Hradčanská loreta není jediná: Máme jich u nás desítky

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Při vyslovení slova "loreta" se většině z nás vybaví známé turistické lákadlo Pražského hradu. Loreta na Hradčanech se svými ambity, Svatou chýší a kouzelnou zvonkohrou však není jedinou svého druhu, loretánských kaplí najdeme v našich zemích několik desítek. Tu nejsevernější ukrývá Rumburk nedaleko česko-německých hranic.

Loreta v Rumburku: Svatá chýše

Loreta v Rumburku: Svatá chýše,zdroj: Helena Kalendová

Loreta není jen ta pražská

A co je vlastně loreta? Zvláštní typ kaple, který se od druhé poloviny šestnáctého století tak trochu módně rozšířil po katolických zemích Evropy. Loreto je středoitalské městečko v provincii Ancona, které se stalo slavným poutním místem díky tak zvané Svaté chýši (Santa Casa), legendárnímu nazaretskému obydlí Panny Marie. Legenda hovořící o přenesení anděly na pobřeží Jaderského moře má kupodivu i praktické vysvětlení – koncem 13. století byly prý po dobytí palestinského Akkonu části již tehdy uctívaného domku převezeny do bezpečí za pomoci řecké šlechtické rodiny Angeli, tedy - Anděly.

První loretánskou kapli v našich krajích vybudoval roku 1584 baron Kryštof ml. Popel z Lobkovic, který osobně italské Loreto navštívil, a repliku Svaté chýše pak umístil do areálu zámecké zahrady v Horšovském Týnu. Na slavné poutní místo zamířili i další šlechtici a na našem území postupně vyrostlo několik desítek loret, z nichž nejproslulejší je hradčanská z první poloviny 17. století.

Loreta nejsevernější, a to prý i v rámci Evropy, se nachází v pohraničním městě Rumburk, nazývaném kdysi "malou Paříží severu". Vznikla až počátkem století osmnáctého coby dílo známého rakouského architekta J. L. Hildebrandta, autora vídeňského Belvederu. Stavbu zadal kníže Anton Florian z Lichtenštejna (1656 – 1721), tehdejší majitel rumburského panství, diplomat a nejvyšší císařský hofmistr. Donatem Bramantem upravený nazaretský domek navštívil v roce 1691 za svého působení u papežského dvora a přímo v Loretu dal pořídit jeho přesný nárys.

Kaple rumburská tak souhlasí s italskou předlohou jak ve výzdobě a architektonickém členění, tak v měřítku. Přesněji - délka 13,5 metru, šířka devět metrů, výška 11 metrů. Vnější výzdobu tvoří reliéfy ze života Panny Marie, sochy deseti proroků a deseti Sibyl, dokonce bychom zde kdysi zaslechli i loretánskou zvonkohru. Barokní sochy na balustrádě před vchodem, zobrazující Ježíšovo příbuzenstvo, vytvořil Franz Biener ze saského Schirgiswalde, který působil jako dvorní sochař dánského krále a stal se také autorem sochařské výzdoby svatovavřineckého chrámu s hrobem sv. Zdislavy v nedalekém Jablonném v Podještědí.

Černou Madonu instalovali před 310 lety

Srdcem rumburské loretánské kaple je socha Černé Madony, zhotovená pro knížete Lichtenštejna v Římě roku 1694. Papežem Inocencem XII. posvěcená soška z lipového dřeva byla nejprve vystavena k veřejnému uctění přímo v italském Loretu, později pak odvezena do českých zemí. Od slavnostní instalace milostné sochy do rumburské Lorety (15. září 1707) uplyne letos právě 310 let.

Rumburská loretánská kaple se stala významným poutním místem severních Čech i celé Lužice, odkud směřovaly k Černé Matce Boží zástupy prosebníků, vyprošujících si pomoc či zdraví. Na třicet zázračných uzdravení zaznamenává zdejší pamětní kniha. Lidé přicházeli i na tradiční odpustkovou slavnost "Porciunkuli" (nazvanou dle jména malé kapličky v Assisi, považované za kolébku františkánského řádu, z něhož se kapucíni odštěpili), konanou každoročně v měsíci srpnu.

Tak jako pražská, i rumburská loreta se nachází v areálu bývalého kapucínského kláštera. A jak se vousatí bratři objevili v Rumburku? Popud k založení přišel od tehdejšího majitele panství hraběte Františka Eusebia z Pöttingu (1626 – 1679), dvorského úředníka a velvyslance ve Španělsku. Chtěje Bohu vyjádřit vděčnost, zavázal v závěti pod hrozbou ztráty dědictví své nástupce, aby vybudovali klášter pro dvanáct kapucínských řeholníků. Od nového majitele pak získal panství kníže Anton Florian z Lichtenštejna (1656 – 1721), který tak musel přijmout i zmíněný závazek, díky čemuž se koncem 17. století stala typická mnišská postava v hnědé kutně, sandálech a s výrazným plnovousem běžnou součástí rumburských uliček. Svou prostotou a nemajetností i péčí o chudé a nemocné došli zdejší bratři obliby u všech vrstev obyvatelstva.

Akce K a její důsledky

Z Rumburku kapucíny vypudila až tak zvaná Akce K v dubnu 1950, likvidující řeholní život v celé zemi. Klášter byl zabrán a zrušen, poslední kvardián P. Mansuet Ston internován. Prázdný objekt se stal depozitářem Okresního muzea, později byl upraven pro potřeby městské knihovny, která v objektu sídlí dodnes. Teprve v roce 1995 byl loretánský areál zpřístupněn veřejnosti a o rok později se přistoupilo k celkové obnově.

Pro zajímavost – při Akci K bylo v Československu zlikvidováno na 219 řeholních domů a internováno 2376 řeholníků, z nichž někteří pak byli přesunuti do vězení či k PTP. Pro internaci se vybírala odlehlá místa, z řeholních budov byl zvolen například Broumov, Želiv, Bohosudov, Hejnice, Osek a další. Kláštery se ocitly "v péči státu", majetek byl zabaven, případně rozdělen mezi nejrůznější instituce. Z budov se namnoze díky "péči" armády či státních statků staly ruiny, řada vzácných děl byla zničena a rozkradena právě těmi, kteří se o ně měli nově postarat. Legalizaci záboru zajistila zpětná vyhláška z 31. 5. 1950, převádějící správu řeholního majetku "nesloužícího řeholním účelům" na státem řízený náboženský fond.

Členem řeholního konventu byl také P. Leonard (Anton) Slezák (1909 – 1995), který se do rumburských dějin zapsal nejen jako poslední kapucín, ale také coby zachránce města. Když totiž v květnu 1945 dorazili polští a sovětští vojáci, schylovalo se k leteckému bombardování Rumburku. Na poslední chvíli se právě páteru Leonardovi podařilo přesvědčit velitele sovětských jednotek, aby od akce upustil. Za tento čin získal československé občanství, a přestože byl smíšeného původu, nebyl zařazen do odsunu. Po zrušení kapucínského kláštera pracoval P. Leonard v cihelně, k duchovní správě se vrátil teprve koncem svého života. Sestry uršulinky z Jiřetína pod Jedlovou, kde za socialismu nuceně pobývalo několik set řeholnic z cca sedmi řádů, na laskavého kněze veselé povahy dodnes vzpomínají. P. Leonard zemřel r. 1995 a byl pohřben v Praze na břevnovském hřbitově.

Nově opravený barokní klenot severních Čech je přístupný celoročně. Návštěvníci se mohou těšit na nejrůznější koncerty, výstavy či netradiční akce. Zkuste třeba Loretánskou muzejní noc nebo večerní prohlídku při svíčkách s doprovodem varhan. A nenechte si ujít každoročně slavenou "Porciunkuli", svátek spojený s řády františkánů a kapucínů. V čase vánočním pak můžete obdivovat původní klášterní betlém, vzniklý zásluhou právě rumburských kapucínů. O zdejších Svatých schodech ani nemluvě. 

Tagy: Česko tip na vylet domácí rumburk hobby a volný čas turistika a cestovní ruch památky a architektura české dějiny loreta

Zdroje: vlastní