Městečko legend, tajemného elixíru a zázračných léčivých účinků

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Do malého městečka jménem Panenský Týnec na hranici Středočeského a Ústeckého kraje dorazí každoročně stovky návštěvníků. Láká je zdejší zámeček, zajímavé okolí, ale především ruiny nedokončeného gotického chrámu sester klarisek, kde nejeden z příchozích doufá nalézt pomoc v obtížích zdravotních i jiných.

Panenský Týnec

Panenský Týnec,zdroj: Helena Kalendová

Týnecký městys leží na důležité cestě z Prahy do Lipska, nazývané kdysi "Via regia", Královská cesta. Někdejší vlastnictví kladrubského kláštera získali Žerotínové (Žirotínové), rytířský rod usazený od 12. století převážně na Lounsku. Však se také Týnec nazýval původně Žirotský, jméno Panenský později získal díky klariskám, panenským řeholnicím, přivedeným sem jedním ze Žerotínů.

Mezi členy rodu (pozor, nezaměňovat se stejnojmenným moravským) nalezneme hned několik důležitých osobností. Jan Plichta ze Žerotína, pravděpodobný stavitel blízkého hradu Žerotín, padl spolu s králem Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli. Jeho potomek Habart (Gebhardus) založil v Týnci koncem 13. století klášter sester klarisek, teprve třetí v našich zemích, prý z vděčnosti za uzdravení neplodné manželky Škonky (Scholastiky) svatou Anežkou.

Paní Škonka povila svému muži hned několik potomků, mezi jinými proslulého válečníka a turnajového rytíře Plichtu ml. ze Žerotína (1291 – 1322), jehož bojový věhlas pronikl i do cizích zemí, jak zmiňuje Dalimilova kronika: "Ten opustil Čechy, odjel do dálavy, bil se v každém boji jako rytíř pravý. Ten římskému králi pomoh v každé srážce, králi anglickému často dělal strážce a zvítězil všude, kde se vojska střetla. Na hrdinstvích měl vždy největší podíl. Dvě stě let se lepší rytíř nenarodil."

To on začal se stavbou monumentálního, avšak nikdy nedokončeného týneckého chrámu. Dny statečného rytíře se předčasně naplnily 28. září 1322 v bitvě u Mühldorfu, kde bojoval po boku krále Jana Lucemburského. Dle pověsti odpočívá ve zdejším podzemí a dodnes stráží svůj Panenský Týnec.

Městečko opředené legendami

Legend se ke zdejšímu městečku váže hned několik. Někteří tu hledají ztracené ostatky Anežky Přemyslovny. Co když za husitských válek přinesly pražské klarisky tělo svaté zakladatelky právě do sesterského Týnce? Pravda, husité si servítky nebrali, jak vidno na případu pozůstatků krále Václava IV. "Táboři se vlámali i do hrobky královské, a vyňavše tělo krále Václava IV. z rakve, tropili s ním žerty ohavné, aby pozdě na noc, opilí vínem klášterním, s trofejemi rozbitých obrazů a mnišských kápí vraceli se do Prahy," praví historik Josef Pekař.

Kdo ví, možná údajná tajná chodba skrývá i další poklady, třeba tajný recept na zázračnou vlaštovčí vodu, tedy tak zvané kapky svaté Anežky. Recept na léčivý elixír měly pražské klarisky získat od vděčné polské šlechtičny, která se v nouzi uchýlila do Anežského kláštera.

"Jakási pocestná dáma, kterou neštěstí stihlo, usadila se mezi chudinou na Františku, a byla by tu v nemoci a bídě zahynula, kdyby se jí klarisky nebyly ujaly, kteréž jí přijaly do kláštera, kde jí daly léčiti, aby se pozdravila. Zůstala i potom v klášteře, aniž známo bylo, odkud jest, a kterak sluje. Konečně byly jí z daleké vlasti poslány prostředky k návratu. Z vděčnosti svěřila před odchodem svým klariskám tajemství, kterak onen lék se připravuje, a tím prokázala klášteru velké dobrodiní."

Lék, těšící se ve své době značné oblibě, upadl v zapomnění po zrušení kláštera. Pouhých pár lahviček zbylo u jisté pražské vdovy. Na její dveře jednoho dne zaklepal chudý student z Polska, údajný potomek šlechtičny-dobroditelky, shánějící se po rodinném receptu. Pokusy o zjištění složení tajemného elixíru však skončily tragicky: výbuch nepřežil student ani vlaštovčí voda, jejíž tajemství tak zmizelo navždy.

Klášter definitivně zrušil Josef II.

V 17. století sloužil Panenský Týnec jako letní sídlo pražských abatyší, roku 1782 byl spolu s mnoha dalšími definitivně zrušen Josefem II. Majetek připadl náboženskému fondu, od nějž jej získal pražský měšťan Jan Tuscany, jehož rodina přeměnila někdejší klášterní budovy v zámecké sídlo. Dalším majitelem se stal obchodník s plaveným dřívím z pražského Podolí Vojtěch Renner, a posléze v roce 1872 hraběnka Terezie z Herbersteinu. Herbersteinové drželi Týnec až do roku 1945.

A nedokončený chrám? Do monumentální přestavby malého klášterního kostelíka se na konci 13. století statečně pustil turnajník pan Plichta. Stavbu přerušil požár, poté husitské války, a dokončit se ji nepodařilo ani později. Zůstalo přes dvacet metrů vysoké kněžiště o délce jednadvaceti a šířce devíti metrů, dodnes působící majestátním dojmem, krásný gotický portál a barokní věž vcelku nezvykle propojená s gotickými ruinami.

Údajné léčivé účinky mají být pociťovány právě zde. Pobyt v "chrámu dobré nálady" prý zbavuje chmur a dodá radost ze života, alternativní lékaři dokonce pobyt v Týnci doporučují pacientům po úrazech hlavy či mozkové obrně. Inu, jestli tomu tak není, návštěva zajímavého a starobylého místa jistě neuškodí.

Nedostavěný kostel je také oblíbeným místem svatebním, je tudíž často možné spatřit dvojice, postávající v bývalém kněžišti s prosbou za vyvedený manželský svazek. Zdejší prostory si oblíbili i filmaři jako Juraj Jakubisko či Hynek Bočan, a natočena tu byla část filmové Kytice. Městečko mohlo mít navíc i vlastní lázně, o jejichž výstavbě uvažoval lékař prezidenta Masaryka dr. Maixner s dcerou, taktéž lékařkou. Bohužel "Vítězný únor" udělal tečku nejen za těmito plány.

Okolí? Studánky, menhir a pomník tří císařů

A okolí? V místech zaniklé vísky Pacov leží kostelík sv. Blažeje, pomocníka při krčních obtížích, a studánka s léčivým pramenem, jehož voda prý zachránila hraběcího synka. Chlapci uvízla v krku kost a nešla ven, po napití však kýchnul a kostička vyskočila, jak píše zdejší rodák Václav Beneš Třebízský. Pramen je dnes na soukromém pozemku, tudíž bohužel nepřístupný. Další studánku jménem Královka, kam kdysi královna Eliška Přemyslovna vhodila klíče od královského pokladu, nalezneme ve vsi Líský u Slaného. Třetí, tentokrát studánku Boženinu, nabízí spolu s Oldřichovým dubem nedaleká Peruc.

V Klobukách stojí menhir Kamenný pastýř, a u Vraného najdete tak zvaný pomník tří císařů coby připomínku setkání pruského krále Bedřicha Viléma, rakouského císaře Františka a ruského cara Alexandra, které se v těchto místech uskutečnilo 17. srpna 1813. Mocnáři zde zhlédli přehlídku spojeneckých vojsk před tažením proti Napoleonovi. Objevili se ostatně i v Panenském Týnci, kde ruský car navíc přespal. A opomenout samozřejmě nelze rodový hrad Žerotín, přes pozůstatky lákavý svými valy a příkopy. 

Tagy: Česko tip na vylet domácí kulturní památky čeští turisté hobby a volný čas turistika a cestovní ruch památky a architektura české dějiny

Zdroje: vlastní