Velkoryse pojatý hrad založil kolem roku 1310 v nepříliš kolonizovaném kraji Ronovec Raimund z Lichtenburka. Lichtenburkové neboli Světličtí, patřící ve 13. století k nejvýznamnějším zemským rodům, potřebovali totiž coby šťastní majitelé stříbrných dolů u Brodu, původně Smilova, později Německého a Havlíčkova, vhodný strážní hrad a zároveň reprezentativní sídlo. Obojí se více než vydařilo.

Pan Raimund, hejtman markrabství moravského a známý podporovatel rytířské poezie, byl důležitou a dobře zajištěnou osobou, finančně zakládající i svého panovníka. Lipnice v jeho rukou však nezůstala dlouho, neboť se již po několika letech ocitla mezi devíti hrady, dané králi zárukou za propuštění Raimundova příbuzného Jindřicha z Lipé. Tomu ji nakonec mladý Jan Lucemburský postoupil výměnou za Žitavsko. Právě zásluhou Jindřicha z Lipé získal hrad svou reprezentativní podobu s hodovní síní a krásnou gotickou kaplí.

Drákula, Johanka z Arku a Vin Diesel 

V letech 1370 až 1376 se hrad navrací do královských rukou, poté je zastaven pánům z Kunštátu. Po nich následují Landštejnové, držící již Lipnici dědičně, zakládající v městečku školu a vcelku neobvykle také kolegiátní kapitulu při zdejší hradní kapli. Ta se zanedlouho stane dějištěm další raritní události, kdy zde další z majitelů, přívrženec husitství a nejvyšší pražský purkrabí Čeněk z Vartenberka nechá roku 1417 vysvětit první husitské kněze, což pod pohrůžkou násilí činí biskup Heřman, Vartenberkem unesený na Lipnici.

Pan Čeněk, později dokonce zemský spoluvladař, pak ještě několikrát změní strany, aby nakonec zemřel roku 1425 na mor, opět coby husita. Pro zajímavost - bojovného Vartenberka toužil na svou stranu získat také císař Zikmund, a přijal jej jako jediného českého šlechtice do rytířského Dračího řádu, jehož členem byl i valašský kníže Vlad II. Dracul, otec neblaze proslulého Vlada "Napichovače", předobrazu Stokerova románového Drákuly.

Drákula se ostatně dostal i na Lipnici – to když se roku 1969 ve zdejších interiérech natáčel televizní Hrabě Drakula v hlavní roli s Iljou Rackem. Zdejší hrad se vůbec filmařům zamlouvá, zvláště jeho zachovalé podzemí. Na Lipnici tak vznikaly filmy jako Příběh rytíře, Dračí doupě či akční trhák xXx s Vinem Dieselem, francouzská Bestie z Gévaudanu, německý dokument o Johance z Arku, a samozřejmě pohádky.

Bájný zakladatel a stříbrná horečka

Od pohádek k lipnickým legendám. Ta zakladatelská je velkorysá - vznik Lipnice posouvá až k bájnému knížeti Mnatovi. Pověst o stříbrném koni se zase týká období zdejší "stříbrné horečky". Tehdy přijel zkusit štěstí perkmistr z Kutné Hory, zpočátku však narážel jenom na hlušinu. Už se chtěl pro všeobecný posměch vzdát, nicméně nedalo mu to, a naposledy zkusil zarazit novou štolu.

Horníci odvalili mohutný balvan - a před jejich zraky se objevil celý stříbrný kůň. S velkou slávou byl odvezen na Vyšehrad a perkmistr obdržel darem lipnickou horu, při níž založil hornickou osadu, předchůdce městečka Lipnice.

Kdesi "pod třetím křížem" se na hradě ukrývá nesmírný poklad pánů z Landštejna, čekající dodnes na šťastného nálezce. Ten musí nejdřív přelstít poněkud nezvyklý přízrak, kostlivce s diamantovýma očima. Lipnická Samsonova věž zase nese jméno po krutém rytíři, unášejícím krásné dívky ze širokého okolí. Každou z nešťastnic uvrhl do místnosti v podzemí věže, která se dala otevřít jen zvenčí. Poslední odvlečené děvče v předtuše následujících událostí strhlo Samsona s sebou. Dveře se zaklaply, a ukrutníka čekal osud jeho obětí.

Nedobře dopadla i paní Kateřina, údajná žena bojovného husity Čeňka z Vartenberka, která se prý zamilovala do rytíře z nedalekého hrádku. Zhrzený manžel nejenže nechal svého soka v lásce zabít a zazdít v hradní kapli, ale přikoval k němu navíc nevěrnou Kateřinu.

Docela drsné, že. Tím spíše, že při stavebních úpravách kaple se počátkem 18. století nalezly kosterní pozůstatky dvou jedinců. Šlo ovšem nejspíš o tzv. depot kostí významného jedince, který si přál být v kapli pohřben, a navíc - zazděnou paní Kateřinu mají na několika dalších hradech, nejznámější je Kateřina z Opočna, kterou pro změnu zazdíval Mikuláš Trčka z Lípy.

Pravda, i Trčkům Lipnice náležela, ale ještě se zde vystřídal Oldřich z Rožmberka s husitou Smilem z Křemže. Trčkové z Lípy přicházejí teprve roku 1436, krátce přerušeni Thurny. Původně chudý rod se během husitských válek propracoval k nemalému majetku, a postupně se zařadil mezi nejbohatší v zemi. Když byl Adam Erdman Trčka, jeden z nejbližších spolupracovníků Albrechta z Valdštejna, zavražděn roku 1634 spolu se svým pánem v Chebu, zkonfiskovanou Lipnici obdržel "císařský" Vernier de Rougemont.

Místo, kde vznikl Švejk

Za třicetileté války se hrad stává roku 1645 švédskou vojenskou základnou. Vydrancovaná Lipnice je opuštěna Švédy teprve po uzavření Vestfálského míru o tři roky později. Vernierové ještě provedou opravy a barokní úpravy, je to však již labutí píseň kdysi významného hradu. Ten pomalu chátrá, využíván pouze pro hospodářské účely.

Opravdovou ruinou se pak stane po ničivém požáru roku 1869, k němuž dochází za posledních šlechtických majitelů Trautmannsdorfů. Ti nakonec prodávají hrad r. 1925 za symbolickou cenu jedné koruny Klubu československých turistů.

Ve 20. letech se ve zdejších krajích objeví osobnost, dodnes neodmyslitelně s Lipnicí spjatá – Jaroslav Hašek. Stráví zde konečná léta svého života a na místním hřbitově nalezne i poslední odpočinek. Právě v Lipnici vznikne převážná část Osudů dobrého vojáka Švejka, dílem v jeho domku a dílem v hostinci U České koruny.

Haškův pravnuk

Haškovu komůrku ovšem naleznete i na lipnickém hradě, kde slavný spisovatel coby svérázný průvodce občas působil, a Klubu českých turistů posléze oznamoval: "kdejaký pablb chodí po hradě a poklady hledá, a tím způsobuje nemalou škodu památce významné".

Do Lipnice Hašek přijel v létě roku 1921 s malířem Jaroslavem Panuškou a svou druhou ženou Šurou, ruskou tiskárenskou dělnicí, s níž se oženil přes neukončené předchozí manželství (souzen za bigamii nebyl pouze díky tehdejším neuspořádaným ruským právním poměrům). Zakoupil si zde malý domek, dnes Památník Jaroslava Haška, kde návštěvník spatří i věci dovezené z Ruska jako samovar či Haškovy obří filcové válenky, což by jejich někdejšího majitele jistě nemálo pobavilo.

Do hostince U České koruny, kam spisovatel více než rád docházel, a kde byl navíc ke své spokojenosti nějaký čas ubytován přímo nad lokálem ("konečně bydlím v hospodě, nic lepšího mě nemohlo potkat"), můžete zajít i dnes. Přespat lze v Haškově apartmá, k pití možno objednat Haškův kvasnicový ležák, k jídlu zase pravý Haškův guláš. A kdože vám ho uvaří? Nikdo jiný než Martin Hašek, pravnuk slavného spisovatele, jehož příbuzným restaurace náleží.