Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Těmi se počátkem dvacátého století oháněly křesťanské (protestantské) spolky a hnutí žen.

Křesťanská sdružení ve jménu rodinných hodnot prosazovala (nesmyslný) zákaz alkoholu. Jejich členové a členky (těch byla většina) často postupovali militantně. Zejména jistá Carrie Nationová, která chodila do barů se sekerou a rozbíjela lahve s lihovinami i sudy s pivem. Od téhle misionářské mise ji neodradil ani majitel jedné z newyorských náleven, bývalý boxer, který ji knokautoval.

Ve stejné době o sobě čím dál víc dávala vědět ženská hnutí, která (oprávněně) požadovala, aby ženy mohly volit. Jejich členky organizovaly demonstrace, držely hladovky a vytloukaly okna v domech, kde bydleli politici, kteří jim nešli na ruku.

Nakonec oba proudy dospěly k poznání, že 'v jednotě je síla', spojily se a zčásti dokonce prolnuly.

zdroj: YouTube

Jedna z nejhlasitějších bojovnic za prohibici, Frances Willardová, dokázala obě hnutí spojit do koalice racionální úvahou: "Když dostanou ženy volební právo, budou moci dosáhnout toho, aby jejich domácnosti byly bez alkoholu."

Americká unie za umírněnost v pití, podporovaná mimo jiné Ku-klux-klanem, Liga proti barům, Unie křesťanských žen za umírněnost a další náboženské a moralistické spolky podpořily hnutí sufražetek a sufražistek, zejména Národní společnost za volební právo žen a Národní stranu žen za všeobecné volební právo. Sufražetky se zase na oplátku postavily za křesťanská hnutí usilující o zákaz alkoholu.

Obou zmíněných cílů koalice dosáhla.

Kam se poděla svoboda?

Před 100 lety, v lednu 1919, byl schválen osmnáctý dodatek americké ústavy o prohibici alkoholických nápojů. V té době ho ratifikovalo 36 států unie, což je počet nutný pro to, aby změna ústavy mohla platit.

Plakát podporující požadavky amerických žen na prohibici. Varuje před alkoholem pod heslem od první sklenky až po hrob | zdroj: Knihovna amerického Kongresu

Rok poté byla prohibice zavedena. (Sekernice Nationová se toho ale nedožila.) Ve stejném roce také ženy mohly poprvé využít devatenáctého dodatku ústavy a volit prezidenta i kongresmany.

Nic mimořádného. Volební právo v té době získaly ženy v několika dalších zemích, mimo jiné v Československu. Jenže předpokládali byste prohibici v zemi, kam lidé odjížděli nejen za prosperitou, ale také za svobodou?

Proč zákonodárci na prohibici přistoupili? Novinářka a historička Christen McCurdyová to vysvětluje jejich zkreslenou představou o ženách. Politici prostě předpokládali, že ženy (aspoň jejich většina) mají vrozený odpor k alkoholu. Domnívali se, že když dostanou volební právo, zvolí ty, kteří budou hlasovat pro prohibici.

Byznys bez daní

Prohibice, jak jinak, dopadla neslavně. Postavila alkohol a byznys s ním mimo zákon. Alkohol se však pil dál a obchod přestal kontrolovat a danit stát. Převzali ho do svých rukou gangsteři, kteří také inkasovali veškeré (nezdaněné) zisky.

Policejní jednotka z filmu Neúplatní (The Untouchables) z roku 1987, jednoho z nejznámějších filmů popisujících dobu prohibice ve Spojených státech. Zleva Andy Garcia, Sean Connery, Kevin Costner a Charles Martin Smith | zdroj: Profimedia

Výrobci, kterým se říkalo moonshiners, prodávali alkohol distributorům, známým jako bootleggers. Ti ho dodávali nelegálním maloobchodům a výčepům nazývaným speakeasies.

Celý byznys řídily mocné gangy, které soupeřily o podíl na černém trhu. Nikoli kvalitou a cenami, ale automatickými zbraněmi. Uplácely policisty, politiky i soudce.

Dvacátá léta minulého století byla v Americe zlatým věkem zločinu. Z této doby pochází také výraz špinavé peníze – Al Capone vlastnil v Chicagu stovky veřejných prádelen a zisky z prodeje alkoholu míchal se zisky z prádelen.

Neztvrdněte u baru!

Tečku za prohibicí udělal nový ústavní dodatek, schválený v roce 1933. Byl ratifikován 5. prosince 1933 a tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt s úlevou pravil: "Nejvyšší čas dát si sklenici piva." (Za prohibice byla povolena pouze žlutavá břečka s nízkým, téměř nulovým podílem alkoholu.)

Pivovary a lihovary rozjely výrobu a vyprahlí Američané (stejně jako vyprahlé Američanky) zaplavili lokály. Vláda začala z výroby a prodeje alkoholických nápojů vybírat daně. Vše se vrátilo do starých kolejí.

Ačkoli dobová svědectví doložila jistý rozdíl. U barových pultů po prohibici přibylo žen.

Už ve dvacátých letech se ukázalo, že stoupenci a stoupenkyně prohibice byli vlastně v menšině. Píše o tom Daniel Okrent v knize The Rise and Fall of Prohibition (Vzestup a pád prohibice).

"Mezi stoupenci prohibice a jejími odpůrci byl podstatný rozdíl. První se organizovali, demonstrovali, lobbovali. Druzí dřepěli v nálevnách a chlastali. A proto jejich hlas nebyl vyslyšen," vysvětluje Okrent.

Z toho se dá formulovat jednoduché poučení: V demokracii je nutné angažovat se nejen v případě, kdy chcete něčeho dosáhnout, ale i tehdy, pokud chce někdo prosadit věc, kterou odmítáte.

Ženy oslavují konec prohibice v roce 1933. Před prohibicí byly bary v Americe mužskou záležitostí. Po ní se však k nálevu nahrnuly také ženy | zdroj: Profimedia