Důvodů, proč seriál Most! vzbudil tak velké reakce, je celá řada. Ten hlavní se asi odvíjí od toho, jaká témata se v něm objevují a do jaké společenské a politické situace seriál přichází. Je to samotný život v Mostě, zdejší realita, kterou tvoří chudoba a nezaměstnanost, soužití s Romy, jejich život v Chanově nebo problematika transgenderu a tranzice či působení nevládních organizací a přístup ke vzdělání. Nad tím vším se pak vznáší téma předsudků, stereotypů a skupinové nevraživosti.

Jde o palčivá témata. Ke každému z nich ve veřejném prostoru najdeme vášnivou a místy více či méně vyhrocenou debatu. U Romů a genderu se není třeba zastavovat. Emoce v poslední době budí i nevládní organizace, které by kdekdo rád odřízl od státního rozpočtu, nebo je dokonce smetl z povrchu zemského. Debata o učilištích se právě vede, aktuálně se řeší bodová hranice pro úspěšné složení přijímacích zkoušek na maturitní obory, tzv. cut-off score.

Také o chudobě, nízkopříjmových povoláních, vyloučených lokalitách a chudých regionech na severu a jevech, které s tím souvisejí, jako například problematika exekucí, se stále víc hovoří a dostávají se i do zorného úhlu politiků. A do takto utvářeného terénu se vlamuje Most!, který to všechno hází do jednoho hrnce a vytváří z toho seriálovou látku, která se odvíjí na ploše osmi epizod dlouhých přibližně 40 minut.

Nejen humor, vtipy a vulgarita

Most! je v první řadě komedie a zábava, to je třeba mít na paměti, a byla by chyba k němu přistupovat jinak. Cokoli dalšího je bonus, nikoli to hlavní, co seriál nabízí. Samozřejmě i komediální seriál může sdělovat závažná poselství, leccos vypovídat o světě, který nás obklopuje, zpracovávat zásadní společenské problémy a předkládat jejich řešení, jen stěží však může nahradit filmový dokument, učební materiály, sérii novinových reportáží, sociální drama či sloužit jako vzor správného chování. A bylo by nefér to od něj požadovat.

I komediální seriál sice můžeme rozebírat a uvažovat nad tím, jaké sdělení v sobě nese, jak věrně zobrazuje realitu, zda lidem dává dobrý, či špatný příklad, a zda nezkresluje to, jakým způsobem veřejnost na různé jevy nahlíží a jak v konkrétních situacích jedná. Ovšem je třeba to dělat s vědomím toho, že nejde o jádro daného díla. Klíčové je, zda seriál jako celek funguje a zda divák přistoupí na zábavu, která se mu předkládá.

Otázce, zda má komediální seriál kromě legrace a humoru ještě další přidanou hodnotu, jestli ve svých divácích zanechá i něco jiného než brnění bránice, se však úplně nedá vyhnout. A také u Mostu má své místo. V průběhu debaty, která se o něm vedla, zaznívaly hlasy, že seriál kromě srandy už nic nenabízí, a podle některých ani to ne.

Opravdu seriózně si na to bude možné odpovědět až po odvysílání poslední epizody. Do té doby jsme nuceni se víceméně dohadovat, jak se to s jeho přidanou hodnotou má, a fabulovat na základě toho, co jsme zatím viděli. Záleží na tom, jak se seriál uzavře a jaké bude jeho vyznění. To nakonec zpětně vrhne světlo na všech osm dílů. Veškerý humor, vtipy a vulgarita v něm obsažené tak mohou nabrat ještě jiný odstín a můžeme je začít vnímat v trochu odlišném světle než doposud.

Důležité je, že většina postav, kterými se to v seriálu jen hemží a které jsou nositeli ledasčeho, co nám nemusí být úplně milé, příjemné a sympatické, je zároveň přístupná tomu, aby se mohly projevit i ze své lepší stránky. A nejenom že se tak mohou projevit jednotliví hrdinové a hrdinky seriálu. Most! ukazuje, že se to může týkat i celých skupin lidí, všemožných situací a reality jako takové, a možná dokonce i samotného města Most.

Zažité představy a myšlenkové vzorce

Občas je to celé směšné a bizarní. Koho by napadlo, že by někdo jako Luďan mohl v Mostě založit nevládní organizaci s tak praštěným názvem, jak je Snědá tíseň? Že by se mohl skamarádit s Romy a udělat něco, co některým lidem změní život k lepšímu?

Přestože to celé působí směšně, komicky a neuvěřitelně, výsledkem je, že spolu dokážou žít, spolupracovat a navazovat vztahy lidé, kteří v sobě zároveň mají zažité představy a myšlenkové vzorce, jež je od sebe oddělují, vytvářejí mezi nimi bariéru a vedou k tomu, že se navzájem vnímají negativně.

Ale skrz nahodilost dění, komiku každodenních situací a složitých vazeb a okolností se dovedou dát dohromady a komunikovat spolu obyvatelé Mostu, mezi kterými je na úrovni skupin, jejichž jsou členy, a veřejného vnímání, zprostředkovaného médii různého druhu, zdánlivě nepřekonatelná propast.

A Most! možná ukazuje (a snad to potvrdí i jeho poslední díl), že se přes uvedenou propast lze dostat, že máme schopnost ji překonat a že to možná i děláme, i když si to tak docela neuvědomujeme. Že díky osobní zkušenosti, když jsou tomu okolnosti nakloněny, nacházíme cestu k lidem, o kterých sice na základě toho, co máme tendenci si myslet o skupině, k níž náleží, nebo o vnějších znacích, které vykazují, moc pěkné mínění nemáme.

A že, i když se to třeba na první pohled nemusí zdát, dovede to nejen Luďan a lidé v Mostě, ale i my všichni ostatní. Protože se to zkrátka tak nějak stane a osobní kontakt, společné zážitky, žití na jednom místě (v případě Dáši a Luďana) nebo spolupráce na jednom projektu (Snědé tísni) je víc než cokoli jiného. Stačí, aby to správně zafungovalo a do sebe zapadlo, a předsudky a stereotypy tahají za kratší konec provazu.

Nepřecenit možnosti jednoho seriálu

Samozřejmě situace je horší tam, kde vlastní zkušenost schází, člověk nemá dostatek informací a je mnohem náchylnější k tomu pracovat s obecnými soudy, náhledy a stereotypy. Most! se ale soustředí na to, co to udělá, když se tahle úroveň střetne s každodenní realitou a osobními zážitky, které jsou s nimi v rozporu a které dotyčného donutí chovat se jinak, než jak by odpovídalo jeho myšlenkovým vzorcům a předsudkům.

A důležité je, že toho lidé jsou schopni. Že v určité chvíli pro ně přestávají být tyto vzorce a předsudky určující (byť rétoricky mohou stále plnit roli jistého folklóru a být stále přítomné), a řídí se podle něčeho jiného. V každém případě na jeden komediální seriál je takové sdělení až až.

Určitě se lze na Most! dívat i z jiné strany a za leccos ho kritizovat, je však dobré nezapomínat na to, o jaký žánr jde. Rovněž nedává smysl seriál kritizovat za to, že skutečnost nelakuje na růžovo a zobrazuje spíš to, jaká realita je, než jakou bychom si ji přáli mít. Jistě, možná Most! část skutečnosti opomíjí a jeho vykreslení výše uvedených problematik by mohlo být ještě úplnější, ale byla by škoda kvůli tomu seriál zavrhnout.

Stejně tak je trochu nespravedlivé seriálu vyčítat, že Česká televize zmíněná témata nezpracovává vážnějším a serióznějším způsobem než formou komediálního seriálu. Za to tvůrci seriálu nemůžou. Zároveň by bylo nefér očekávat, že seriál přinese nějaký zásadní zlom v přístupu k zanedbaným regionům nebo ve vztahu k Romům či transgenderu. Může k nim dočasně přitáhnout pozornost, ale chtít po něm významný předěl či zvrat by bylo přece jen trochu přecenění možností jednoho komediálního seriálu.