Patnáctého května otiskl list Süddeutsche Zeitung Hanitzschovu karikaturu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Ten je zde vyobrazen v kostýmu extravagantní izraelské zpěvačky Netty Barzilaiové, která pár dnů předtím zvítězila ve finále písňové soutěže Eurovize. "Příští rok v Jeruzalémě!" hlásí na kresbě Netanjahu s mikrofonem v jedné ruce a s raketou s Davidovou hvězdou ve druhé. V nápise Eurovision Song Contest za ním je i písmeno "v" nahrazeno židovskou hvězdou.

Zdánlivě nevinná kresba, jež by jinde možná prošla bez většího zájmu, vyvolala u našich západních sousedů obrovské pozdvižení, které pilně pomáhal rozdmýchávat bulvární deník Bild a samozřejmě i sociální sítě. Převládal názor, že kresba je jasně antisemitská.

Nejdřív omluva, pak vyhazov

Tak například podle zmocněnce německé vlády pro boj s antisemitismem Felixe Kleina vyvolává karikatura asociace s odpornými kresbami nacistické propagandy. "I když karikatury mají být ironické a provokovat, tady byla překročena červená linie. Takto nevkusná kresba znehodnocuje jakoukoli oprávněnou kritiku počínání izraelské vlády," prohlásil Klein.

Narážel tím na skutečnost, že Izrael v posledních dnech čelí kritice kvůli tvrdému postupu vůči demonstrantům v Pásmu Gazy. Při protestech v den přesunutí amerického velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma pozabíjely izraelské bezpečnostní složky desítky Palestinců.

Vedení Süddeutsche Zeitung bylo zpočátku zdrženlivé a za karikaturu se omluvilo hned v den, kdy vyšla. Příval veřejné kritiky ale udělal své a Dieter Hanitzsch dostal po dvou dnech padáka. "Důvodem jsou nepřekonatelné rozdíly mezi panem Hanitzschem a vedením redakce v názoru na to, co jsou antisemitská klišé v karikatuře," sdělily noviny.

Hanitzsch přitom do Süddeutsche Zeitung přispíval desítky let. Je nositelem Spolkového kříže za zásluhy první třídy, protože umělecká forma karikatury díky němu zásadně přispěla k demokratické kultuře ve Spolkové republice Německo, jak prohlásil spolkový prezident Joachim Gauck při udílení řádu v roce 2014. Ale platné to panu kreslíři nakonec nebylo nic.

Co vlastně vadilo? Židovské uši, nos a hvězda

Kritikům vadily velké uši, tlustý nos a odulé rty, jimiž Hanitzsch na obrázku Netanjahua vyzdobil. To podle nich jasně odpovídá antisemitským klišé, nehledě na to, že izraelský ministerský předseda má na nohou boty silně prý připomínající vojenské holínky wehrmachtu.

Kritika zaznívá i na adresu toho, že karikaturista na raketu a do nápisu Eurovision Song Contest nakreslil Davidovu hvězdu. To ale Hanitzsch zdůvodňuje tím, že by se mu na raketu nevešla izraelská vlajka, zatímco hvězdou v nápise chtěl prý připomenout, že příští Eurovize se bude konat v Izraeli. A raketa měla být navíc symbolem poháru pro vítěze kvůli tomu, že Netanjahu v poslední době ve vztahu k Íránu pořádně haraší zbraněmi.

A právě tato drobnost s hvězdou je asi hlavní kámen úrazu, protože obrázek tím prý podle kritiků vlastně paušálně míří na všechny Židy, a nikoliv jen na politiku Izraele. A na to jsou zkrátka v Německu citliví. Bild například argumentuje tím, že Netanjahu je pouze premiér Izraele, nikoliv zástupce všech Židů na světě.

Autorovi kresby také vytýkají, že raketa jako symbol poháru pro vítěze působí dojmem, jako by Izrael byl synonymem krvežíznivosti a válečnické povahy a neexistovala žádná izraelská občanská společnost. Zároveň prý obrázek jasně ukazuje, jak hluboce jsou protižidovské předsudky zakořeněné v německé společnosti.

Sám Hanitzsch se hájí tím, že chtěl poukázat především na to, jak Netanjahu politicky zneužil Eurovize a zpěvačky Netty Barzilaiové. Hned po jejím vítězství jí blahopřál a pronesl právě větu "Příští rok v Jeruzalémě". To je podle Hanitzsche více než problematické zvláště nyní, kdy to v Jeruzalémě pořádně vře a kdy prý skutečně není potřeba dále přilívat olej do ohně.

Kritici ovšem namítají, že "příští rok v Jeruzalémě" není žádné politické stanovisko, ale tradiční židovský pozdrav z období diaspory, který se používá například na závěr pesachu. A navíc tento pozdrav vyslovila zpěvačka ještě dříve, než pak v blahopřání Netanjahu. Kromě toho to nebude poprvé, kdy se po vítězství izraelského interpreta bude soutěž konat v Jeruzalémě (naposled to bylo v roce 1999).

Hanitzschova karikatura na adresu TTIP | zdroj: repro Süddeutsche Zeitung Podle komentářů to ale zároveň není ani poprvé, kdy list Süddeutsche Zeitung sklouzl při karikaturách na adresu Izraele k antisemitismu. I sám Hanitzsch před dvěma lety schytal pořádnou kritiku za svou karikaturu ke smlouvě TTIP. Ta zobrazovala chobotnici s nápisem "Americké koncerny", která svými chapadly svírá zeměkouli. Právě tento motiv totiž používal nacistický týdeník Der Stürmer jako symbol židovského spiknutí, čímž pomáhal živit nenávist vůči Židům.

Hlasů hájících Hanitzsche bylo poskrovnu

Je ovšem třeba připomenout, že chobotnice objímající zeměkouli se v karikaturách objevuje velmi často a bývá zaměřená proti kdekomu. Nelze ji tedy označit výlučně za nacistický symbol. 

A zazněly i další opatrné hlasy na Hanitzschovu obhajobu. Například dlouholetý šéf Centra pro výzkum antisemitismu a historik Wolfgang Benz v rozhovoru pro Deutschlandfunk prohlásil, že na karikatuře nic antisemitského nevidí. Připouští ovšem, že dva odborníci na nepřátelství vůči Židům dají dohromady nejméně tři různé názory.

Nacistickou propagandu v kresbě nicméně nespatřuje a celý humbuk pokládá spíš jen za snahu bulvárního deníku Bild pořádně nakopnout kolegy ze Süddeutsche Zeitung. "Karikatury často nebývají vtipné a možná ani nemusí být. Musí vystihnout stav věcí, a tak bychom to také měli chápat," zdůraznil Benz.

I Hanitzsch připouští, že karikatura nepatří k jeho nejlepším. Mrzí ho, pokud někoho ranila, nicméně nelituje, že ji nakreslil, a necítí se ani vinen. Lituje jen kolegu, který ji ve finále schválil, protože to pro něj bude určitě znamenat velké nepříjemnosti. Kategoricky se ovšem ohrazuje proti tvrzením, že by kresba klidně obstála i v plátku Der Stürmer.

"Narodil jsem v roce 1933 v Sudetech. Po válce jsem ještě rok chodil do školy v tehdejším Československu a musel jsem na ruce nosit bílou pásku. Vím, co znamená, když na vás plivou na ulici. Vím, co znamená být pronásledován. Už jenom proto nejsem antisemita," zdůrazňuje rodák z Krásné Lípy, který den před otištěním své kontroverzní karikatury oslavil 85. narozeniny. Nadále ovšem trvá na svém právu moci kritizovat izraelského premiéra.

Vadí obrázek víc než desítky mrtvých?

Chybovat je lidské a chybujeme všichni. Redakce Süddeutsche Zeitung se nicméně zalekla veřejného pozdvižení a po zpočátku mírnější reakci radikálně změnila názor. I to by se dalo pochopit, protože leckdy začneme problém vnímat teprve ve chvíli, kdy na něj upozorní někdo zvenčí. Je ale laciné, smutné a zbabělé, že v tom noviny nechaly vykoupat dlouholetého spolupracovníka a hodily to všechno na něj s tím, že nemá cit pro antisemitská klišé. Přední karikaturista by si přitom rozhodně zasloužil více podpory.

Druhá věc je, zda jde skutečně o vážný problém, či jen o bouři ve sklenici vody. Je jasné, že v Německu jsou vzhledem k historickým zkušenostem na podobné obrázky citliví, a tamní média a veřejnost jsou v kritice v podstatě zajedno. Zrovna tak ale byly zajedno před dvěma lety, když se naopak zastávaly komika Jana Böhmermanna, jemuž kvůli posměšné básni na tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana hrozil dokonce kriminál. A říkánka to věru nebyla nevinná a vulgarismy se to v ní jen hemžilo. Z čeho se tedy smí dělat legrace, a z čeho ne? Proč nevinný obrázek Netanjahua najednou tolik vadí? A proč vadí mnohem více než fakt, že Netanjahuovi muži střílejí do demonstrantů? Nota bene v době, kdy Izrael slaví 70 let od vyhlášení nezávislosti a kdy se karikatury podobného typu objevovaly i v dalších předních světových médiích?

Politici a celebrity zkrátka musí počítat s tím, že jsou více na očích a že si na nich smlsne nejen bulvár, ale i komici a karikaturisté. A že jejich chování, rysy a vzhled budou podobným způsobem přehnaně zobrazeny, žertovně zkresleny a – jak už samo slovo napovídá – karikovány. V tom přece ještě nemusí být nutně nic antisemitského ani rasistického. Budou-li muset být i karikatury politicky korektní, pak asi nemá smysl se s nimi vůbec malovat.

Kvůli karikaturám je velké haló každou chvíli – i u nás

Nutno podotknout, že samozřejmě nejde o první poprask kvůli politickým karikaturám. V roce 2006 se zlost muslimů obrátila proti dánským novinám Jyllands-Posten, které zveřejnily karikatury proroka Mohameda. Následovaly výhrůžky a protesty a ze strachu z odvety řada evropských periodik obrázky nepřetiskla. Zveřejnit je se nebál například francouzský satirický časopis Charlie Hebdo, jehož pařížskou redakci při teroristickém útoku o devět let později částečně vyvraždili islamisté. A kdo si někdy tímto časopisem listoval, ten vidí, že kresba v Süddeutsche Zeitung je proti tomu čajíček.

Ani u nás se leckdy nelíbily satirické obrázky, nešlo ovšem o masové protesty, ale o zlostné reakce a žaloby postižených. Sledovaný byl například soudní spor Petry Paroubkové s týdeníkem Reflex kvůli komiksu Zelený Raoul, který podle ní nevkusně znázorňoval početí jejího dítěte. Kvůli stejnému komiksu se soudil i sociálnědemokratický politik Karel Březina a soud s Reflexem prohrál i David Rath, který se na obálce časopisu objevil v roce 2009 stylizovaný do podoby Adolfa Hitlera.

Před dvěma týdny Nejvyšší soud zamítl dovolání Tomia Okamury, který se zase soudil kvůli použití žertovnému označení Pitomio v časopise Reflex v roce 2013. Podle rozhodnutí soudu je na zkomolení jména třeba pohlížet podobně jako na kreslenou karikaturu, která zveličuje, přehání a ironizuje, jen místo jména pracuje s podobou. Politici navíc musí projevit vyšší stupeň tolerance než lidé mimo veřejný prostor, konstatoval soud. Umění karikatury podle něj nespočívá v přiměřenosti a nestrannosti, naopak z principu bývá ostrá.

Jak by v případném sporu o Netanjahuovu kresbu vypadal verdikt soudu v Německu? To se asi nedovíme, protože Hanitzsch zatím ani nenaznačil, že by se chtěl soudit. Orel much nelapá, jak se říká.

 

zdroj: YouTube.com