Pod pirátským šátkem se prý skrývá Marx

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Podle bývalého předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga jsou Piráti levicovou stranou. Svým programem i chováním přitom dokazují, že jsou těžko zařaditelní. Ve skutečnosti se na pravolevé škále umístit nepotřebují, důležité je pro ně něco jiného.

Ivan Bartoš

Ivan Bartoš,zdroj: Marie Stránská / MAFRA / Profimedia

Karel Schwarzenberg před časem v komentáři pro Forum24 označil Pirátskou stranu za pokračovatele klasické etatistické levice. Ta se podle něj vyznačuje tím, že "občan musí být zkrátka přinucen ke svému blahu a je na státu, aby řídil společenský řád tak, aby obšťastnil své občany ať chtějí nebo nechtějí". Poslanec za TOP 09 se později bránil, že nešlo o žádný zlomyslný útok a že i levicový politický názor považuje za legitimní. Nelíbilo se mu totiž, že byl obviněn z toho, že Piráty okopává.

Co jiného ale vidět za onálepkováním Pirátské strany jako levicové než snahu ji co nejvíce poškodit a shodit? Respekt k soupeři se asi sotva projevuje slovy o oholeném Karlu Marxovi, který nosí dredy, nebo tím, že Schwarzenberg je zvědavý, jak dlouho bude voličům trvat, než tu "podivnou maškarádu" prohlédnou. 

Čestný předseda topky své tvrzení dokládá dvěma příklady. Jednak tím, jak Piráti usilovali o to, aby advokáti měli povinnost vydat údaje týkající se praní špinavých peněz; nejen v oblasti mezinárodní spolupráce, ale i v případě podezření na vnitrostátní daňové zločiny, pokud jde o daňové úniky větší než půl milionu korun.

Následně tím, že Piráti hlasovali pro zamítnutí návrhu TOP 09, který měl zrušit pokutu až 10 tisíc korun za urážku úředníka. Pirátští poslanci se tak podle Schwarzenberga úředníků zastali, a tím si od něj vykoledovali srovnání s komunisty, kteří za minulého režimu drželi své úředníky pod zvláštní ochranou.

Těžko uchopitelní Piráti

Přestože máme Pirátskou stranu už od října ve sněmovně, můžeme vést stále spory o to, co jsou zač. Především není snadné je někam zařadit. Ovšem snaha vidět v nich převlečeného Marxe či někoho, kdo nám vnutí dobro proti naší vůli, svědčí v první řadě o tom, že si s nimi jejich soupeři nevědí rady. Rádi by na ně naroubovali zjednodušující škatulky, které je vykreslí v tom nejhorším světle.

Kdyby byli etatistickou levicí, kladli by Piráti mnohem větší důraz na přerozdělování, aby stát vybíral více finančních prostředků, zvyšovaly se daně a posléze se občanům více peněz různými cestami rozdalo.

Usilovali by o to, aby se na stát nabalovaly další a další funkce, regulace a veřejné služby, a rozhodně by nedělali nic, co by oslabovalo státní instituce, jako například zavádění prvků přímé demokracie od celostátního referenda, přes občanské veto až po odvolatelnost starostů. Zkrátka směřovali by k tomu, aby státní sektor bobtnal a byl co možná největší. Nic takového ale Piráti neprosazují, naopak se snaží do rozhodování státu vtahovat občany.

Co se týče umístění na tradiční pravolevé ose, nejsou příliš uchopitelní. V něčem jsou blíž pravici, v něčem levici, a kde přesně se nacházejí na socioekonomické škále, není pro ně samotné ani podstatné a velmi pravděpodobně to není důležité ani pro jejich voliče. Těžiště pirátského programu a jejich priorit spočívá někde jinde.

Kousek z levice, kousek z pravice 

Poslanec za Piráty Mikuláš Ferjenčík to loni v listopadu v rozhovoru pro Tiscali.cz popsal velmi jasně. Svět se zásluhou technologií razantně změnil, což přináší obrovský potenciál i velké nebezpečí zneužití technologií proti lidem. Státní správa se může zjednodušit a stát se uživatelsky přístupnou, současně však hrozí "velkobratrský sledovací stát" či negativní dopady technologických změn na pracovní trh.

Snahou Pirátů tak je využít rozvoje technologií pro zlepšení života občanů a prohloubení demokracie a přitom se vyhnout škodlivým jevům, které technologické změny doprovázejí. Přístup to není levicový, ani pravicový. Z obou si pragmaticky berou to, co je podle nich potřeba pro zvládnutí výše popsaného úkolu. 

Chtějí snižovat zdanění práce a odbourávat degresivní zdanění, ale jsou i proti vyvádění prostředků ze státního sociálního pojištění do soukromého sektoru či proti školnému na vysokých školách. Rádi by regulovali například energetický trh a trh s vodními zdroji, zároveň však nechtějí házet občanům klacky pod nohy novými regulacemi a povinnostmi.

Devadesátkový cejch? 

Není divu, že se Piráti umístění na pravolevé škále brání. Moc dobře vědí, proč to dělají, a když už musí, tvrdí o sobě, že jsou středoví. Uvědomují si, že po klasické vyhraněné pravicové či levicové politice už dnes není moc velká poptávka. Navíc by je takové vymezení svázalo a omezilo v tom, co považují za své hlavní poslání.

Stejně tak Piráti vycházejí z toho, že politika se posunula a je už někde jinde, než byla v devadesátých letech. Z tohoto pohledu dává smysl, když nedávno v celostátním hlasování rozhodli stáhnout nominaci bývalého ministra vnitra Jana Rumla za Pirátskou stranu do senátních voleb.

To, že něco takového je u nich možné, že ve stanovách mají opravné prostředky, díky nimž všichni jejich členové mohou přímo rozhodnout o klíčových krocích, je jen dalším dokladem toho, že jsou opravdu stranou nového typu, která do pravolevé škatulky nezapadá.

To je nakonec i klíč k tomu, proč Piráti Rumla odmítli. Nejde o stigma devadesátkové politiky, ale o ztotožnění se s důvody, proč Piráti vznikli, o principy jejich fungování a celkové mentální naladění. Spíše než s osobní zkušeností a historií to má co dělat s nastavením konkrétního člověka. To, že to Piráti navenek komunikují zmateně a chvíli trvalo, než svůj postoj vysvětlili, je věc druhá.

Tak nebo tak se Karel Schwarzenberg pokusil Pirátskou stranu zaškatulkovat. Buď tím chtěl Piráty poškodit, nebo si skutečně myslí, že jsou etatistickou levicovou stranou. V takovém případě nepochopil, jakou proměnou u nás politika prochází. Možná mu to dojde, až se po příštích volbách TOP 09 nedostane do sněmovny, kdežto Piráti ano. Jejich údajnou levicovostí to nebude.

Tagy: Česko komunismus TOP 09 domácí Česká pirátská strana česká politika česká levice marxismus pravice a levice přímá demokracie

Zdroje: Vlastní