Viera Husáková, rozená Čáslavská, druhá manželka osmého prezidenta byla veřejnosti takřka neznámá.  Absolventka právnické fakulty pracovala jako redaktorka týdeníku Nové slovo.

Podle pamětníků velmi empatická, vzdělaná a emancipovaná intelektuálka. Překládala knihy z němčiny a francouzštiny, je autorkou i několika rozhlasových a televizních her. Z prvního manželství s moderním pětibojařem a právníkem Jozefem Millerem měla dvě děti. Žila s dcerou v Bratislavě a své společenské styky, vztahy i zvyky neměnila ani poté, co se v roce po sňatku v roce 1975 stala "první dámou".

Oficiality nemilovala, na veřejnosti se pohybovala bez ochranky, ale výhodám plynoucí z jejího statusu se nebránila. V červnu 1977 oslavila čtyřiapadesáté narozeniny. V srpnu, společně s manželem, ještě vítala íránského šáha Rezu Pahlavího. O dva měsíce později, 17. října, odletěla vládním speciálem do Košic, odkud ji bodyguard, poručík Jaslovský odvezl do Bardejovských lázní. Ubytovala se ve vile Carola, vyhrazené pro VIP pacienty.

Pacienti SANOPS (Státního sanatoria pro nomenklaturní kádry) a jejich rodinní příslušníci měli oproti "pracujícímu lidu" celou řadu výhod. Staral se o ně zvlášť vyčleněný lékař a pokud šlo o opravdu vysokého stranického či ústavního činitele (a JUDr. Gustáv Husák splňoval obojí), věnoval se jim osobně ředitel lázní MUDr. František Radač.

Viera Husáková | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

Zvláště vybraní kuchaři připravovali jídla na přání, sympatické servírky je podávaly na luxusním porcelánu. Ve svých apartmánech měli televizory a telefony, někteří i s přímou linkou na pražský Hrad.

"Ve čtvrtek (20.října) ráno mne paní Husáková požádala, že má špatné spojení s Prahou, abych zařídil, aby spojaři tuto záležitost opravili. Volal jsem řediteli spojů do Bardejova a ten slíbil, že tam rychle někoho pošle. Pak jsem doprovázel paní Husákovou na proceduru a někde v parku jsme se potkali se spojaři, kteří měli uniformy. A ona mi řekla, abych se odebral s nimi zpátky do vily, že bude pokračovat s paní Schmitzingovou, že ony si už poradí a že já můžu jít." (J.Jaslovský)

Poslední schůdek

Po poledni ukončila manželka prezidenta léčebnou kúru a v doprovodu kamarádky, sekretářky z Úřadu slovenské vlády Blanky Schmitzingové, odešla zpátky do vily na oběd. Obě ženy chtěly vejít, jako obyčejně, zadním vchodem, ke kterému vedlo o něco méně schodů než k hlavnímu. Jelikož byl ale Jaslovským uzamčen, rozhodly se jít přes kuchyň umístěnou v přízemí.

Viera Husáková přehlédla malý schůdek před separátními kuchyňskými dveřmi, škobrtla a upadla. Následný rentgenový snímek ukázal naštípnutou ramenní kost. Každá taková mimořádná událost u prominentních pacientů se musela hlásit do Bratislavy na SANOPS. Šlo pravděpodobně o osteoporózu, čili lidově řečeno řídnutí kostí, a takováto zlomenina  byla u ní v pořadí už třetí.

Banální úraz, který by zvládli bez problému v bardejovské nemocnici, kdyby… Kdyby nešlo o choť prezidenta. Vzápětí se rozjel kolotoč telefonických intervencí, při kterých se slouhové různých hodností předháněli v aktivitě. Výsledek? Neuplynuly ani dvě a půl hodiny a z Bratislavy startoval vrtulník s tříčlennou posádkou k mimořádnému letu "za záchranu lidského života".

Velké manévry

Profesor Novák z bratislavského SANOPS byl v koupelně a telefon vzala jeho tajemnice. Po krátké konzultaci známý chirurg sdělil doktoru Radačovi, že ihned přicestuje do Bardejova, jen jak mu 5. správa zajistí letadlo.

Novák o věci informovala ředitele SANOPS MUDr. Gajdoše, kterému sdělil, že ho ředitel lázní požádal, aby osobně převzal léčbu prominentní pacientky. Ostatně Viera Husákova byla již dvakrát v Novákově péči.

vila Carola | zdroj: Archiv Miroslava Kačora Ředitel SANOPSu souhlasil s jeho odletem do Bardejova, ale důrazně ho upozornil, aby důkladně zvážil po osobním vyšetření pacientky, zda je okamžitá přeprava do Bratislavy nutná.

Zástupce náčelníka 7. odboru 5. správy (ochrana stranických a ústavních činitelů) Federálního ministerstva vnitra podplukovník M.P. vše ochotně a rychle zařídil. Ihned kontaktoval náčelníka letky pplk. Ďurča, který navrhl přepravit zraněnou manželku prezidenta do Bratislavy vrtulníkem místo leteckým speciálem a zdůvodnil to úsporou času.

Podplukovník M.P. zavolal do lázní, kde v pokoji pacientky krátce hovořil s poručíkem Jaslovským a doktorem Radačem, který souhlasil s přepravou vrtulníkem, pouze podplukovníka požádal, aby nic nehlásil "nahoru" až do příletu do Bratislavy.

Letět nebo zůstat?

Letka Federálního ministerstva vnitra byla určena především pro praktickou činnost SNB. Rychlou přepravu osob a materiálů při vyšetřování, při zásazích proti pachatelům trestné činnosti i při sledování a pronásledování podezřelých osob, také k vyhodnocování dopravních situací.

Letci pomáhali i při složitých hospodářských a stavebních činnostech. Velmi se osvědčila i při různých záchranářských akcích a mnozí dodnes vděčí pilotům vrtulníků za svůj život. V nemalé míře byla využívána, a to ze zákona, k přepravě stranických, vládních a ústavních činitelů nebo oficiálních státních návštěv. Je přirozené, že piloti letky, ať již letadel nebo vrtulníků, patřili ke špičkovým profesionálům ve svém oboru.

Viera a Gustáv Husákovi | zdroj: Archiv Miroslava Kačora V 17: 00 hodin přistál vrtulník, jehož posádku tvořili piloti Milan Fábík a František Mihálik, společně s palubním technikem Samuelem Durčem, na velkém parkovišti Bardejovských lázní. Z vrtulníku vystoupil prof. Novák s velitelem stroje Fabíkem a přivítali se s Radačem. Pak odejeli Jaslovského Tatrou T 613 do vily Carola.

V průběhu cesty rozmlouvali oba lékaři o rozsahu zranění Husákové. Novák údajně zastával názor, že je třeba okamžitá letecká přeprava pacientky do SANOPS. Radač přesvědčoval Nováka, že by bylo vhodné zůstat v Bardejově a přepravu uskutečnit až druhý den ráno. Novák mu sdělil, že ráno v Bratislavě operuje a navíc s sebou nemá osobní potřeby.

Po příchodu Nováka a Radače k pacientce a po běžném seznámení s rentgenovými snímky zraněného ramene trval Novák na okamžitém převozu do Bratislavy, protože zlomeninu bude muset "klincovať".

Viera Husáková chtěla v lázních zůstat. Byla přesvědčena, že se jí tam dostane dostatečné odborné péče a také proto, že se tam cítila dobře. Navíc nechtěla zpátky do svého bratislavského bytu, kde se dcera Alexandra připravovala ke zkouškám. Novák ji přemluvil. Jaslovský poté odvezl oba k vrtulníku. Tam mu profesor sdělil:"Až přijedete zítra do Bratislavy, navštivte mě, chci vám něco sdělit." Význam věty si poručík Jaslovský tehdy nedovedl vysvětlit.

"Hovořil jsem s Fabíkem, prvním pilotem, o tom, zda by nemohli letět až zítra ráno. Říkal, že ne. Že musí letět. Jakoby měl křeče. Že musí letět v každém případě."

Neprofesionalita bodyguarda

Subtilní bývalý prezidentův osobní řidič si po letech kritické chvíle vybavuje: "Nastoupili jsme do vrtulníku, nesl jsem kufřík s jejími osobními věcmi a samozřejmě jsem se posadil vedle ní. Ona si přála, abych s ní letěl. No, a na to mi profesor Novák řekl, abych vystoupil a paní Husákové sbalil všechny potřebné věci, které tam měla ve svém apartmá. A abychom s paní Schmitzingovou odjeli ráno autem do Bratislavy. Byl jsem naštvaný, že mi nějaký civil nemá co rozkazovat."

Pro poručíka Jaslovského osudový okamžik. Zřejmě stres z nezvykle dramatické situace a úcta k autoritě váženého profesora způsobily, že se nezachoval jako profesionál. Novák mu nemohl a nesměl dávat rozkazy a on měl povinnost letět se svou svěřenkyní. Přesto ho uposlechl a z vrtulníku vystoupil. Zachránil si život.

V půl šesté večer odstartoval vrtulník letky ministerstva vnitra s tříčlennou posádkou, Vierou Husákovou a profesorem Novákem. 

Sled osudových událostí

Ve 17:49 přistál vrtulník na letišti Poprad, kde doplňuje palivo. Mezitím se povětrnostní podmínky natolik zhoršily, že dispečink radil pilotovi, aby přistál v Piešťanech. Fabík neposlechl.

V 18:00 klesla vlivem neustálého zhoršování meteorologických podmínek horizontální dohlednost na  bratislavském letišti, takže všechny pravidelné lety byly zrušeny a žádná letadla dispečink nepřijímal a ani nepovoloval starty. Z rozhovoru, který mezi sebou vedli Petr Z. a Alexandr K., pracovníci řízení letového provozu v Bratislavě, je zřejmé, že měli vážné pochybnosti o možnosti přistání vrtulníku v tomto počasí.

Vladimír M. z briefingu se v rozhovoru s Růženou V., pracovnicí služby řízení letového provozu, vyjádřil, že když jde o záchranu lidského života, je třeba též něco riskovat.

V 18:17 vrtulník vzlétl z popradského letiště do Bratislavy.

V 18:45 telefonoval prezident republiky operačnímu důstojníkovi 7. odboru. Ptal se ho, zda už vrtulník přistál. Operační mu sdělil, že dosud nemá žádné zprávy. Prezident odpověděl, že zavolá později. Asi za 15 minut volal znovu a situace se opakovala.

V 19:08 posádka vrtulníku požádala o přistavení služebního auta na piešťanské letiště v případě, že vrtulník nebude moci v Bratislavě přistát.

V 19:20 se prezident potřetí marně dožadoval informací od operačního důstojníka. Mezi řečí prezident kapitánovi oznámil, že na palubě je jeho žena, která upadla v lázních a poranila si rameno. Dále prezident uvedl, že to asi není nic vážného a ptal se: "Kdo to spískal, v takovém nečase letět vrtulníkem?" Operační odpověděl, že neví. Přeci by nepráskl svého nadřízeného.

V 19:25 se tento nadřízený operačního, pplk. M.P. zdržoval na ploše letiště a zřetelně slyšel zvuk vrtulníku, který ale trval jen krátce a pak zanikl. Lekl se a okamžitě požádal o informace na stanovišti řízení letového provozu, odkud mu bylo sděleno, že se první pokus o přistání nezdařil a vrtulník se pokusí o přistání ještě jednou.

V 19:35 došlo náhle ke ztrátě radiového a radarového spojení s vrtulníkem. Na letišti byla vyhlášena pohotovost III. stupně.

Mezitím se Jaslovský v jakési předtuše snažil z vily Carola na dálku zjistit situaci: "Několikrát jsem byl ve spojení s Bratislavou. Dozorčí mi pořád opakoval, že ještě nepřistáli. Najednou, někdy kolem osmé, mi oznámili, že s nimi ztratili spojení, že neví, co se stalo. Pak volali, že už to vědí. Že v Bratislavě ten vrtulník havaroval. A to byl konec."

První pomoc

Lékařka záchranné služby MUDr. Olga Poláčková držela toho večera pohotovost. "Velmi krátce před tři čtvrtě na osm večer u nás zazvonil telefon. Já jsem ho, shodou okolností, zvedla, takže žádná časová ztráta tam nebyla. Ohlásila se dispečerka z centrálního dispečinku a oznámila mi, že pro mne posílají sanitku, že spadla helikoptéra.

Když jsme přijeli na letiště, tak nás tam čekalo letištní vozidlo "Follow me", a toto nás navedlo několik set metrů od letištní budovy, na místo neštěstí. Vedle helikoptéry jsem viděla tři těla. Byla to těla pilotů. Až tam, na místě neštěstí, jsem se dozvěděla, ani nevím už od koho, že ve vraku je manželka prezidenta republiky. Mezitím telefonoval prezident a volal mne k telefonu do letištní budovy. Protože to bylo několik set metrů, tak jsem mu vzkázala, že nemohu přijít, protože jeho manželka je ještě stále ve vraku a že moje přítomnost je absolutně nutná, pro případ, že se nám ji podaří dostat v resuscitovatelném stavu ven. Když se to, konečně, podařilo, prezidentova manželka byla definitivně mrtvá. Nedalo se už nic dělat."

Cestou do nemocnice zemřel i profesor Novák.

Vyšetřování

Obsáhlé vyšetřování vedlo k tomuto závěru:

Příčina letecké nehody spočívá v tom, že vrtulník ve složitých povětrnostních podmínkách při přistávacím manévru v blízkosti letiště Bratislava se dostal na strniště kukuřičného pole, kde se vytvořil ze zbytků kukuřice a prachu mrak. Tím ztratil vrtulník kontakt s navádějícími světelnými body a v důsledku toho ztratil  i prostorovou orientaci, kterou nemohl velitelů vrtulníku předvídat. Na základě toho došlo k vytvoření havarijní situace, kterou nebylo možné úspěšně vyřešit.

Komise tak konstatovala na základě studia fotozáznamů přesného přibližovacího radaru, místa dopadu a rozložení trosek vrtulníku, nastavením poloh ovládacích pák rotoru i motoru a provedené rekonstrukce. Vyšetřovatelé dokonale proprali všechny zúčastněné. Nejvíce snad bodyguarda.

"Vyšetřovali mne nesčetněkrát. Shodil jsem za tu dobu osm kilogramů, jak jsem byl z toho špatný. To, že jsem nebyl ve vrtulníku, to mi nevyčítali. Vyčítali mi, že jsem nebyl u ní, když upadla na schodech."

Prezidenta smrt manželky hluboce zasáhla. Miloval ji jako ženu a navíc mu byla jakousi spojnicí mezi jeho "nadoblačnem" a realitou všedního dne obyčejného smrtelníka. 

Absurdity, souvislosti, otazníky

Bezprostředně po neštěstí se objevily spekulace, že všechno nebyla jen nešťastná náhoda. Vše ale nasvědčuje tomu, že v rozhodující chvíli selhal lidský faktor.

Absurdně, stejný den, na druhém konci republiky, v Chebu, utrpěl těžké popáleniny voják. Jeho přepravu vrtulníkem letky ministerstva vnitra na speciální oddělení v Ostravě letový dispečer pro špatné počasí nepovolil. Převoz byl uskutečněn  až další den ráno. Pacient přežil.

Druhý den ráno sdělovací prostředky, jak bylo v té době zvykem, informovaly velmi opatrně a suše o tragédii, která postihla rodiny obětí a hlavu státu. Československému rozhlasu se podařilo trapné faux pas, když po zprávě hlasatelka oznámila, že posluchači uslyší směsku lidových skladeb. Jako první se rozezněla melodie písně "Letěla husička, letěla zvysoka...". Zda byl viník trapného přehmatu nějak potrestán není známo.

místo havárie | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

"Z celé této situace jsem byla velmi znechucená. Protože jsem si uvědomovala, že pět lidských životů bylo ztraceno absolutně zbytečně. Pro nic. Ten úraz paní prezidentové byla jedna z nejbanálnějších zlomenin, jaké člověk může vůbec utrpět," konstatuje doktorka Poláčková, která se o 14 let později, dílem náhody, stala svědkem posledních chvil exprezidenta Husáka. 

Spis o havárii MI-8 byl odtajněn až v roce 1999 a probrat se obrovským množstvím vyšetřovacích protokolů, expertíz a zápisů z výslechů (mnohdy několikrát opakovaných) desítek a desítek svědků, bylo nadlidské.

I z ne zcela podrobného studia materiálů vyplouvají na povrch podivné souvislosti. V prosté lidské tragédii nelze hledat spiknutí, příčinou neštěstí byl jednoznačně lidské selhání, přesto zůstává nad zbytečnou událostí několik otazníků. Především, ačkoli byl vyslýchán každý, kdo se jen mihl kolem paní prezidentové, v celém spisu nenajdete nejen protokol z výslechu, ale ani jména dvojice telefonních techniků, kteří v osudný den opravovali spojení vily Carola s Hradem.

Také způsob, jakým to provedli byl podivný. Přístroj v apartmá prostě odmontovali a vyměnili ho za přístroj s posilovačem z kanceláře ředitele lázní  MUDr. Radače. Zásadní nesrovnalosti se vyskytují při výpovědích poručíka Jaslovského a Blanky Schmizingové, když popisují sled událostí před osudovým klopýtnutím Viery Husákové.

Proč zpráva tvrdí, že v době, kdy došlo k úrazu, byl poručík Jaslovský nahoře v pokoji se spojaři, když ti dva už byli minimálně hodinu mimo a sám bývalý bodyguard tvrdil opakovaně, že v té době hledal obě ženy v lázních? Jaká byla vlastně povaha zranění, které si pacientka způsobila? Jisté je, že nebylo takového rázu, aby to ohrozilo její život.

Vrtulník MI 8 při rekonstrukci havárie | zdroj: Archiv Miroslava Kačora

Ale kde a proč se ztratil rentgenový snímek, který měl profesor Novák u sebe ve vrtulníku? Jakou úlohu vlastně měla Blanka Schmizingová, když s ní vysoký funkcionář vnitra konzultuje připravovaná opatření? Proč prezident nedal souhlas k pitvě zemřelé manželky a proč na jeho osobní žádost spálili napalmem vrak osudného stroje? (nutno podotknout, že až po důkladné technické expertize, kdy byl prověřován každičký šroubek.)

Proč byl pilot Fabík silně nervózní a za každou cenu žádal, aby se z lázní okamžitě odletělo, když už byla stejně tma a bylo zcela lhostejné, zda poletí ihned nebo za hodinu? Nikdy se nedovíme, co velmi důležitého chtěl profesor Novák sdělit příští den poručíku Jaslovskému. Ten později své, několikrát opakované svědectví, zapsané i v protokolech, popřel. Prý si už na to nevzpomíná. A nastal skutečně rozhodující osudový okamžik až po chybě pilota Fabíka nebo chyboval i někdo jiný na zemi?

V Slavičím údolí, na ústředním bratislavském hřbitově, v oddělení velkých osobností slovenského národa, spí svůj věčný spánek žena, redaktorka a překladatelka. Stala se obětí horlivé snaživosti "slouhů" a zaplatila daň z výjimečnosti postavení, do kterého se dostala sňatkem s hlavou státu. Jak v životě, tak po smrti zabrala místo své předchůdkyni v manželství Magdě Lokvencové-Husákové, vynikající herečce a režisérce, jejíž náhrobní kámen najde jen náhodný poutník o několik desítek metrů výše mezi prostým lidem.