V České republice vzniká další politická strana. Má se jmenovat Nové Česko a zakládá ji mimo jiné televizní producent, dramaturg a novinář Jan Štern. Vše je teprve na začátku. Zakladatelé vznikajícího uskupení sbírají podpisy potřebné pro jeho registraci a snaží se nalákat členy a příznivce.

Poptávka po nové straně u nás stále existuje. Politické spektrum je sice relativně roztříštěné a stran a hnutí působících v dolní komoře je už dost, je však pravděpodobné, že po příštích sněmovních volbách, na něž cílí i Nové Česko, některé ze současných devíti uskupení ze sněmovny vypadne a jeho místo zaujme někdo nový. Jestli to bude Nové Česko nebo strana, o které ještě ani nevíme, se zatím nedá odhadnout. Klidně jich může být i více. V každém případě Nové Česko v tuto chvíli vzbuzuje více otázek, než na kolik dává odpověď.

Na jeho webových stránkách můžeme najít fotografie šestice mužů zakladatelů. Kromě zmíněného Šterna se zde vyskytuje: expert v neziskovém sektoru, televizní dramaturg, dramaturg, marketingový manažer a finanční specialista. Snad s výjimkou Šterna, který na začátku 90. let působil ve Federálním shromáždění nejprve za Občanské fórum a následně za ODA, tu nenajdeme nikoho známějšího. Není vůbec jasné, proč právě oni by nás měli dovést k tomu, že "doženeme v ekonomické výkonnosti Rakousko a Německo", jak slibují.

Web Nového Česka se na první pohled také hemží stokrát omletými frázemi, deklaracemi či kostrbatými hesly jako "naše ekonomika se dostane v technické úrovni mezi nejvyspělejší státy", "zajistíme trvale udržitelný ekonomický růst", "odstraníme velké nerovnosti v naší společnosti", "nastolíme chytrou a přátelskou společnost" nebo "chceme dodržovat pravidla a dovozovat odpovědnosti vůči politikům, úředníkům a veřejným činitelům".

Nový motor globálních změn

O něco zajímavější je, když se přesuneme k tomu, v čem se Nové Česko chce odlišit od ostatních politických subjektů a co jeho zakladatelé považují za své ústřední téma, od kterého se odvíjí program strany a jeho tři hlavní okruhy.

Je až pozoruhodné, jakou roli přisuzují technice: "To, co dnes propojuje globalizující se svět, je technika. Na rozdíl od klasického kapitalismu, kde honba za ziskem byla rozhodujícím motorem globálních změn. Dnes se tímto motorem stává technologický rozvoj na bázi vědy a techniky," zdůrazňují v prohlášení k založení strany. Státům, které nemají významné přírodní bohatství či jinou přednost, a přesto chtějí hrát důstojnou roli v dnešním světě, pak podle nich nezbývá než uspět na poli techniky a technologického rozvoje.

To je i klíčové poselství, se kterým Nové Česko přichází: Svět a kapitalismus se změnily, a pokud má být naše země úspěšná, musí stát vynaložit maximální úsilí, aby Česká republika šla technologicky dopředu a vznikaly zde firmy, které se na této technologické vlně povezou. Toho chce nová strana dosáhnout, proto na prvním místě vyzdvihuje inovace, což například zahrnuje vytvoření státní strategie inovací v ekonomice a ve společnosti či maximální propojení státní vědeckovýzkumné základny se soukromým sektorem.

S tím úzce souvisí zbylé dva programové okruhy: vzdělání a reforma sociálního státu. Nové Česko chce například uvolnit zákoník práce, aby se zvýšila flexibilita pracovního trhu, současně však chce nastavit minimální mzdu na 60 procent průměrné mzdy, což je ještě více, než prosazuje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a odbory. Ve školství pak chce u žáků a studentů rozvíjet a pěstovat princip spolupráce namísto soutěže.

Inovace jako univerzální řešení

Nové Česko slibuje bohatství a prosperitu ("Česko na úrovni Německa") a současně se vymezuje vůči pravicovému a levicovému přístupu k politice. Ty podle jeho zástupců v dnešní situaci selhávají. Odpověď na současné globální výzvy prý nepřináší ani pravicová liberalizace a uvolňování pravidel regulujících ekonomiku, ani posilování sociálních benefitů.

Zakladatelé vznikající strany tak ve skutečnosti kombinují oboje, ale především se zaklínají inovacemi. Dalo by se namítnout, že o inovacích hovoří snad všechny strany, u Nového Česka jsou však tím, proč strana vznikla. Pokud u jiných partají deklarovaným důvodem jejich založení byl pravolevý konflikt, vymezení se vůči tradičním stranám či vznik internetu, u Nového Česka jsou to technické inovace, které se podle nich staly základem současné globální ekonomiky a kapitalismu jako takového.

Představitelé nové strany tak tuší velké téma, které lze shrnout do hesla z jejich prohlášení: "INNOVATE OR DIE!". Zní to ale až příliš vyhroceně a darwinovsky. Silní (ti, co inovují) v globalizovaném světě uspějí a přežijí, a ti ostatní mají smůlu. V lepším případě na ně zbudou montovny, v horším jen zem sužovaná následky klimatických změn.

Už to samo o sobě však dráždí. Nikdy nejsou jen dvě cesty, a kdo říká opak, nutně zjednodušuje a přizpůsobuje realitu sám sobě. Kromě toho je zjevné, že Jan Štern a spol. si poněkud idealizují techniku a technologické změny a ve výsledku i směr, kterým se pod jejich vlivem podle nich současný kapitalismus ubírá. Myslí si, že bez inovací nelze dostát výzvám, kterým dnes čelíme - od globálního oteplování, přes nezaměstnanost mladých a stárnutí populace, až po rostoucí nerovnosti.

Přehnaný optimismus a rozpaky

Otázka je, zda nejde jen o vytloukání klínu klínem, kdy jedna technologie způsobí problémy, které zase jiná musí řešit. A tak se stále dokola reaguje na potíže, které vznikly nástupem té dřívější. To není argument proti veškerému technickému pokroku, jen je dobré se zamyslet nad tím, kam to celé ve snaze uspět v globální konkurenci směřuje. A zda jsou opravdu jen dvě cesty, jak tvrdí zástupci Nového Česka.

Stejně tak vývoj kapitalismu možná neskýtá tolik důvodů k optimismu, jak se domnívají. Polemizovat lze například s tím, že oproti klasickému kapitalismu už dnes nejde primárně o zisk. Rovněž není jisté, nakolik je skutečně globální ekonomický systém stabilizujícím prvkem, který působí proti nacionálním a populistickým vášním, jak poukazují.

Problematicky zní i to, že globální ekonomika (s výjimkou finanční krize v roce 2008) už prý zdaleka neprochází tradičními obdobími růstu a poklesu, jak to bylo u klasického kapitalismu. To se asi ukáže během několika následujících let.

Nové Česko má šanci uspět. Téma, na němž staví svůj program, je klíčové. Základem však je získat důvěru voličů a přesvědčit je, že ví, o čem mluví, a nejde jen o plané žvanění, které v sobě zároveň obsahuje až příliš mnoho sporných míst a zjednodušení. Zatím nová partaj působí spíše rozpačitě. Má však dost času to napravit.