Podle archeologických nálezů na severu Evropy se šneci pojídali už v době kamenné. Ještě v 18. století bývali hlemýždí ve Vídni velmi oblíbeným jídlem a za kostelem svatého Petra v centru města fungoval i šnečí trh. Tito tvorové totiž nebyli považováni za maso, a byli tak už od středověku vítanou stravou v době velikonočního půstu. Tradice se ale postupně vytratila a dnes se jich samozřejmě zkonzumuje nejvíce ve Francii.

Šneci přitom bývali i součástí staročeské kuchyně, jedli se mimo jiné o Vánocích a byli spíše jídlem chudých. Spojení jejich konzumace s církevními svátky ale zřejmě vedlo k tomu, že se u nás později odmítali jako buržoazní jídlo.

Andreas Gugumuck svou Vídeňskou šnečí manufakturu založil v roce 2014. Hlemýžďů prodá ročně na půl milionu, nabízí také hlemýždí kaviár, vajíčka a játra. Jeho produkce se prodává nejen v Rakousku, ale míří i do zahraničí. Návštěvníci farmy se mohou zúčastnit komentované prohlídky, workshopů zaměřených na pěstování šneků a mohou zakoupit či ochutnat plody Gugumuckovy práce.

Hlemýždi dnes přitom nejsou jen součástí rakouského kulinářského dědictví, ale mohou být i příslibem do budoucna jako ekologicky šetrná alternativa k masu. Šnečí tradice se pomalu obnovuje i u nás, a to nejen ve formě hlemýždích farem, ale i v nabídce českých restaurací.

Šneci sice nepatří k nejrychlejším tvorům na světě, ale jak říká Exupéryho Malý princ: "Stačí, když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci."