetiletý Ivan Bortel. To on vybral mimořádně těžkou horu Huandoy.

Výprava plná prokletí

Z šestnácti určených účastníků nakonec odletělo jen patnáct - v Čechách musel zůstat Jiří Bolech z Liberce. "Bylo mi řečeno, že vzhledem k mým názorům není v zájmu republiky, abych kamkoliv vycestoval. Výprava, tedy její členové, psali dopisy na nejrůznější instituce a přimlouvali se za můj odlet. Měl jsem dokonce vystavenou letenku, ale nikdo žádosti nevyslyšel. Tehdy jsem však s podobnými problémy nebyl sám. Měli je všichni členové výpravy, ale nakonec odletěli. Nikdo nemohl nic tušit…"

Letadlo vzlétlo 23. dubna 1970 z ruzyňského letiště. Problémy ovšem pokračovaly. "Stále jsme se odtud nevymanili, jsme tu přivázáni, protože loď pořád nejede a my čekáme," psali účastníci do Čech. V Limě čekal výprava na zpožděný parník se zásobami, aby posléze zjistila, že desetina nákladu byla odcizena či nepoužitelná. Zmizelo čtyři sta kilogramů potravin a oblečení, speciální horolezecké vybavení naštěstí zloděje nezlákalo.

Základní tábor v nadmořské výšce 3850 m byl tak rozbit teprve 13. května, v úzkém údolí mezi horami Huandoy a Huascarán a jezery Llanganuco a Orcococha. Dva dny poté pak vznikl pod jižní stěnou Huandoye tábor předsunutý. Čechoslováci byli uchváceni nádherou zdejší přírody a psali nadšené dopisy domů.

Nadšení však nevydrží dlouho. Už 18. května došlo k tragédii. Přihodila se nejzkušenějšímu horolezci expedice, paradoxně v jednoduchém chodeckém terénu. Ivanu Bortelovi se při zpáteční cestě do tábora smekla noha po mokrém kameni a zřítil se do třicetimetrové propasti. Byl na místě mrtev.

Na bezpečnější Huascarán

Členové výpravy byli zdrceni. Československá ambasáda zařídila odvoz Bortelových ostatků, předtím se konalo v nedalekém Yungay poslední rozloučení. Nikdo netušil, že za několik dní zmizí město z povrchu zemského. Zbylí horolezci zvažovali návrat, nakonec převážilo rozhodnutí setrvat. Bylo ale nutno pozměnit cílovou destinaci, bez zkušeného Ivana nemělo cenu riskovat náročný Huandoy. Zvolen byl "bezpečnější" Huascarán.

Kromě Čechoslováků operovali tehdy v prostoru i další horolezci - japonská expedice tábořila cca kilometr daleko, italský cestovatel Cino Ghigi, s nímž se později setkali Jiří Hladík a Lubomír Vejražka, vydávající se po stopách "Expedice", se s nimi seznámil nedlouho před katastrofou. Ležel ve svém karavanu, když tu ucítil, že mu vozem někdo otřásá. Koukl ven, a byli to čeští horolezci z blízkého tábora. Přišli prozkoumat, jestli někdo uvnitř karavanu je. Dokonce je i vyfotografoval. Naposledy. Když osudného dne pocítil Ital otřesy, domníval se nejprve, že si Češi zase dělají legraci.

31. května 1970 postihlo Peru zemětřesení o síle 7,5 stupňe Richterovy stupnice s epicentrem v moři západně od Chimbore. Do dějin země se zapsalo jako jedno z nejničivějších. Způsobilo sesuv části vrcholového ledovce na Huascaránu a lavina sněhu, ledu a kamení se obrovskou rychlostí zřítila ze severní stěny. Zasáhla hustě obydlené části a zcela pohřbila osmnáctitisícové město Yungay. Zachránilo se pouhých čtyři sta lidí.

Srovnána se zemí byla i další městečka a vesnice. Výsledek? Osmdesát procent staveb v postižené oblasti zničeno, padesát tisíc obyvatel vážně zraněno. O život přišlo neuvěřitelných 70 000 lidí. Mezi nimi celá "Expedice Peru 1970". Čtrnáct Čechoslováků, patnáctý horský průvodce z Chile.

Kromě hlavní laviny spadla z vrcholu hory ještě jedna menší. Právě ta zcela pohřbila základní tábor československé expedice. Úzké údolí přehradil několik set metrů široký a několik desítek metrů vysoký zátaras z ledu, kamení a bahna.

Všude jen kamení, led a bláto

Tragédii vidělo několik Peruánců, piknikujících v horách. Tehdy devatenáctiletá studentka Teresa Moreno se spolu s přáteli nacházela na opačné straně jezera, když ze svahů hory začalo padat kamení. "Vyskočila jsem, a všichni se rozeběhli k silnici. Pak jsme zaslechli strašný hluk, který přicházel odněkud shora. Viděli jsme, jak se dolů řítí ohromná černá lavina." Podařilo se jim uniknout na protější svah. Základní tábor Čechoslováků pokryla masa ledu a kamení. "Nezbylo z něj nic. Stany byly pryč. Náklaďáček byl pryč. Všude jen kamení, led a bláto."

Zpráva o tragédii v Peru pronikla do celého světa, dlouho však nebylo jasné, co se stalo s členy československé výpravy. Dobré zprávy střídaly špatné. Chvíli se zdálo, že muži přežili spolu s japonskou výpravou v jeskyni, později se spekulovalo o nemožnosti dostat se z postižené oblasti. 11. červenec 1970 však pohřbil všechny naděje. "Vedoucí chilské záchranné expedice vyslovuje hlubokou soustrast a potvrzuje, že všech čtrnáct Čechoslováků a chilský horolezec Pedro Nuňez Díaz, který se v té době nacházel v základním táboře, se stalo oběťmi přírodní katastrofy."

Od horských pramenů Huascarán,
nejtěžší z kamenů na prsou mám,
pochází z úbočí, kde leží cepín tvůj,
v slzách se rozskočí, až se vrátíš, milý můj.

S odvahou zázraků neseš svůj kříž,
k stříbrným oblakům a ještě výš.
Já jsem však zbabělá a tonu v obavách,
čekám tě, lásko má, vrať se prosím živ a zdráv.

Později zlidovělou píseň "Huascarán" (V. Rukavička, P. Markov) nazpívala roku 1972 slovenská zpěvačka Valérie Čižmárová.

Každoroční vzpomínkou na tragickou výpravu je i tradiční Jizerská padesátka, založená roku 1968 horolezci z TJ Lokomotiva Liberec, původně testovací závod a příprava na náročné horolezecké expedice. Zúčastnili se jí všichni členové "Expedice". Při výjezdu z bedřichovského stadionu dnes najdeme mohylu z žulových balvanů, připomínku smrti čtrnácti horolezců.

Památník stojí i v peruánských horách, poblíž místa někdejšího základního tábora. "V květnu roku 1970 stál u jezera Llanganuco základní tábor československé horolezecké expedice", přečte si příchozí. "Při zemětřesení dne 31. 5. 1970 byl zasypán kamennou a sněhovou lavinou z vrcholu Huascaránu. Všichni členové expedice spolu se svým chilským přítelem zahynuli. Vzpomínáme na Vás, kamarádi."

Součástí expedice byli: Arnošt Černík (44), Milan Černý (26), Vilém Heckel (52), Jiří Jech (38), Valerián Karoušek (41), Jaroslav Krecbach (24), Miloš Matras (37), Ladislav Majsner (34), Milan Náhlovský (26), Bohumil Nejedlo (38), Zdeněk Novotný (32), Jiří Rasl (34), Svatopluk Ulvr (32) a Václav Urban (35). A Pedro Nuňez Díaz.

Tagy: Česko domácí Peru Československo úmrtí a pieta dějiny a fakta zemětřesení a sopečná činnost české dějiny

Zdroje: vlastní