Svatováclavská místa méně známá

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Jako každoročně, tak i letos si koncem září připomínáme svátek svatého Václava, hlavního zemského patrona. Mohlo by se zdát, že s osobou prvního českého světce je spojena především Stará Boleslav, avšak svatováclavské oslavy probíhají i na dalších více či méně legendárních místech. 

Stochov

Stochov,zdroj: Helena Kalendová

Začněme Stochovem, údajným Václavovým rodištěm s tzv. Svatováclavským dubem. Stochovští o pravosti legendy nepochybují, ač první písemná zmínka o jejich městečku pochází až z roku 1316. Zdejší osídlení je však data podstatně staršího, jak dokládají četné archeologické nálezy. Do míst dnešního Stochova umísťuje značně nespolehlivý kronikář Václav Hájek z Libočan k roku 870 Neklanův hrad. Tady mělo stát knížecí hradiště, sídlo Václavovy matky Drahomíry.

Kněžnu prý zastihly porodní bolesti při lovu v okolních lesích, a tak prvorozený synek spatřil světlo světa na zdejším dvorci, jak hlásá cedule před památným stochovským dubem:"Tenhle dub byl zasazen v roce 903 sv. Ludmilou při narození sv. Václava ve hradě, který tu kdysi stával." První staroslověnská legenda z 10. století udává sice rok 907, ale buďme velkorysí, mnoho svatováclavských dat je poněkud nejednoznačných.

Nejkrásnější buk

A Svatováclavský neboli Tisíciletý dub? Ten prý zasadila babička svatá Ludmila (varianta chůva, zbrojnoš či pastevec) právě při jeho narození. Stromek vesele rostl a sílil, snad i proto, že jej zalévali vodou po koupeli malého Václava. Na jeho větvích pak sušily chůvičky chlapcovy plenky. Byla jich rovná stovka – odtud tedy Stochov, sto chův.

I kdybychom nebrali vážně pověst o tisíciletém stáří, s odhadovaným věkem "pouhých" 700 až 900 let se dubový stařeček řadí k nejstarším stromům u nás. V průběhu staletí měl několikrát namále, ale poslední živá větev zatím vždycky znovu obrazila. Od roku 1887 stráží slavný strom pískovcová socha sv. Václava.

Poblíž Stochova naleznete i svatováclavskou studánku. Když se jednou vracel mladý kníže do dvorce, hrábl jeho kůň kopytem, až ze země vytryskl pramen. A protože to byl oř strakatý, jmenuje se studánka – Straka. V nedalekých Mšeckých Žehrovicích, místě nálezu slavné kamenné "hlavy Kelta", stojí další z památných stromů Džbánský buk, prý jeden z nejkrásnějších. A to ho ani nezalévali vodou z koupele!

Svatováclavským místem je i středočeská Budeč u Zákolan. Jediné místo, o němž se dá doložit, že tam sv. Václav pobýval, jak zdůrazňuje starostka Zákolan, tedy samozřejmě kromě Staré Boleslavi. Inu, Stochovští by těžko souhlasili. V místech podstatně staršího osídlení vzniklo  v průběhu 8. století raně středověké hradiště, patřící později se svými dvaadvaceti hektary k největším přemyslovským opěrným bodům. Jen pro zajímavost – nedaleký Libušín měl rozlohu okolo dvanácti hektarů, Levý Hradec přes šest, a tehdejší Pražský hrad dokonce pouhých pět hektarů.

Na přelomu 9. a 10. století vystavěl na Budči Václavův strýc Spytihněv rotundu sv. Petra a Pavla, která je naší nejstarší dochovanou funkční stavbou. Původní zdivo se z velké části dochovalo, románská věž přibyla později. To z kostelíku Narození Panny Marie, druhé budečské Spytihněvovy svatyně, spatříme dnes pouhé základy – byla zbořena a "prodána na zdivo" za josefínských reforem.

Na zdejším hradišti měl budoucí český patron objevovat taje latinského jazyka u kněze jménem Učen. "Jeho bába dala jej vyučiti v knihách slovanských pod vedením kněze, a on si dobře osvojil jejich smysl. Vratislav pak jej poslal do Budče, tam hoch počal se učit knihám latinským a osvojil si je dobře." Na jakousi "budečskou školu" ukazují i archeologické nálezy, třeba tzv. stilus, železné pisátko, jímž se v dobách raně křesťanských rylo do voskových tabulek.

Na Budči měla kromě Václava pobývat i kněžna Drahomíra. A nejen ona, snad i její neoblíbená tchyně Ludmila, jejíž dvorec se dle lidové pověsti nacházel v Týnci, malé osadě mezi obcemi Zákolany a Koleč. Odtud prý vybíhal malý Václav do školy. Ostatně při cestě na Budeč opět objevíme studánku sv. Václava, u které budoucí světec často hasil žízeň. Proč ne, však ještě koncem dvacátého století měla kvalitu kojenecké vody, k čemuž ji obyvatelé přilehlých vsí hojně užívali.

A daleko není ani lože sv. Václava, tedy kámen, na němž mladík znavený studiem odpočíval. Inu, zdá se, že ani sv. Václav nechodil do školy přímou cestou…

Václavův Lidický dvůr

Téměř neznámou lokalitou, spojenou se svatým knížetem, jsou Lidice u Otrub nedaleko Slaného, zvané také Lidický dvůr či Lidice Menší, to pro odlišení od "klasických" Lidic u Buštěhradu. Ostatně i nacisté se roku 1942 spletli a hledali lidický Horákův statek právě zde. Poklidné místo se skrývá v údolíčku poblíž soutoku Lotoušského a Byseňského potoka, a kromě pár domů zde naleznete gotický kostelík sv. Jakuba z roku 1352, přilehlý hřbitov se sochami andělů, bývalý mlýn a ovečky na okolních stráních.

První historicky doložená zmínka pochází sice až z roku 1290, přesto jsou Lidice Menší počítány k dávným přemyslovským sídlům a nejstarším místům Slánska.

A sv. Václav? Dle legend náležel Lidický dvůr právě jemu. Sedával na kamenné stolici ve zdejší tvrzi, a rád přijížděl zvláště v době vinobraní sklízet a lisovat úrodu z místních vinic. Svatojakubský kostelík, donedávna místo koncertů duchovní hudby pořádané spolkem Wotrubia, měl mít předchůdce v kapličce Václavem založené.

Bílá panna

Koncem 19. století byl v okolí nalezen poklad českých denárů. Že by spojitost s údajným klášterním pokladem, hledaným zde husity? Pověsti Lidického dvora praví, že samotná Anežka Česká založila v místě jménem Svatý vrch klášter panen klarisek. Husité udělali s řeholním domem krátký proces, a poslední abatyši, odmítající vydat hledaný poklad, zazdili prý ve zdejším podzemí.

"Bílá panna lidická" se pak každoročně objevovala o svatojánské noci, kdy s klíči v ruce pečlivě kontrolovala, zda je vše v pořádku, aby posléze opět zmizela. Lidé jí nebránili, teprve syn posledního mlynáře vystřelil na přízrak z pušky. Bílá paní zmizela a mladík se odstěhoval do ciziny, kde bídně zahynul. A ještě jeden poklad prý ukrývalo lidické podzemí. Samotné korunovační klenoty, uložené sem královnou Eliškou Přemyslovnou, prchající před svým urozeným manželem. 

Jak vidno, po stopách hlavního českého patrona můžeme vyrazit leckam. Nabízí se i přemyslovský Libušín, svatoludmilský Tetín, památný Levý Hradec a další. A samozřejmě Pražský hrad. Svátek svatého Václava se dá oslavit na nejednom z nich. Při oslavách si pak můžete připomenout, že první český světec není jen ochráncem vinařů a vinic, ale také patronem českého piva. Tím ho prý jmenoval sám císař Karel IV., zaslouživší se nejen o vinohrady, ale i o rozvoj českého pivovarnictví. Však se také nedávno vzniklé Dny českého piva konají vždy koncem září v předvečer svatováclavského svátku. Inu, národní patron!

Tagy: Česko domácí tipy na výlet tipy na víkend dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: Vlastní