Rasistický kumšt? Jak kdy a jak u koho...

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Dovedete si představit ten poprask, kdyby se Donald Trump nechal portrétovat umělcem, který se proslavil obrazy bělochů držících uříznuté černošské hlavy? Pokud je to ale obráceně, projde to bez většího skandálu. Anebo diskusi o rasismu v umění uťal masakr na Floridě?

Oficiální portréty Baracka a Michelle Obamových

Oficiální portréty Baracka a Michelle Obamových,zdroj: Profimedia.cz

Před dvěma týdny odhalili manželé Obamovi jakožto poslední bývalí obyvatelé Bílého domu slavnostně své portréty. Jejich autory jsou černošští umělci, které si někdejší první pár Spojených států osobně vybral.

Portrét Baracka Obamy vytvořil newyorský malíř Kehinde Wiley. Jeho obrazy jsou nezaměnitelné a exprezidenta na nich fascinovalo to, že představují "výzvu pro náš konvenční pohled na moc a privilegia". I sám Wiley svůj typický styl nazývá "bombastickým, křiklavým a přeslazeným", což jsou adjektiva, která si člověk s Obamovým politickým působením zřejmě spíše nespojuje.

S vážným, ale uvolněným výrazem a s lehkým úsměvem ve tváři sedí vyobrazený exprezident na dřevěné židli na stylizovaném pozadí plném zeleného lupení, z něhož vystupují květiny se symbolickým významem. Modrá lilie je narážkou na Keňu, odkud pocházel prezidentův otec, jasmín symbolizuje Havaj, kde se exprezident narodil, a chryzantémy jsou květinou Chicaga, kde Obama zahájil politickou kariéru.

Portrét první dámy je dílem baltimorské umělkyně Amy Sheraldové, která se proslavila svébytným pohledem na černošskou komunitu. I ona si potrpí na křiklavě barevné pozadí, u Michelle ale zvolila střízlivější odstíny.

Portréty bývalého prvního páru vyvolaly obdiv i smích

Národní portrétní galerie, kde byly obrazy představeny, patří do sítě muzeí výzkumného a vzdělávacího Smithsonova institutu. Galerie má kompletní sbírku portrétů všech amerických prezidentů, jiná dvojice obrazů zachycující bývalý prezidentský pár bude zdobit stěny Bílého domu.

Nikoho nepřekvapí, že portréty Obamových vyvolaly na sociálních sítích řadů vtipů. Zatímco obraz Michelle Obamové se většinou odbyl tím, že si na něm někdejší první dáma není za mák podobná, u jejího manžela už byli vtipálci vynalézavější. Předháněli se v porovnávání, zda se čtyřiačtyřicátý prezident na portrétu více podobá Kim Ir-senovi, Kim Čong-ilovi, těhotné zpěvačce Beyoncé nebo komiksové Poison Ivy. A s trochou fantazie tak trochu i Homeru Simpsonovi. I sám Obama při odhalení vtipkoval, že se neúspěšně pokoušel autora díla ukecat, aby mu udělal méně šedivé vlasy a menší uši.

Hosté slavnostního odhalení, mimo jiné režisér Steven Spielberg či herec Tom Hanks, ale i umělečtí kritici vesměs ocenili nejen samotné obrazy, ale i fakt, že se Obamovi nechali portrétovat právě mladými černošskými umělci. Těch pár kritiků komerčně úspěšného kumštýře Wileyho vyslovilo leda jemné výhrady k jeho stále stejnému uměleckému konceptu, kdy portrétuje mladé černochy ve stylu starých evropských mistrů na ornamentálním, křiklavém pozadí.

Rasistický umělec?

Všechno to vypadalo jako idylka, ale pak propukl skandál. Nebo se k němu přinejmenším schylovalo. Nešlo přitom o prezidentův portrét, ale o Wileyho obraz Judita a Holofernes z roku 2012. Je sice inspirován klasickými díly Caravaggia a Artemisie Gentileschiové, ale na rozdíl od nich nezobrazuje starozákonní bílou Židovku Juditu poté, co asyrskému tyranovi Holofernersovi uřízla hlavu. Na Wileyově obrazu stojí nepříjemně nadutě se tvářící Afroameričanka v luxusních šatech. V jedné ruce drží dýku, ve druhé uťatou hlavu bělošky. A samozřejmě v pozadí nechybí spousta obligátních kytiček.

Staří Obamovi odpůrci ihned zatroubili na poplach a zaplavili internet hláškami ve stylu 'Rasistický exprezident se nechá portrétovat rasistickým umělcem? Překvapuje to vůbec ještě někoho? Dovedete si představit, že by se George W. Bush nebo kterýkoliv prezident před ním (o Donaldu Trumpovi raději nemluvě) rozhodl pro malíře proslaveného obrazy, na nichž běloši zabíjejí černochy?'

To je samozřejmě přehnané, protože Wileyho obsáhlá tvorba zahrnuje jen dva násilné obrazy a oba jsou k tématu Judita a Holofernes. Nikoho zatím nenapadlo se nad ním pohoršovat a hledat v nich rasistický podtext. Ale je fakt, že Wiley také až dosud nebyl prezidentským portrétistou, což samozřejmě mění situaci. Ke kontroverznímu obrazu se vyjádřil před osmi lety v rozhovoru pro magazín New York. Prý si chtěl tak trochu pohrát s rebelantskou výzvou "kill whitey", čili smrt bílým. Toto heslo hlásali nejen radikální Černí panteři, ale skandoval je před pár lety třeba i dav při nepokojích ve Fergusonu. K nynějšímu poprasku ohledně téměř šest let starého obrazu Wiley mlčí.

Debatu uťal masakr na Floridě

Paradoxně se kritika na adresu Wileyho nevzedmula ani tolik v USA, jako spíše v Evropě, hlavně pak třeba v britských médiích. Jedním z důvodů je, že 41letý Wiley patří již několik let k největším americkým portrétistům a je pojmem i pro Američany, kteří jinak do muzeí moc nechodí.

Vybírá si klasické evropské hrdinské motivy, ale na jeho obrazech figurují mladí Afroameričané ve svém typickém oblečení, na němž lze nezřídka rozeznat i značku. A jeho jezdecký portrét Michaela Jacksona ve stylu Rubensova španělského krále Filipa II. zná beztak každý fanoušek zesnulého krále popu.

"Zamiloval jsem si evropské umění," vysvětlil kdysi Wiley. "Pak jsem dospěl a řekl jsem 'ano' umění a 'ano' tomu, co jsem v něm chtěl vidět: černá a hnědá těla v řeči starých obrazů. Využívám síly obrazu, abych napravil historickou neviditelnost černých mužů a žen."

Rozčílení kvůli jeho Juditě a Holofernovi ale trvalo v amerických médiích pouhé dva dny. Pak se totiž stalo něco, co umlčelo případné kritiky rasistického podtónu Wileyových obrazů. Na floridské škole postřílel devatenáctiletý Nikolas Cruz tři učitele a čtrnáct studentů, mezi nimiž byly i děti židovských, asiatských a hispánských imigrantů. Na Instagram napsal, že nenávidí "negry, Židy, přistěhovalce a gaye". Debata o rasismu v umění rázem skončila a zřejmě se hned tak znovu nerozproudí.

Tagy: zahraničí Spojené státy prezidentský portrét výtvarné umění americký prezident

Zdroje: vlastní,Weltwoche