Prezident a čestný předseda Strany práv občanů (SPO) Miloš Zeman o víkendu navštívil sjezd své strany, kterou se opět chystá v podzimních sněmovních volbách volit. Strana vznikla v roce 2009 z iniciativy občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana. Bývalý premiér byl několik měsíců dokonce jejím předsedou. Od té doby se k ní hlásí a projevuje jí svou přízeň. V minulosti nesl název uskupení i přízvisko ZEMANOVCI.

Strana práv občanů není jen stranou Zemanových fanoušků a přátel, ale také blízkých spolupracovníků. Jejím místopředsedou je prezidentův poradce Martin Nejedlý, členy předsednictva pak vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář, který působí rovněž jako předseda SPO ve Zlínském kraji, či ředitel Odboru analytického Kanceláře prezidenta republiky Radek Augustin, který je pro změnu předsedou SPO v Olomouckém kraji.

Hlava státu může mít svoji stranu. Nikdo ji nenutí, aby vystupovala nadstranicky a držela si od politických subjektů odstup. Má právo mít svou mocenskou základnu v podobě politického uskupení.

Prezident musí jen počítat s tím, že se k němu představitelé ostatních stran nebudou chovat jako k nestrannému moderátorovi politických sporů a nesporné autoritě, ale jako ke svému rivalovi, představiteli jiné politické strany, kterým de facto Zeman je.

Strana přátel Miloše Zemana

Prezident se touto cestou vydal a zatím mu to, zdá se, neškodí. V době, kdy stranictví není v kurzu a také další případní prezidentští kandidáti dávají najevo distanci od politických uskupení, on se podporou své straně netají a na jejím sjezdu pronáší věty, kterými se s ní plně ztotožňuje: "Díky tomu nás téměř nikdo nevolil." "Tam, kde jsme byli v koalici se Stranou přímé demokracie, jsme byli úspěšní."

Postoj Zemana je v pořádku. SPO je strana, kterou založili jeho přátelé, měla v názvu Zemanovo jméno a rovněž iniciovala petici za přímou volbu prezidenta, kterou Zeman následně vyhrál a splnil si tak svůj dlouholetý sen. Strana práv občanů s ním vznikla a na tom také padá.

Jediné, co nedává smysl, je, že navzdory tomu všemu má řada sociálních demokratů takový problém se od hlavy státu odpoutat a přiznat si, že mezi jejich stranou a Zemanem je konec. Někteří sociálnědemokratičtí politici by pořád ještě chtěli, aby se ČSSD k němu opět přiblížila a v případě, že by znovu kandidoval na prezidenta, ho podpořila.

Prezident má ale vlastní favoritku a sociální demokraté mohou žárlit, dělat scény nebo se dokonce snažit přebrat Zemana Straně práv občanů, ale není to ani důstojné, ani pravděpodobné, že by se to podařilo.

Moment, kdy se to pokazilo

Klíčový zvrat ve vztahu Zemana a sociální demokracie nastal během nepřímé prezidentské volby v roce 2003, kdy se měl někdejší premiér stát na základě vnitrostranického referenda kandidátem ČSSD na prezidenta. Zeman však odmítl nastoupit v první volbě a čekal až na druhou, kde ho ale nakonec všichni poslanci za ČSSD nepodpořili.

Skoro to vypadá, jako by část ČSSD přistoupila na to, že strana tak skutečně zradila Zemana, který měl tudíž důvod na sociální demokracii zanevřít a vzdálit se jí. Proto by to měla být ČSSD, kdo svou chybu napraví, o prezidenta republiky se bude ucházet a přesvědčí ho o své oddanosti.

Zeman obklopený svými blízkými (Marcel Chládek, Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, Jan Veleba) | zdroj: Profimedia

Je to však sám bývalý předseda sociální demokracie, kdo může za to, že v prezidentské volbě před čtrnácti lety dopadl, jak dopadl. Nejprve se tvářil, že kandidovat nechce, pak svou kandidaturu různě podmiňoval a nakonec se rozhodl jít až do druhé volby.

Žádný div, že se takové kličkování některým sociálním demokratům nelíbilo a Zemana nevolili. Nyní má prezident SPO, které doporučuje, aby pro letošní volby do Poslanecké sněmovny vytvořila spojenectví s hnutím Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury. Zeman na sobotním sjezdu své strany připomněl, že v loňských krajských volbách SPO uspěla a dostala se do zastupitelstev krajů tam, kde kandidovala v koalici s SPD.

Podle prezidenta má SPO a SPD mnoho společných programových bodů, například přímou volbu starostů, primátorů a hejtmanů nebo tzv. panašování či systém referend a v neposlední řadě také postoj k migraci.

Zeman považuje Okamurovu Svobodu a přímou demokracii za partnera pro svou stranu. Tímto doporučením ukazuje, k jakým uskupením a politikům má blízko.

Zeman a Okamura si rozumí 

Témata, se kterými přichází Okamura, a o nichž hovoří Zeman, se skutečně z velké části překrývají. Je to zvláštní mix populismu, nacionalismu a částečně levicových opatření.

Když se v programu Svobody a přímé demokracie píše například o tom, že hnutí zavede strop pro výši sociální podpory pro občany, kteří "nežijí řádným životem", nebo když SPD tvrdí, že podpora nesmí "umožnit lenochům žít lépe než lidem, kteří pracují", podobné názory zastává i prezident Zeman.

Stejné je to i s migrací a islámem. Svoboda a přímá demokracie u nás nechce "nepřizpůsobivé imigranty nebo příchod islámských náboženských fanatiků". Podle SPD musí také policie zahájit účinnou kontrolu hranic a zpravodajské složky musí "důsledně sledovat islamisty podporující džihád a šaríu" a orgány činné v trestním řízení musí důsledně postihovat projevy radikálního islámu.

To vše by jistě podepsal i Miloš Zeman. Okamurova SPD ale zatím spolupráci s SPO při volbách do sněmovny na celostátní úrovni vylučuje.

Přátelé a příznivci Zemana v sociální demokracii by měli po vzoru bývalého ministra školství Marcela Chládka, který se na začátku února stal předsedou SPO ve Středočeském kraji, změnit dres a přestoupit do Zemanovy strany nebo alespoň do hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.

Jak řekl Zeman na konci svého projevu na sjezdu SPO: "Těším se na to, že ať vyhrajeme nebo prohrajeme, budeme se vždy jako přátelé a jako kolegové trvale potkávat." To už je nějaká motivace k přestupu z ČSSD do Strany práv občanů.

Sociální demokracie není strana přátel Miloše Zemana, tou je SPO a pokud se Zeman rozhodne znovu kandidovat na prezidenta, bude jejím stranickým kandidátem.