V sociální demokracii se pod vlivem nedávné vládní krize diskutuje o prezidentském kandidátovi, kterého by strana mohla podpořit. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka před časem uvedl, že mezi dosavadními uchazeči o post hlavy státu nevidí levicového uchazeče, který by se postavil mocenskému paktu mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem.

Sociální demokraté chtějí v listopadu uspořádat vnitrostranické referendum. Do té doby mohou počkat, zda se někdo takový objeví ať už přímo ve straně či v jejím okolí, případně k tomu dát impuls. Stále je však ve hře i podpora některého z už ohlášených adeptů na prezidentskou funkci.

Je zjevné, že chování Miloše Zemana kolem odvolávání ministra financí Andreje Babiše sociální demokracii, ale především jejího předsedu vyburcovalo k tomu, aby se pokusili nalézt levicově naladěného kandidáta a vyhnuli se tak podpoře Zemana. Pokud ČSSD vygeneruje sobě blízkého kandidáta, může významně ovlivnit to, jak se příští prezidentská volba odehraje.

Řešit prezidentského kandidáta v listopadu, jak chtěla ČSSD původně, je samozřejmě pozdě, proto dává smysl Sobotkovo vyjádření, že pokud by sociální demokracie našla spřízněnou osobnost, diskuze o kandidátovi by se mohla uzavřít již během léta.

Kandidát reprezentující hodnoty sociální demokracie 

Podle Sobotky sociální demokraté v této souvislosti zmiňují hlavně jméno ministra zahraničních věcí a místopředsedy sociální demokracie Lubomíra Zaorálka a předsedy senátu Milana Štěcha. Na dotaz Seznam.cz, zda zaznívá také jméno předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly, Sobotka připustil, že padá mnoho jmen, i toto. V sociálnědemokratických kruzích se lze dokonce setkat s úvahou, že by na prezidenta měl kandidovat samotný Sobotka, ten to však odmítá.

Sociální demokracie si musí v první řadě odpovědět na otázku, čeho chce nominací vlastního kandidáta dosáhnout. Logické by bylo navrhnout někoho, kdo má šanci zvítězit, to ale nemusí být jediným záměrem představení vlastního uchazeče o post prezidenta. Nemusí to být ani hlavní cíl.

Už samotný fakt, že ve hře bude kandidát či kandidátka, která reprezentuje hodnoty sociální demokracie, má svůj význam. ČSSD tím potvrzuje, že zastupuje důležitý ideový proud ve společnosti. I kdyby dotyčný nepostoupil do druhého kola, pokud vyloženě nepropadne a neudělá ostudu, může straně pomoci a propagovat témata, na kterých si ČSSD zakládá.

Kandidaturu Jiřího Dienstbiera za sociální demokracií v minulé volbě můžeme v tomto ohledu označit za úspěšnou, byť kladenský senátor v prvním kole obsadil až čtvrtou příčku. Ovšem Dienstbiera a třetího Jana Fischera, který byl dlouho považován za favorita, dělilo jen něco málo přes 12 tisíc hlasů. Ve skutečnosti však Dienstbier se svými více než 829 tisíci hlasy, neměl o tolik méně než ČSSD v roce 2013, kdy jí na volební výhru stačilo jen něco přes milion hlasů.

Bývalý a současný šéf odborů 

Lubomír Zaorálek ani Milan Štěch nejsou špatní kandidáti. Oba reprezentují sociálnědemokratickou politiku. Oba mají významné politické funkce, byť ta Štěchova se jako předstupeň k prezidentskému postu hodí o něco více. Zaorálek naproti tomu disponuje vlastnostmi, které by mu v prezidentské volbě byly k užitku. Je výrazný, má dobré rétorické schopnosti, dokáže být přesvědčivý a voliči ho dobře znají. Zaorálek k sociální demokracii neodmyslitelně patří a umí zaujmout.

Milan Štěch a Josef Středula mají společné to, že jeden je bývalý a druhý současný šéf ČMKOS. Středula je ale typ řečníka, který dovede oslovit různé skupiny voličů. Jako vzdělaný a kultivovaný, současně však rázný představitel odborů by na svou stranu mohl přetáhnout nejen část levicového elektorátu, nýbrž i nějakého toho středového voliče.

Vzhledem k nízké oblibě politických stran a rovněž ke klesajícím preferencím ČSSD by bylo výhodnější nasadit kandidáta, který není přímo členem strany, respektive je levicovým kandidátem s podporou třeba i více stran. Josef Středula má sice nejblíže k sociální demokracii, stejně tak by ho však mohli podpořit komunisté či Zelení. To vše ale platí jen v případě, že cílem je opravdu dosáhnout co nejlepšího výsledku.

Samozřejmě největší nevýhodou předsedy ČMKOS je to, že odbory se u významné skupiny voličů netěší moc velké oblibě. Středula by tak musel středové voliče šikovně přesvědčit svými názory a postoji a to tak, aby si zároveň neodradil ty, co ho mají rádi jako předáka odborů. Otázka je, zda by Středula do něčeho takového vůbec šel. Během kampaně by si musel leccos protrpět a výsledek by byl nejistý.

Emancipace od bývalého předsedy

Může se stát i to, že na poslední chvíli do prezidentské volby zasáhne Miloš Zeman tím, že od své kandidatury upustí. Přibývá zpráv o jeho únavě. Itinerář hlavy státu je nacpaný k prasknutí a prezidenta to očividně zmáhá. Zároveň ale Zeman slíbil, že nepovede žádnou kampaň, respektive nebude asi dělat nic, co by ho vyčerpávalo víc, než je nutné, a prakticky měsíce před prezidentskou volbou stráví v sedě.

Pokud by Miloš Zeman nakonec nekandidoval, vyhlídky kandidáta s podporou sociální demokracie by významně stouply. Zvlášť když by kromě něj nebyl ve hře jiný uchazeč, který by mohl oslovit levicověji naladěné voliče. V případě Zemanovy kandidatury bude pro Lubomíra Zaorálka, Milana Štěcha, ale i Josefa Středulu velmi těžké do druhého kola prezidentské volby postoupit. Museli by získat část voličů, která ale spíš tíhne k Jiřímu Drahošovi či Michalu Horáčkovi.

To, že by na post hlavy státu kandidoval Sobotka, není pravděpodobné a šéf sociálních demokratů to ostatně sám vyloučil. Zajímavé je, že právě Sobotka by za jistých okolností nemusel být bez šance, ovšem záleželo by na společenské atmosféře a aktuální situaci. Předseda ČSSD už několikrát například v případě tzv. lánského puče či nedávného střetu s prezidentem na Hradě dokázal získat na svoji stranu část společnosti, která jeho straně běžně nakloněná není.

Sobotka by tak mohl zafungovat jako někdo, jehož volbou by voliči naředili efekt premiéra Babiše a prezidenta Zemana v duchu demonstrací, které se před časem konaly v Praze i v jiných městech. Předseda ČSSD by se ne neúspěšně mohl stát symbolem odporu vůči dvojici Zeman-Babiš. To se zřejmě nestane. V každém případě je cenné, že sociální demokracie chce prezidentskou volbu obohatit tím, že vyvolává poptávka po levicovém kandidátovi.

Pokud se ČSSD přikloní k jinému kandidátovi než k Miloši Zemanovi, bude to mít především význam dovnitř sociální demokracie. Ta se už konečně potřebuje emancipovat od svého bývalého předsedy, vytvořit si od něj odstup a přestat se štěpit na postoji k němu. Pro ČSSD by tak bylo nanejvýš zdravé, kdyby podpořila někoho jiného než Zemana, který se jí snaží škodit, kde může.